Jste plachý extrovert? Když působíte jako dvě protikladné osobnosti
Mezi blízkými jste vidět a slyšet, každý o vás ví. Ale v novém prostředí se najednou stáhnete, znejistíte a působíte jako šedá myš, která se bojí promluvit. Poznáváte se v tom? Tak vítejte ve světě plachých extrovertů, kde nic není černobílé.
Jako lidé máme tendenci svět zjednodušovat. Dělit ho na jasné kategorie, třídit a pojmenovávat. A stejně tak jsme rozdělili lidi na introverty a extroverty. Jenže lidská osobnost je mnohem pestřejší. Dvě škatulky na ni prostě nestačí. A právě proto může být tohle rozdělení dost matoucí.
Ve skutečnosti to může být jinak
Extroverti čerpají energii ze společnosti, introverti z klidu a samoty. To platí. Jenže s tímhle rozdělením se často spojují i jiné vlastnosti a vystupování. Extroverti mají být sebejistí a společenští, zatímco introverti tiší, plaší a nenápadní. Jako by se vylučovalo, že by to mohlo být i naopak.
Ve skutečnosti plachost a sebejistota s extroverzí nebo introverzí vůbec nesouvisí. Můžete být tichý, ale sebevědomý introvert, nebo společenský, ale nejistý extrovert. Jako plachý extrovert tak můžete působit na své okolí rozporuplně. Zatímco v jednom kolektivu záříte, v jiném jako byste se schovali do ulity.
Můj „aha moment“
V životě jsem často přemýšlela, jak je možné, že mezi přáteli bývám hlučná, otevřená, vtipná, a v novém kolektivu najednou ztuhnu. Měla jsem pocit, že tyhle dvě stránky se přece nemůžou potkávat v jednom člověku. Jenže můžou. Zjistila jsem, že to má i své označení – plachý extrovert. A možná jste jím i vy.
Jak poznáte, že jste plachý extrovert?
Milujete společnost, ale snažíte se vyhýbat rozhovorům s novými lidmi.
V neznámém prostředí se cítíte nekomfortně, někdy až trapně.
Trvá vám měsíce, než se v novém kolektivu uvolníte.
Cítíte vnitřní konflikt mezi touhou být vidět a strachem z odmítnutí.
Po setkání s lidmi máte tendenci přehodnocovat, co jste řekli.
Máte rádi pozornost, ale veřejná vystoupení vás stresují.
Když překonáte ostych, umíte lidi nadchnout a strhnout.
Můžete být výborný moderátor nebo vůdčí osobnost – jen vám chvíli trvá, než se do té polohy dostanete.
Na první pohled působíte klidně a zdrženlivě, mezi známými jako charismatický extrovert.
Pokud jste se poznali ve většině bodů, nejspíš patříte k plachým extrovertům. A právě tohle zjištění může být překvapivě osvobozující. Najednou dává smysl, proč milujete lidi, ale někdy potřebujete víc času, než se otevřete. Přestanete se srovnávat s „typickými“ extroverty, kteří se cítí jako doma v jakékoli společnosti, a místo toho přijmete vlastní tempo.
Proč si hraje extrovertka na plachou?
V minulosti jsem se často ptala sama sebe, co se se mnou děje. Jak urychlit socializaci, abych nebyla tak nesmělá. Ve svém blízkém okolí mám několik sebejistých extrovertů, kteří podobné problémy neměli. Nerozuměli tomu, proč se chovám jinak, než by čekali. Přesně s tím mě konfrontoval můj nejlepší kamarád, když jsme spolu studovali stejnou školu.
On byl jen o ročník výš, takže jsem svůj bezpečný sociální kontakt neměla nablízku. Jednou mě při obědové pauze potkal samotnou v kuchyňce. „Co tady děláš takhle sama? Proč se nebavíš s ostatními?“ zeptal se nechápavě. „Nevím. Stydím se? Mám pocit, že mezi ostatní nepatřím?“ „Prosím tě, ty?“ kroutil hlavou a zároveň se trošku zasmál. Tehdy mu asi připadalo, že je to nějaká póza, abych byla zajímavá. Jenomže i tohle jsem byla já. Jen mě neměl příležitost takovou poznat.
Dvě tváře, jedna osobnost
Jsem to já, i když bavím dvacet lidí. A jsem to já, když neřeknu za celý den ani slovo. A je to tak úplně v pohodě. Každý potřebujeme svůj čas. Každý čerpáme energii z něčeho jiného. A všichni jsme plaší a nejistí v jiných situacích.
Není potřeba snažit se vměstnat do nějaké škatulky. Buďte dál otevření mezi přáteli a opatrní v nových kolektivech, pokud je to pro vás přirozené. Pro mě totiž jo. A od té doby, co jsem tuto stránku přijala jako součást sebe, se cítím o dost líp.
Zdroj: simplypsychology.org
