3 důvody, proč z dcery nechci mít „hodnou holku“ | Ženy.cz
 


3 důvody, proč z dcery nechci mít „hodnou holku“

9. ledna 2020 • 06:00
3 důvody, proč z dcery nechci mít „hodnou holku“

Sotva jsem věděla, že čekám dceru, byla jsem si jistá jednou věcí: Nechci, aby z ní vyrostla „hodná holka“. Proč?

Na rovinu přiznávám, že to byl a je pořád ještě jen zčásti „generační protest“, vzdor vůči mantře, která mě samotnou obklopovala celé dětství (a předtím moji mámu, babičku, prababičku…). Dnes, když slyším spojení „hodná holka“, mám husí kůži a chce se mi křičet. Bylo to tu prostě příliš dlouho. A existuje moře důvodů, proč tenhle vzorec odmítám nechat naplnit i svou dceru.

Hodná = věčně blbá?

U „hodných holek“ se často předpokládá, že všechno vydrží, všem pomůžou, všechno zařídí. Jsou vedené k tomu, aby pomohly nad rámec svých časových možností, pro druhé se často dostanou mimo svou komfortní zónu a bývají naučené se i obětovat, zatímco pro sebe toho dělají pramálo. Jsou snadno využitelné a paradoxně pak hlavně ti, kteří z nich těží, je považují za „blbé“ a nikdy jim nedopřejí ani náznak poděkování či oplátky a zacházejí s nimi velmi samozřejmě.

Svou dceru učím, že pomáhat je skvělá věc, ale nechat si pomoct stejně tak. Učím ji děkovat i prosit, ale také se ozvat, když je někdo nevděčný. Učím ji, že všechno by mělo být fér, a to nejen vůči ostatním, ale také vůči sobě. V podstatě doufám, že do života dokáže vstoupit s modelem „pozitivního sobectví“, kdy jí bude vlastní sebeláska, sebeúcta a vědomí svojí hodnoty, kterou „hodné holky“ nemají. Myslívají si, že jsou hodné lásky jen tehdy, když něco udělají. Sebelásku si skládají ze střípků uznání od jiných… A těch se jim nedostává.

Hodná = věčně druhá?

„Hodné holky“ jsou také vedené k tomu, aby dávaly přednost ostatním. Nechají se předběhnout ve frontě, přenechají kamarádce kluka, který se jim líbí, protože je to přece kamarádka. Ani neceknou, když jsou k nim lidé nespravedliví. A když dospějí? Jsou přesně těmi podváděnými manželkami (které si ještě vyčítají, že něco udělaly špatně) a chytrými holkami, za jejichž nápady sklízejí pochvaly dravější kolegové. Taky jsou zvyklé sedět v koutě a čekat, až jim někdo dá pokyn „už jsi dost zralá se posunout dál“ nebo „tuhle šanci si zasloužíš“, iniciativa je pro ně sprosté slovo – protože v něm vidí ego a myslet na sebe je přece špatně… Větší nesmysl abyste pohledala?!

Dceru učím, že udělat chybu je normální. Že je jen důležité jít pak dál.

Svou dceru proto učím být důležitá sama pro sebe, věřit, že stojí za to ocenit sama sebe i říct si o ocenění u ostatních. Tak nějak v duchu citátu Paula Coelha, který hlásá: „Když říkáte ANO ostatním, ujistěte se, že neříkáte NE sami sobě…“

Hodná = věčně utrápená

„Hodné holky“ vlastně celý život emočně hladoví, nepokládají se nikdy „za dost dobré“ a s utkvělou představou samy sobě časem namluví, že jen když budou skvělé pro maminky, paní učitelky, šéfové, kamarádky, partnery, budou konečně milované a chtěné. Ale vpadnou tak do brutální pasti. Nejenže dokonalost neexistuje, ale i kdyby ano, pro každou z těch „autorit“, které se chce „hodná holka“ líbit, by dokonalá byla pokaždé v něčem jiném. Proto také „hodné holky“ každou svou chybu prožívají jako životní selhání, a rázem se zase cítí nehodné lásky kohokoli, zbytečné, utrápené.

Proto svou dceru učím, že udělat chybu je normální, že důležité je jít pak dál a zkusit znovu, co je třeba. Učím ji, že nic nemusí být dokonalé, ale že je tu jedna ze čtyř dohod, která říká, že je třeba věci dělat tak dobře, jak v daný moment dokážeme. A s radostí se dívám na to, jak za nejdůležitější kompas ve svém životě už teď, v šesti letech, dokáže považovat svůj názor a své pocity. Umí si vymezit hranice líp než já a já si s velkou mateřskou nadějí říkám, že i díky tomu nikdy nikomu nedovolí, aby jí ublížil, využíval ji nebo považoval za samozřejmou.

VÍTE, ŽE...

…hodné holky často v dospělosti končí v péči psychologů a psychiatrů? Tzv. Good Girl Syndrome je totiž o dlouhodobé tendenci „jít proti sobě“. Důsledkem pak může být vyhoření, úzkosti, záchvaty panické ataky, bulimie či anorexie. „Hodné holky“ bývají snadnou kořistí pro manipulátory, stávají se oběťmi domácího násilí.

…o hodných holkách vznikla řada knížek, ale jedna z nich mezi nimi vyčnívá. Ta od herečky Vlastiny Kounické Svátkové, která vyšla pod názvem Prostor pro duši. Mluví bez obalu o špatném vztahu s mámou, o nevydařených prvních vztazích i o bulimii, jíž jako utrápená „hodná holka“ propadla. Autentické a skvěle napsané! Když vám ale dojde, že to vše byla realita, tečou vám slzy jako hrachy.

Další skvělé články najdete v lednovém vydání časopisu Moje psychologie. Kupte si ho v naší online trafice iKiosek.cz! Dnes objednáte, zítra už ho máte ve schránce. A doprava je zdarma.
Moje psychologie 01/2020Moje psychologie 01/2020Autor: Archiv Mojí psychologie

 

Autor: Jana Potužníková
Jdi na homepage Zpět na začátek

Horoskopy