Ženy a finance. Která z nás s jejich hospodařením alespoň někdy nebojuje. Emoce v našich nákupech hrají velkou roli. Ale i přesto, jak říká regionální ředitelka společnosti Golden Gate, Gabriela Milfortová, jsme od přírody velmi dobře nastavené tvořit si zásoby, opatrovat je a přemýšlet v dlouhodobých horizontech. A tuhle zlatou schopnost bychom měly využít. Jak to udělat, abychom měly peněz vždy spíš víc než míň? Peníze, vztahy, emoce a zlato se mezi sebou prolínají. A s Gabrielou jsme mluvily o tom, jak vše skloubit.
V jakých oblastech mají lidé problém s penězi? Nebo jsou vzorní hospodáři?
Za dobu mé finanční praxe se mi vykrystalizovaly tři oblasti, kvůli kterým nám peníze, jak se říká, vylétají komínem. Nedokážeme ukočírovat svou vůli, odolat lákadlům a naučit se správně rozhodovat. Já mám například takové pravidlo, že když si chci něco koupit a stojí to nad 500 korun, nekoupím věc hned, ale vyspím se na rozhodnutí do druhého dne. A pak se uvidí, jestli to stále tak potřebuji. Také se snažím uvědomit si, že když jsem danou věc nepotřebovala do teď a zvládla jsem to bez ní, zda je potřeba to měnit. Je dobré se naučit rozhodovat.
A umí to lidé? Nebo jsme váhavci?
Jak kdo. Ale setkávám se s tím, že mnoho lidí žije v jakési setrvačnosti. Neumí si představit, že přijde třeba nějaká krize a jejich život se razantně změní. Žijí teď. Nedomýšlí, co se může stát, často i zdravotně. S tím souvisí i neochota rozhodnout se jinak, přestože nové rozhodnutí je pro ně výhodnější. Zůstávají u starých, dnes již nefunkčních systémů jen proto, že jim kdysi někdo řekl, že je to dobré. Mají pocit, že změnit názor z nich udělá hlupáky. Ale přeci měnit názor na základě zralé úvahy je naprosto v pořádku. Svět kolem nás se mění a my musíme taky. Nebát se být otevření ke změně a zapojit do rozhodovacích procesů selský rozum. A nezapomínat na vzorec prosperity a vzorec bankrotu. Bankrot znamená, že dlouhodobě víc utrácím, než vydělám. A prosperita, že víc vydělám, než utratím. Proto je dobré si sednout nad svými penězi a zamyslet se, za co je utratím a do čeho budu investovat, ukládat. Každý, kdo spravuje své peníze, je investor. Částka není rozhodující. Pro každého jsou totiž jeho peníze stejně důležité.
Sednout si s partnerem a všechno probrat. Udělat si finanční analýzu, je to tak?
Říkáte sednout si s partnerem. V této oblasti mě trochu trápí, když vidím některé klientky, že často nechávají v oblasti financí rozhodování jen na mužích. A to i v oblasti, kde jsou peníze ryze ženy, například dědictví. Zde radím klientkám nebát se převzít zodpovědnost a nechat svého muže zasahovat do rozhodování, co s penězi, do takové míry, do jaké se zasadil o to, že je má.
Podle statistik je 20 procent žen nad šedesát let přímo ohroženo chudobou. To je strašidelné číslo. A to i z toho pohledu, že řadu let svého produktivního věku věnují rodině, a proto nemají na konci takové finanční výsledky. Takže zahodit předsudek, že finance jsou o tabulkách a číslech, a začít se zajímat o souvislosti a učit se je pochopit. Chovat se jako hospodářky a sběratelky. Některé z nás se umí rozhodovat rychle, jiné přemítají. Často však do rozhodování o penězích vnášíme, my ženy, emoce a strachy. Potřebujeme jistotu a řídit rizika.
Jak jste se k financím a obchodování se zlatem dostala vy?
U nás v rodině se vždy pracovalo rukama a peněz moc nebylo. A já si říkala, jak to, že jinde jsou. Chtěla jsem se naučit o financích co nejvíce. Po maturitě jsem si založila živnostenský list a ocitla se ve světě finančního poradenství. Hodně jsem se naučila, ale stále ne to, jak s penězi hospodařit, aby mi smysluplně zbývaly. Chtěla jsem k penězům ještě blíž, tak jsem se vrhla do investic. A shodou okolností jsem se dostala i k drahým kamenům. A když už se mě asi osmý klient zeptal na drahé kovy, začala jsem se o ně zajímat také. V té době mě kontaktoval kamarád, chtěl začít podnikat se zlatem. Dal mi útlou knihu Svoboda jménem zlato, kterou jsem tenkrát myslela, že ani nedočtu. Technická kniha plná faktů, ale má intuice říkala: „Jdi do toho.“ A tak jsme s kolegou otevřeli jedny z prvních e-shopů se zlatem v České republice. Dařilo se, ale abych se prodejem zlata uživila, musela bych prodat opravdu hodně, hodně zlata. Začínala jsem být psychicky a fyzicky unavená, ale naštěstí jsme se v té době seznámili s lidmi, kteří vymysleli spoření do zlata. Přesně to jsem potřebovala. Nadšeně jsem po takovém produktu skočila a vše se rozjelo. Mé nadšení a touha budovat mě po čase skoro stály zdraví a já si musela vybrat. Buď budu dál na centrále firmy dělat marketing, nebo si nechám „jen“ obchod, který jsem dělala po celou dobu.
