Spánková prokrastinace aneb Proč je tak těžké přinutit se večer jít spát? | Ženy.cz
 


Spánková prokrastinace aneb Proč je tak těžké přinutit se večer jít spát?

22. března 2020 • 06:00
Spánková prokrastinace aneb Proč je tak těžké přinutit se večer jít spát?
Také večer odkládáte spánek? • Foto:iStock.com

Tenhle problém mě trápí už dlouhá léta. Připadá mi natolik banální a nehodný dospělého člověka, že se za něj stydím. Na druhou stranu, je nás prý víc takových. Věčných odkladačů spánku.

Slibuju si každý večer, že zítra to bude jiné. Že budu jako ti organizovaní, dochvilní, schopní a dobře vypadající (protože jsou odpočatí) lidé. Vyjde to ale jen málokdy, nikdy jsem nepřekonala onu magickou hranici jednadvaceti dnů, kdy se prý nový zvyk zaryje do mozkových drah natolik, až ho začneme dělat automaticky.

Strašně si přeju chodit včas spát. Nic neodkládat, podniknout ten náročný odličující rituál, zameditovat si, na zápěstí kápnout levandulový olej, už dvě hodiny neotevřít displej telefonu, mít dávno zaklapnutý počítač a jít spát. Před půlnocí, s pocitem, že nyní se můj bdělý svět zavírá jako za oponou, vše zhasíná a já se nořím do slastného nekonečna tím, že moje mysl postupně vypíná. Lidé, kteří tohle dokážou v okamžiku, kdy jejich večerní povinnosti skončily, jsou v mých očích nesmírně organizované osobnosti s obrovskou dávkou sebekontroly.

Můj večer totiž vypadá plus minus takhle: Já nebo manžel připravíme večeři, kterou si společně s dcerou v batolecím věku sníme. Na lince je nepořádek, dítě kvílí a vyžaduje koupel. Jen co malou vykoupeme, následuje čtení a uspávání. Jeden z nás je natolik unavený, že u dcery usne, takže vlastně nemá radost, že ho milovaný protějšek přišel vzbudit a donutit k aktivitě. Ta spočívá v úklidu linky a koupelny. 

Slibuju si každý večer, že zítra to bude jiné.

Oba mrtví padáme na gauč, víme, že nás čekají ještě další e-maily, povinnosti, případně práce. Najednou je jedenáct večer a ani trochu mě neláká, že teď bych se měla na hodinu zavřít v koupelně a zase (na sobě) pracovat. Na chvilku se ještě natáhnu, abych si prohlédla, co nového se odehrálo na internetu. A taková aktivita mě buď šíleně zaujme, takže jí věnuju dobré dvě hodiny (naposledy jsem si takhle detailně nastudovala životopis Jerzyho Kosinského, autora předlohy k filmu Nabarvené ptáče od Václava Marhoula), nebo usnu. Většinou se pak vzbudím v půl druhé ráno, rozlámaná z gauče, neodlíčená a extrémně zklamaná ze sebe sama.

Bohužel jsem na tohle scestí přivedla i svého manžela, který do známosti se mnou neměl s příkladným chozením do postele problém. Jenže ke hříchu se snadno svádí a také on si místo toho, aby si šel po dokončené práci ihned vyčistit zuby, chce přečíst o alternativních teoriích černých děr a co na to Stephen Hawking. Pro řadu z nás bude složité odložit mobil, ale právě ono modré světlo mozek budí, takže nás udržuje v bdělosti a pohotovosti.

Byl by to roztomilý dětinský zlozvyk, tahle spánková prokrastinace, kdyby neměla zásadní vliv na kvalitu našich životů. Přerušovaný spánek zdraví a bystré mysli rozhodně neprospívá a krk a ztuhlé obratle z gauče prosí o rehabilitaci jako o smilování. Jindy je pro mě zase náročné pochopit, že konkrétní den už skončil a dnes už nic nestihnu. Začnu odchod do postele odkládat tím, že třídím třeba poličky v koupelně, knihovnu nebo počítačové soubory.

