proč se bojím?

proč se bojím? Zdroj: iStock.com

Co vám chtějí říct vaše emoce? Proč se vás zmocnila lítost nebo závist?

Zažíváme spoustu pocitů, mezi něž patří například smutek, vzrušení, ale i závist a předtucha. Jak tušíte, pro náš život nemají stejnou váhu. Některé nám mají odkrýt, jací jsme, a posunout nás dál, jiné nás tak trochu zbrzdit. Které jsou které?  A proč nedůvěřovat všemu, čím nás mozek zahrne? Jakými pocity se opravdu řídit?

Přikládat všem emocím, které zažíváme, stejnou váhu, aniž bychom o nich přemýšleli a dali je do kontextu, není pro člověka a jeho duševní zdraví bezpečné. Jenže, jak se vyznat v tom, které jsou zásadní a měli bychom jim věnovat pozornost? Psychologové rozlišují mezi relevantními emocemi a irelevantními. Přičemž ty relevantní jsou ty, které jsou přímo spojeny s volbou, před níž stojíme.

Jednoduchý příklad. Chceme požádat o zvýšení platu. Snažíme se rozhodnout, zda máme, nebo ne. A představa, že nepožádáme, nás naplní lítostí. Taková emoce je užitečným průvodcem a pomáhá nám dávat přednost jedné možnosti před druhou. Kdežto irelevantní emoce jako smutek, vzrušení, hněv či stres nejsou spojeny s bezprostředním rozhodováním, ale rády mají tendenci do něj zasahovat. Například nás už od rána bolí hlava, jsme rozladění, a tak když přijde kolega s návrhy, jak projekt posunout dál, odpálíme ho a řekneme, že všechny byly špatné. Naše rozladění nemělo s projektem nic společného, a přesto mělo tendenci do rozhodnutí zasahovat. Což není dobré. A tak jasné pravidlo, jak emoce vnímat, přichází nasnadě. Relevantní si nechte a ty irelevantní odhoďte.

Vnitřní navigační systém

Ve chvíli, kdy se o něčem rozhodujeme, doporučuje Mollie West Duffy - spoluautorka knihy Hlavně v pohodě - uvědomit si, jak se cítíme a jak to s danou situací souvisí. „Když se cítíte nesví, zjistěte, zda je to kvůli rozhodování, nebo proto, že vás odpoledne čeká důležité setkání. Nebo když se rozhodujete, co podniknout o víkendu. Jestliže vás zaplaví vlna vzrušení a pozitivní energie, když pomyslíte na víkend na horách, mohla by to být dobrá volba.“

Relevantní emoce jsou jako vnitřní navigační systém. Takže když vám při rozhodování selže seznam pro a proti, pomůže vám učinit rozhodnutí to, jak se při konkrétní volbě cítíte. „Relevantní emoce mají tendenci trvat déle než irelevantní. Takže, když se i po několika dnech po rozhodnutí cítíte dobře, je to dobré znamení a šlo o důležitou emoci,“ ukazuje Mollie Duffy na to, jak je rozpoznat. Pojďme se na emoce podívat zblízka. Co nám chtějí říct?

Předtucha

Jestliže při rozhodování z jedné možnosti pociťujete zvláštní energii, bývá to signálem, že byste o ní měli vážněji uvažovat. S tímto vědomím začněte sledovat, jestli je vaše předtucha dobrým ukazatelem, nebo není. Psycholog Daniel Kahneman doporučuje vést si deník rozhodnutí alespoň nějakou dobu. „Když stojíte před nějakou volbou, zapište si přesně, co očekáváte a proč ve vás tento scénář vzbuzuje takovou dychtivost. Později po rozhodnutí vám to ukáže, zda jsou vaše předtuchy dobré a můžete se jimi řídit.“

Závist

Gretchen Rubin, autorka knihy Projekt štěstí, příčinu pocitu závisti definuje zcela přesně, ale člověk si tuto pravdu často nechce přiznat: „Když někomu něco závidíte, vlastně zjišťujete, že ten někdo má něco, co vy chcete.“ Je to tak? Přiznejme si, většinou ano. Závist totiž odhaluje, čeho si ceníme. Většina z nás se stydí, že něco závidí, a často je to proto, že ten druhý je v něčem lepší, než jsme my. V této situaci je potřeba odvahy a říct si: „Ano, já jí závidím.“ Takže až budete příště závidět, nesnažte se ten pocit potlačit, ale přiznejte si ho. Může to pro vás být skvělý signál co změnit či zdokonalit.

Úzkost a obavy

Psychologové poukazují na to, že největší úzkost cítíme, jestliže se rozhodujeme mezi dvěma dobrými možnostmi. Říká se tomu paradox dvou výher. Ale samozřejmě ji neprožíváme jen tehdy. Obtížná volba v nás vyvolává stres a úzkost, které pramení z toho, že se dostáváme do situace, kterou neznáme a nemůžeme ji ovládat. Často lidé zaměňují strach s úzkostí, ale zde si je dobré uvědomit, že strach je vázaný na konkrétní okamžik, kdežto úzkost trvá dny, ba i měsíce. Prvním a nejdůležitějším krokem k rozklíčování, proč úzkost pociťujeme, je dle autorek knihy Hlavně v pohodě, Mollie Duffy a Liz Fosslien, identifikovat to, co se snažíme ovládat. Je dobré si položit otázku: Jaká mám očekávání, s jakými představami či výsledky je spojuji? Jakmile odhalíme, na čem lpíme, můžeme začít využívat své úzkosti mnohem produktivnějším způsobem.

Lítost

Čeho budeme litovat, když se rozhodneme tímto způsobem? Lítost je pro nás jedna z nejobtížnějších emocí. Často říkáme, lituji toho, že jsem nemohl být, jít, vidět, mít… Psychologové Daniel Kahneman a Amos Tversky zjistili, že ze všech emocí je pro nás nejtěžší vyhnout se lítosti. Jejich strategií tedy je, že když děláme velká životní rozhodnutí, je důležité představovat si, čeho budeme litovat, když si něco vybereme, a potom si vybrat to, čeho budeme litovat nejméně. Takže co si odpovíte? Budete litovat víc deseti let v nešťastném vztahu, nebo toho, že jste ho opustila? Že jste tu stáž ve Francii nevzala, nebo naopak, že jste jela? Sice jsme častěji přitahováni ke statusu quo než ke změně, ale ta nám může přinést větší pocit štěstí.

Až se budete příště o něčem rozhodovat, proskenujte své emoce, a jsou-li mezi nimi ty relevantní, zaměřte se na ně. Ty vám o vás a situaci, kam směřovat, řeknou nejvíce.