A postupně se z vás stala regionální ředitelka firmy Golden Gate, zabývající se investicemi do zlata. Máte pod sebou stovky lidí. Co funguje nejlíp při jejich řízení? Znáte všechny pozice, všemi jste si prošla.
To, že znám celý proces a fungování firmy od základu a prošla jsem si všemi pozicemi, mi přináší důvěru mých spolupracovníků. Důvěřují mi a to, si myslím, je pro jakýkoli vzájemný vztah důležité. Jsem velmi otevřený člověk a netajím se tím, že i já dělám chyby. A díky tomu, že je přiznám, oni je nemusí opakovat. A pak samozřejmě lidskost. Říká se být „tvrdý k systému, měkký k lidem“. Dodržovat tedy důslednost základních věcí, ale i vnímat lidi samotné. Upřímně se zajímat, co potřebují. Apeluji na lidi, aby odpočívali a chránili si své duševní zdraví. Nemůžeme běžet maraton sprintem. I já sama jsem si v jedné době sáhla na absolutní vyhoření, proto vím, že je nesmírně důležité hlídat si v životě rovnováhu. Tím, že mám v týmu hodně žen i na vedoucích pozicích, vím, že je ještě navíc potřeba najít rytmus i s rodinou. Je bláznovství tahat si rodinné problémy do práce, kde následně začnou také. Cílem je naučit se ty dvě oblasti v hlavě oddělit a umět fungovat. Lékaři či vedoucí letového provozu by mohli vyprávět.
Táhnout si problémy neustále s sebou a přemýšlet o nich, to my ženy umíme.
Ano, muži jsou v tomhle ohledu jiní. Vidí svého mamuta a jdou jen za ním. Umí vypínat. Navíc my ženy jsme vztahové a nosíme si přemýšlení o vztazích neustále s sebou. Tohle si musíme v sobě hlídat. Učím ženy umět se hýčkat, mít se víc rády. Obchod je hodně o sebedůvěře a sebevědomí.
A když mluvíme o ženách a jejich chování, jak si stojíme v hospodaření s penězi? Umíme šetřit?
Práce s penězi je jedna z věcí, kterou děláme s našimi klientkami. V této oblasti mě obrovsky baví myšlenka Marcely Hrubošové, která se věnuje finanční gramotnosti. Je to pravidlo 1-7-2. Když mám sto procent příjmů, tak jednička znázorňuje 10 procent. Ty bych jako první měla zaplatit sobě – udělat si radost. Sedm je 70 procent a jedná se o moje náklady. Tato oblast je často nejproblematičtější z celé rozvahy, protože řada lidí má náklady mnohem větší než příjem. A číslo dva je 20 procent, což je tvorba rezerv. Aby se nám nestalo, že peníze dojdou, když například odejde pračka. Nebo vznikne situace Covid.
Jaká žena je připravená investovat do zlata?
Každá žena, která si může dovolit finanční produkt. Je to o kombinaci a strategii a vždy se jedná s klientem na míru dle jeho potřeb. Každá žena, která má potřebu mít peníze v bezpečí, chce smysluplné spoření pro své dítě. Když se nad tím zamyslím, naše děti budou pracovat v profesích, o kterých teď my ani nevíme, že budou existovat. Budou se k placení ještě používat fyzické bankovky? Jak bude vůbec fungovat svět peněz? A to není sci-fi. Už teď, a i díky Covid situaci, se dává přednost platbám on-line. Pokud už i studentka má nějakou brigádu a má přebytky, může investovat. Mladý člověk má čas a čím víc času má, stačí mu i menší částky na velký efekt v budoucnu. Vždy je dobré mít nějakou záchranu, plán B. Není dobré si myslet, že když mi zbývá měsíčně tisícovka, tak pro mě investice, a ještě do zlata, není. Je! Zejména pokud o své peníze nechci přicházet.
V říjnu proběhla konference Vyšehradské fórum, tentokrát on-line. Téma peníze a investice dnes a v budoucnu bylo hlavní téma. Je nějaká jedna myšlenka týkající se peněz, o které bychom měli vědět? A zlepší nám život?
Jednoznačně myšlenka, že aby se nám v následujících 10 či 20 letech dobře finančně dařilo, je třeba včas opustit zažité modely z posledních čtyřiceti let. Každá doba má své příležitosti, člověk jen v těžších časech nesmí ztratit hlavu, ale rozhlídnout se.
