„F*ck, co to je? Nepamatuju se, že bych tohle dělala. Co tam dělá ten úzký lem? Nevím, jestli chci takovéto s*ačky vůbec ukazovat,“ ohmatává nespokojená Vivienne kardigan, který má být součástí její kolekce. Scénu zachycuje čtyři roky starý dokument Westwood: Punkerka, ikona, aktivistka, který je návrhářce poctou, současně ale už od první sekundy odhaluje, že tahle zpověď bude autentická stejně, jako vždy byla její hlavní aktérka.
TIP NA VIDEO: Připomeňte si poslední MBPFW očima redakce Ženy.cz
Vivienne Westwood v 70. letech. Zdroj: Profimedia.cz
Kdepak nekritická oslava respektované návrhářky, jejíž jméno vždy znali i ti, kteří se o módu nezajímají. Hned v prvních deseti minutách vidíme zejména náročnou a frustrovanou ženu, která kolem sebe šíří dusno a ve slabé chvilce uvažuje, že skončí. Vadí jí, že její firma, mimochodem vždy nezávislá a nepatřící pod žádnou korporaci, se rozrostla příliš rychle a ona nemá kontrolu nad každým jednotlivým kouskem, který má jít do prodeje.
Samozřejmě že neskončila. Poslední ready-to-wear kolekci pro sezónu jaro/léto 2023 uvedla v září 2022. Ta měla původně spatřit světlo světa hned v prvních dnech měsíce, nakonec ale slavná návrhářka její vydání posunula kvůli úmrtí britské královny. Westwood se nikdy netajila svými sympatiemi vůči královské rodině. V roce 2015 dokonce přišla se sérií triček s potiskem ve formě podobizny současného krále Karla III., a to v děkovném gestu za jeho dlouhodobé zásluhy v boji za ochranu planety. Ať už ale kolekce Westwood obsahovaly vyobrazení členů královské rodiny, nebo tradiční, punkem prosycený tartan, po návrhářčině boku vždy stál rakouský designér Andreas Kronthaler, s nímž tvořila manželský i tvůrčí pár třicet let.
Jen na okraj: v roce 1988 býval Kronthaler jejím studentem ve vídeňském ateliéru, který Westwood vedla, aby si přivydělala. Když pak své učedníky pozvala do Londýna na přehlídku, získal si ji Andreas svou drzostí – její kolekci totiž okomentoval slovy, že je stále co vylepšovat.
Dnes šestapadesátiletý Andreas stál po návrhářčině boku nejen v partnerském, ale i profesním životě. A Vivienne Westwood, jedna z posledních z generace velkých návrhářů, kteří svůj byznys rozjeli ve 2. polovině 20. století, i díky jeho oddanosti a tvůrčímu zapojení patřila na pomyslný módní olymp až do svého konce. Její kariérní cesta, provázená několika fuck-upy, ale nebyla snadná.
Vivienne Westwood se narodila 8. dubna 1941 ve vesnici Tintwistle v hrabství Derbyshire jako Vivienne Isabel Swire. Na umělecké škole Harrow Art College vydržela jen jeden semestr (konkrétně na oboru šperkařství a umělecké kovářství), zato několik let pracovala jako učitelka na základní škole. V jednadvaceti se vdala za Dereka Westwooda a sama si ušila svatební šaty, nicméně svou kreativitu naplno objevila až ve vztahu s otcem svého druhého syna, návrhářem Malcolmem McLarenem.
Vivienne Westwood a Malcolm McLaren, návrhář a manažer Sex Pistols. Zdroj: Profimedia.cz
Psal se počátek 70. let a ve Velké Británii se začínalo formovat punkové hnutí. Vivienne a Malcolm si na londýnské King's Road otevřeli butik s názvem Let It Rock (později SEX), který se stal centrem setkávání budoucích pankáčů a hudebníků ze skupiny Sex Pistols.
Do módy Westwood s McLarenem pronikli skrze kolekci nazvanou Piráti, která byla oproti punkovému období plná vzorů a barev a vyjadřovala obyčejnou až frivolní radost ze života (její součástí byly třeba i kalhotky tělové barvy s vyzývavou kresbou penisu). „Pak přišel moment, kdy jsem Malcolma naprosto převálcovala. On se prostě zastavil. Začal mě intelektuálně nudit,“ popisovala v dokumentu Westwood, jak se jejich cesty rozešly. A bohužel ne v dobrém.
Vivienne Westwood milovala historizující prvky. K motivům pirátského oblečení se vracela několikrát. (Na fotce je modelka Nadja Auermann v roce 1995). Zdroj: Profimedia.cz
Ačkoli v polovině 80. let pořádala přehlídky v Paříži a její tvorbu chtěl finančně podpořit Giorgio Armani, stačilo pár pomlouvačných slov zhrzeného McLarena a z lukrativní nabídky sešlo. Vivienne Westwood se ocitla úplně bez peněz. Tehdy jí finančně pomohla matka a ruku k dílu přiložili oba synové. Společně znovu rozjeli obchod na King's Road, kde se první tři měsíce svítilo svíčkami, protože nebylo ani na elektřinu.
Kdepak oslnivá světla Paříže, ale starý dobrý londýnský punk. K tomu oprýskaný šicí stroj a pár věrných přátel, mezi nimiž nechyběla třeba návrhářka Bella Freud. Prosadit se podruhé vůbec nebylo snadné, tisk bažil po novinkách, což Vivienne už nebyla. Bylo jí pětačtyřicet, a když přijala pozvání do italské talk show, publikum se jejím modelům vysmálo.
„Nevzpomínám si, kdy začala mít moje firma úspěch, ale nakonec to přišlo,“ komentovala v dokumentu Westwood. Každopádně devadesátá léta už se jí klaněla, v roce 1990 získala prestižní britskou cenu Designér roku. A hned za rok znovu – byla mezi návrháři první, kdo to dokázal. V roce 1993 představila své ikonické korzetové šaty a také tartan, který speciálně po svém manželovi pojmenovala McAndreas. Mezi doplňky také debutovaly její typické boty na platformě, které sama designérka s oblibou nosila i v pokročilém věku.
Slavný pád během přehlídky Vivienne Westwood v roce 1993. Zdroj: Profimedia.cz
V posledních letech svého života Vivienne Westwood změnila módní směr. Odvaha, punkový duch i drzost jí zůstaly, zato ale netoužila létat přes oceán na otevíračky nových butiků a prodávat kvanta bot. Chtěla prodávat jen kvalitní módu, kterou sama schválila. A také udržitelnou. Před jedenácti lety se stala členkou hnutí Greenpeace a od té doby byla známá i jako aktivistka. Velmi aktivní aktivistka, která neváhala pochodovat za lepší klima i v době konání fashion weeku, zatímco pod náporem stresu z dokončování nové kolekce se tehdy hroutil její muž.
Vivienne Westwood se svým životním a profesním partnerem Andreasem Kronthalerem. Zdroj: Profimedia.cz
