Je nám spolu všem třem dobře

Je nám spolu všem třem dobře Zdroj: iStock.com

Polyamorní vztahy: Může fungovat, když jsou na lásku víc, než dva?

Když mluvíme o svém vztahu, používáme většinou "my dva". Jiní mluví spíše o sobě, není ovšem výjimkou, že někteří použijí číslo tři. Polyamorní vztahy, kdy dva je pouze základ, se stávají častější formou dnešních vztahů. Jak takový vztah vypadá? A má šanci přežít?

Nedávno jsem navštívila jednu zajímavou přednášku na téma vztahy. Jak spolu být a nezabít se, jak zvládnout rozchod, co rozhodně do vztahu netahat a jak si udržet svou nezávislost. Posloucháte a rovnáte si myšlenky v hlavě, ale při každém použití slova „polyamorní vztah“ zbystříte. Mnozí přednášející ve výčtu vztahových možností vedle single, vztahu dvou lidí, rozvedených párů, gayů a lesbiček uvádějí polyamorní vztah. Tak často, že si říkáte, jak moc se vlastně tenhle typ vztahu vyskytuje.

Ve svém širokém okolí nikoho takového neznám, a jestliže se ve vztahu vyskytli tři, vždy ten jeden o vztahu dvou nevěděl. Milostný trojúhelník byl provázený spíše negativními emocemi plnými bolesti, smutku, žárlivosti a podvodů. Polyamorní vztah se oproti tomu hlásí k harmonii, lásce, svobodě, štěstí díky většímu množství partnerů. A to, že já je nevidím, neznamená, že nejsou.

Miluji vás oba

Polyamorik je člověk, který současně miluje více lidí, kteří o sobě navzájem vědí, respektují se, dokonce spolu žijí a vychovávají děti. Nebo spolu spí v jedné posteli. Tudíž o slově podvádění tu nemůže být řeč, ale řada lidí tak na tento vztah pohlíží. „Toto je běžná mylná představa. Rozdíl mezi podváděním a polyamorií spočívá v tom, že lidé, kteří jsou polyamorní, mají společné dohody o sexu a vztazích s jinými lidmi. Někdy lidé také při chápání pojmu polyamorní vztah používají přirovnání otevřený vztah, což však není tak pravdivé a přesné. Na rozdíl od otevřeného vztahu, kde se partneři mohou dohodnout na sexu s lidmi mimo vztah, ale zůstávají odhodláni milovat jen jeden druhého, jsou polyamorní lidé často oddáni tomu milovat více partnerů,“ vysvětluje sexuální terapeutka Jane Brito, která v současné době sídlí v Honolulu a je zakladatelkou Centra pro sexuální a reprodukční zdraví.

Podle studie zveřejněné v roce 2016 v časopise Journal of Sex and Marital Therapy mělo 21 procent lidí nemonogamní vztah, ve kterém „všichni partneři souhlasí s tím, že každý může mít romantický nebo sexuální vztah s dalšími partnery“. Data získaná od 8 718 respondentů v každoročním průzkumu Singles in America jsou jasná: Polyamorie – mít více než jednoho sexuálního nebo romantického partnera, přičemž všichni partneři souhlasí s dohodou – je a stává se více běžným typem vztahu. Ale i když to může být běžné, neznamená to, že je to snadno pochopitelné. Jak takový vztah funguje? Může vydržet? A je vůbec pro člověk přirozený? Vždyť monogamní vztah byl vždy dáván na piedestal?

Každý vztah je jiný

Každý vztah je jiný. A to platí i u těch polyamorních. Také se liší. Jak, vysvětluje Jane Brito: „Někteří polyamorní jedinci vidí všechny své partnery jako rovnocenné; jiní mohou mít „primárního“ partnera, s nímž mohou žít, spravovat účty nebo být pro sebe větší emoční oporou, a pak mohou mít sekundární partnery, se kterými chodí a zavazují se k podmínkám stanoveným mezi jednotlivcem a jeho primárem,“ poukazuje odbornice na pravidla a role v těchto vztazích. Jedna věc je však konzistentní – polyamorie je především o respektu, otevřené komunikaci a schopnosti žít lásku za podmínek, které fungují pro lidi zapojené do vztahu. A to ne každý zvládne, zejména ne z dlouhodobého hlediska.

Příkladem může být mediálně známý polyamorní vztah Američanky Brooke Shedd s Adamem Lyonsem a Ruskou Jane Shalakhov, jež tvořili partnerskou a mileneckou trojici. Obě ženy měly s Adamem děti, společně je vychovávali. Na svůj typ vztahu pěli chválu a poukazovali i na výhody takového uspořádání pro výchovu dětí i partnerství. Sex prožívali všichni tři společně, ale i odděleně, kdo zrovna po kom toužil. Idyličnost vztahu však po pěti letech letos v zimě skončila a Brooke od Adama s Jane odešla. Jako důvod ukončení vztahu uváděli rozdílné životní cesty. I přes to tvořili společnou trojku déle než kdejaký monogamní vztah. Jak ale uvádějí, takový vztah není pro každého a má svá jistá pravidla.

