„Dělám to přece pro tebe!“ Jak dobré úmysly ničí vztahy
Určitě to znáte. Jste na návštěvě u tety, která do vás tlačí už třetí koláč. Vy ho nechcete, ale ona trvá na tom, že ho pekla přímo pro vás. Nechcete ji odmítnout, protože to přece myslí dobře. A tak překročíte vlastní hranice a domů odcházíte s bolavým břichem. Jenže nejde jen o koláče. Celý problém je mnohem hlubší.
Proč je těžké odmítnout „dobro“?
Když vám někdo otevřeně ubližuje, je snadnější se ozvat. Můžete říct: „Tohle mi nedělej, vadí mi to.“ Ale když někdo dělá něco „pro vaše dobro“, je to podstatně těžší.
Ona zmíněná laskavost může mít různé podoby. Někdo vám nutí jídlo, které nechcete, kupuje oblečení, které není váš styl, uklízí u vás doma, i když si to nepřejete, nebo vám dává nevyžádané rady ohledně vzhledu či výchovy dětí. Takové chování se často omlouvá – buď ho obhajujete vy sama, samotný „páchač dobra“ nebo vaše okolí. Jenže laskavost nevypadá tak, že vám někdo vnucuje něco proti vaší vůli.
Psychologická past
Většina lidí byla vychována s tím, že odmítnutí pomoci, dárku či jiného „dobra“ = nevděk. Proto se ve vás může spouštět úzkost a pocit viny, i když by odmítnutí znamenalo, že jednáte v souladu sama se sebou. Psychologové tento jev nazývají people pleasing – snahou zavděčit se a vyhnout se konfliktu za každou cenu.
Stačí se ale podívat, co se odehrává ve vašem těle. Cítíte, jak to ve vás vře? Jak máte chuť zařvat „Já to ale nechci!“? Všechny tyto pocity ukazují, že vaše hranice byly narušeny. A děláte to jen proto, že víte, že to s vámi druhý myslí dobře. Ale vážně tomu tak je?
Dělají to opravdu pro vás?
Pokud by daný člověk opravdu myslel na vás, naslouchal by. Přijal by vaše „ne“. Opakovaně dostáváte to, co nechcete? Pak je jasné, že druhému nejde o vás, ale o jeho vlastní potřeby. Možná má rád pocit, že někoho obdarovává. Možná se díky tomu cítí důležitý. Možná jen rád nakupuje. Ale to neznamená, že byste za to měla být vděčná. Respekt k hranicím je základní projev úcty. Kdo vaše hranice nerespektuje, nemyslí to s vámi dobře – ať už to schovává pod sebelaskavější obal.
Co s tím můžete udělat?
Buďte stručná a jasná. Krátké „Ne, děkuju“ úplně stačí.
Nevysvětlujte donekonečna. Vaše hranice nepotřebují pětiminutovou obhajobu.
Navrhněte alternativu. Řekněte, čím vás člověk skutečně potěší.
Změňte téma nebo odejděte. I to je forma sebeúcty.
A pokud se situace opakuje stále dokola, položte si otázku, jestli v takovém vztahu chcete zůstávat.
Odmítnutí není nevděk
Když ustojíte tlak a nenecháte se zviklat, možná uslyšíte vyčítavé: „Tak promiň, že jsem ti chtěl/a udělat radost.“ Zkuste si připomenout, že odmítnutí není nevděk. Je to zdravé nastavení hranic. Čím víckrát si je uhájíte, tím přirozenější to pro vás bude. A pokud budete konzistentní, okolí časem pochopí, že vás má respektovat.
„Ne“ do zdravých vztahů patří a zdravé vztahy ho unesou.
„Ne“ je výraz respektu k sobě. Ukazujete tím, že znáte své hranice a stojíte si za nimi.
Bez „ne“ není opravdové „ano“. Pokud neumíte odmítnout, vaše souhlasy ztrácejí váhu.
„Ne“ vás chrání před frustrací. Ustupování vede k nahromadění vzteku, který vztahy rozežírá.
„Ne“ je test vztahu. Ten, kdo vaše odmítnutí přijme bez manipulace, vás opravdu respektuje.
Proto se nebojte ozvat. Člověk, kterému skutečně záleží na vás, vás bude poslouchat. Větší nebezpečí než odmítnout údajnou laskavost je to, že se jen upevníte v potlačování sebe sama a budete dál ničit svou sebeúctu.
