.

. Zdroj: Archiv Mojí psychologie

Závislost jménem „Ještě jeden díl“. Trpíte jí vy nebo váš partner?

Taky si užíváte ten moment vzrušení, kdy se na obrazovce objeví nápis, že další epizoda začne za 5, 4, 3, 2, 1…? Internetové televize změnily způsob, jak se díváme na seriály. Přinesly nové rituály. A nové závislosti.

Když mi bylo dvanáct, třináct let, měla jsem zvyk číst si dlouho do noci. „Jenom si dočtu kapitolu, mami,“ řekla jsem v půl jedenácté, ale pak jsem rozečetla další kapitolu. A další. Prostě jsem se musela dozvědět, jestli Jana Eyrová unikne děsivému přízraku v sídle pana Rochestera nebo jestli Scarlett O’Hara na plese potká Rhetta Butlera. Od té doby jsem už nikdy nezažila ten pocit, když se na řadu hodin uprostřed noci, když všichni okolo spí, ponoříte do příběhu, úplně se v něm ztratíte a hodiny, strávené v jiném světě, uběhnou, ani nevíte jak. Pravda, zažila jsem pár maratonských promítání Twin Peaks nebo Pána prstenů, ale to nebylo ono. Až letos v létě.

S velkým zpožděním, které jsem ale rychle dohnala, jsem propadla fenoménu seriálu Stranger Things. Všechny tři dosavadní série, celkem pětadvacet epizod, jsem zkoukla, myslím, během dvou týdnů. Snažila jsem se nastavit si limit dva díly denně, ale občas mi to nějak uteklo. Samozřejmě, občas jsem musela taky spát, mýt se a chodit do práce. A tak jsem se seznámila s podmanivým a návykovým světem Netflixu, HBO Go a dalších on-line televizí.

Sledování seriálu kdysi dávno představovalo rituál: jednou týdně v pravidelnou dobu usednout k obrazovce; druhý den odvysílaný díl probírat s kolegyněmi v práci. A pak se týden těšit na další díl. Netlifx v roce 2013 vytvořil rituál úplně nového druhu, když všechny díly tehdy nového seriálu Dům z karet uvedl v jediný den. „Když dáte lidem příležitost vidět to celé na jeden zátah, máte důvod věřit, že to udělají,“ řekl tehdy režisér seriálu David Fincher. Nespletl se. Netflix, který pečlivě shromažďuje data o svých divácích, nyní u každého seriálu sleduje „bod, odkud není návratu“, tedy moment, po kterém divák pravděpodobně dokouká celou sérii. (Obvykle nastává ve třetí epizodě.) A pokud jde o Stranger Things, 361 tisíc diváků zhlédlo celou druhou sérii hned ten den, kdy byla uvedena.

Naším konkurentem je spánek

Podle jednoho průzkumu čtyři pětiny diváků on-line televizí říkají, že sledovat více epizod seriálu naráz je lepší, než dívat se na ně po jedné, a tři čtvrtiny přiznávají, že sledování více dílů seriálů najednou je pro ně vítaným útěkem z každodenního stresu. Podle některých odborníků funguje Netflix jako „audiovizuální diazepam“, jiní říkají, že začátek každé další epizody přiměje náš mozek vyrobit dávku dopaminu, tedy hormonu štěstí. To vzrušení, když se na konci každého dílu objeví v pravém dolním rohu malý rámeček, oznamující, že pokračování začne za 5, 4, 3, 2, 1…!

Každopádně velká dávka seriálu dokonale funguje pro ty z nás, kteří neumějí „vypnout hlavu“ jiným způsobem. „Je jako ocelové dveře, které nás izolují od soustavně stresujících myšlenek. Je to bezpečné útočiště před starostmi,“ říká psycholožka Renee Carr. Samozřejmě, medikace Netflixem má také svá negativa. Každý, kdo to někdy se sledováním přehnal, zná ten pocit otupení při návratu do skutečného světa. Nemluvě o tom, že seriálové úlety se vždy odehrávají na úkor něčeho jiného: „Naším největším konkurentem je spánek,“ řekl ředitel Netflixu Reed Hastings.

Seriáloví nevěrníci

Nová tradice společného sledování seriálů s sebou ale taky nese nové druhy problémů. Jedním z nich je „serálová nevěra“. Jedná se o porušení slibu, že na určitý seriál se budete dívat jenom společně s partnerem. Pokud nejste vázáni vysílacím časem jednou týdně a můžete si další epizodu pustit kdykoli, příležitostí se nabízí spousta – třeba když je partner na služební cestě nebo s přáteli v hospodě. Netflix, který své diváky sleduje skutečně ostřížím zrakem, si udělal průzkum také na toto téma.

Ukázalo se, že dvanáct procent lidí, kteří se dopustili „seriálové nevěry“, po partnerově návratu zatlouká: Zhlédnou spolu s ním tytéž díly znovu a předstírají, že je vidí poprvé. Dalších 41 procent se sice přizná, ale neprozradí partnerovi další vývoj děje. Od zbývajících 47 procent se dočkáte spoilerů typu „chudák Bob to nepřežije“ nebo „zuby jsou v domečku pro panenky“. V životě náruživého seriálového fanouška existuje ještě jeden negativní moment. Totiž ten, kdy skončí poslední díl. Najednou si připadáte tak prázdně a opuštěně. Je to trochu jako když odjedou milovaní přátelé. Váš vlastní život náhle působí tak šedivě. Návrat do reality vždycky tak trochu připomíná kocovinu. Ale je to nezbytný krok, abychom svůj skutečný svět v tom seriálovém neutopili navždy.

Další skvělé články najdete v aktuálním vydání časopisu Moje psychologie. Kupte si ho v naší online trafice iKiosek.cz! Dnes objednáte, zítra už ho máte ve schránce. A doprava je zdarma.