Nejsem ale ve své spánkové prokrastinaci ničím výjimečná. Nizozemská studie, uveřejněná v odborném časopise Frontiers of Psychology, tvrdí, že se zvyšuje počet lidí, kterým nic nebrání jít spát včas. Jedná se přitom o osoby, které nemají svůj denní režim narušený například prací na směny ani nejsou majiteli žádné spánkové poruchy. Prokrastinace spánku, tedy jeho odkládání na později, souvisí se slabou sebekontrolou (já to věděla). Dotyční nejsou schopni svůj zlozvyk přemoci ani tehdy, když vědí, že jim hrozí závažné zdravotní komplikace, které pramení z trvale přerušovaného spánku: srdeční choroby, obezita, chronický stres, cukrovka a další neduhy.

Mezi prokrastinátory spánku prý často patří pracující rodiče (bingo!), kteří mají pocit, že večer musí mnohé dohnat. Najednou je půlnoc, a oni neměli ještě vůbec žádný čas pro sebe.

Mezi prokrastinátory spánku prý často patří pracující rodiče (bingo!), kteří mají pocit, že večer musí mnohé dohnat. Najednou je půlnoc, a oni neměli ještě vůbec žádný čas pro sebe. Začnou se dívat třeba na film, usnou… a zbytek příběhu s bolavými zády si dovedete představit. Další skupinou jsou perfekcionisté, kteří nemohou jít spát, aniž by se podívali ještě jednou na e-mail nebo výroční zprávu.

Podle některých psychologů také část z nás nechce jít spát, protože víme, že ráno začne další kolotoč. Večer je klid, čas, který patří jen nám. Nikdo nás nevyrušuje dotazy, kde je modelína, ani nemusíme řešit odpovědi na dotazy po e-mailu, telefonu nebo Messengeru. Ale i když je snazší uniknout před realitou do nekonečné dávky domnělé zábavy na mobilu a vytuhnout na gauči, okrádáme tím vlastně zítřek. Kvůli kratšímu spánku budeme mít horší úsudek i menší trpělivost.

Podle některých psychologů také část z nás nechce jít spát, protože víme, že ráno začne další kolotoč.

Co se tedy se zlozvykem spánkové prokrastinace dá dělat? Je to jako s každým problémem – musíte si přiznat, že existuje. Pomáhá režim – chodit spát každý den v přibližně stejnou dobu. Mozek si pak natrénuje, kdy odpočívá. V místnosti, kde spíte, by měla být tma a spíše chladněji. Před spaním vynechte alkohol i kofein. Pro řadu z nás bude složité odložit mobil, ale právě ono modré světlo mozek budí, takže nás udržuje v bdělosti a pohotovosti. Všichni vládneme tou kouzelnou mocí, že můžeme jít do postele dřív. Jen je důležité nastavit si realistické cíle, například místo na půl dvanácté posunout večerku na deset večer.

Posledních čtrnáct dnů se mi takový režim podařilo dodržet a kromě toho, že jsem na sebe byla nesmírně pyšná, mě ohromily výsledky. Ráno se mi lépe vstávalo, měla jsem pozitivnější náladu, neodkládala jsem důležité úkoly během dne, a dokonce jsem i lépe vypadala. Moje sebekontrola se zlepšila i v jiných oblastech: snadněji si místo hranolků objednám salát, dokážu dokončovat úkoly a nesurfovat u toho na internetu. Pokud stejně jako já spánek odkládáte, pojďme si dát společné předsevzetí, že vydržíme chodit do postele před půlnocí a bez mobilu. Alespoň tři týdny.

Další skvělé články najdete v novém vydání časopisu Moje psychologie. Kupte si ho v naší online trafice iKiosek.cz! Dnes objednáte, zítra už ho máte ve schránce. A doprava je zdarma.
Moje psychologie 03/2020Moje psychologie 03/2020Autor: Archiv Mojí psychologie

 

Autor: Anna Nosková
Jdi na homepage Zpět na začátek

Horoskopy