Vztah pro šílence?

Řada z nás si o takovém partnerském uspořádání může myslet, že je divné a nepřirozené. Jak ale říká párový terapeut Honza Vojtko, lidé, kteří se rozhodnou pro tuto alternativu, nejsou nemorální ani šílení: „Jen zjistili, že mohou vystoupit ze společenských standardů a stereotypů a neřešit neustále, zda mi někdo bude věrný, či nevěrný.“ Avšak jak sám upozorňuje, takový vztah není pro každého. Záleží na tom, jak jste byli vychovaní, jaké máte potřeby a jak moc potřebujete být ujišťováni, že jste milováni. Proto polyamorie není lékem na nevěru a potřebu monogamie. Je to jen jedna z cest.

Základem fungování polyamorního vztahu je správně nastavená komunikace. Taková, která se nezakládá na předpokladech a domněnkách, ale jasném formulování pocitů a na jasné dohodě. Měli byste svým partnerům dávat jasnou a rychlou zpětnou vazbu na to, co se děje či by se mělo dít. Protože jinak byste z toho všeho brzy zešíleli.

Silná čtyřka

Vyznávání stejných hodnot a dodržování pravidel je klíčové. Sexuální terapeutka Jane Brito upozorňuje na čtyři základní hodnoty. Řadí mezi ně důvěru, což je stejné jako u monogamních párů. Další je otevřená komunikace. „I když mezi lidmi koluje populární představa, že polyamorní vztah je zejména o sexu, někteří polyamorní lidé vtipkují, že důležitější než cokoliv jiného je mluvit o svých pocitech,“ říká odbornice a doplňuje, že otevřená, upřímná a častá komunikace je nezbytná pro zdravé udržování všech vztahů.

Bez třetí klíčové hodnoty, jenž je souhlas, by to také nešlo. Lidé si myslí, že tyto typy vztahu jsou o tom, že si každý může dělat, co chce, což však není pravda. Přijímání nových partnerů, zapojení do nových sexuálních akcí a přijímání nových závazků vyžaduje souhlas všech zúčastněných. Poslední hodnotou je vzájemný respekt. Nejde jen o respektování pocitů vašeho partnera být s někým jiným. Respektování ostatních lidí včetně partnerů vašich partnerů, bezpečný sex a dodržování slibů jsou klíčové.

Někdo si také polyamorní vztah plete se swingingem neboli se sexem s vícero lidmi. V polyamorním vztahu mohou mít sex všichni najednou, ale častější je mít sex pouze ve dvou.

Je polyamorní vztah pro vás?

Takže teď, když víte, jak takový vztah funguje, jak zjistíte, zda je pro vás ten pravý? Chcete-li na to přijít, zkuste si položit tyto otázky:

Jak řešíte žárlivost?

Jak se cítíte, když si myslíte, že je váš partner s někým jiným? Není pravda, že polyamorní lidé vůbec nežárlí. Ale pokud dokážete být upřímní a komunikativní, i když cítíte žárlivost, můžete zvládnout i polyamorii.

Máte rádi sexuální rozmanitost?

Monogamní páry mohou své ložnicové hrátky okořeňovat sem tam nějakou rozmanitostí, ale někteří lidé touží zažívat víc, než může monogamie nabídnout. Pokud dáváte přednost různým druhům sexu a sexuálních hrátek s různými lidmi, pak by mohlo být vaše místo v polyamorním vztahu.

Rádi prožíváte hluboké citové vztahy s více než jednou osobou?

Pro někoho je hodně zvládnout emocionální intimitu i s jednou osobou. Pokud však máte kapacitu a zájem o emocionální spojení s více lidmi najednou, je to znamení, že byste se v polyamorním vztahu mohli cítit dobře.

Proč se zajímáte o polyamorii?

Různí lidé mají různé důvody pro výběr polyamorie – tak co na ní zajímá vás?

Není to jen samá pohoda

Polyamorie není cestou na opravu vztahových problémů ani způsob, jak ospravedlnit podvádění. Vy a váš partner (partneři) musíte mít skutečný zájem o navazování dalších vztahů. Nezapomeňte ani na to, že existují i negativní stránky polyamorních vztahů. Tento typ vztahu není právně ukotven a chráněn, tak jako monogamní. Je často spojován s negativními předsudky ostatních lidí a může mít vliv na vaši práci a společenský status. Soudy jej mohou použít proti vám v řízení o péči o dítě.

A nezapomeňte, že i polyamorní vztahy mají různé formy. Například rovnostářská polyamorie znamená nemít vůbec primárního partnera. Někdy je dominantní primární vztah a další jsou v sekundární pozici. Stejně jako si u monogamního vztahu promýšlíte, proč s druhým chcete být a jak chcete, aby vztah fungoval, postupujte i u polyamorního. Nejedná se o zcela běžné vztahy, ale to neznamená, že když by vás měly udělat spokojenými a šťastnými, měli byste se jich zříkat. Volba je jen na vás.