Toxická útěcha: Co neříkat kamarádce, když se vám svěřuje

Zlehčování problému

Jednou z nejčastějších reakcí je snaha zlehčit situaci, aby se druhý cítil lépe. Věty jako „To bude dobrý“ nebo „To nejsi sama, kdo tohle řeší“ na první pohled působí jako povzbuzení. Ve skutečnosti jimi sdělujete, že podle vás problém není tak vážný. Místo poskytnutí podpory vzbudíte v kamarádce pocit, že přehání a neměla by se cítit tak, jak se cítí. Místo úlevy se bude cítit trapně, že se vám svěřila. Otřese to důvěrou mezi vámi.  

Přehnaná pozitivita

Snaha přesměrovat pozornost na něco „hezkého“ se také často míjí účinkem. Vzpomínám si na pokus jedné kamarádky, když jsem prožívala nejhorší dny poté, co mi začal tinnitus. „Z čeho máš teď největší radost? Vzpomeň si na něco, co tě potěšilo,“ pokusila se nešťastným způsobem zmírnit moje zoufalství. Nepomohlo to ani trochu. Jen jsem měla pocit, že vůbec neposlouchala, co jsem jí předtím svěřila.

„Být pozitivní a optimistický neznamená ignorovat negativní emoce a zlehčovat své trápení nebo trápení druhých. Negativní emoce mají v našem životě stejné místo jako ty pozitivní,“ upozorňuje nezisková organizace Centrum Locika, která poskytuje krizové poradenství.

Rady jako „Mysli na to dobré a nemysli na to špatné“ nebo „Usměj se a bude to lepší“ jen vyzývají k potlačování pocitů a dávají druhému najevo, že pro nás jeho trápení není důležité.

Falešná pozitivita nikomu nepomůže. Je v pořádku cítit smutek i beznaděj | Zdroj: Shutterstock

Přesměrování hovoru

Někdy, když nevíte, co říct, začnete mluvit o sobě. Reakce typu: „To znám, to se mi stalo taky…“ nebo rychlá změna tématu působí dojmem, že na nějaké poslouchání trablí nemáte čas nebo náladu. 

I když sdílení vlastních zkušeností může být někdy užitečné, v prvních chvílích je důležité dát prostor tomu, kdo se svěřuje. Vždyť to znáte i ze své zkušenosti, že se většinou potřebujete hlavně vypovídat a o žádné rady či příklady z cizích životů nestojíte.

Moralizování a obviňování

Představte si, že u vás zazvoní rozrušená kamarádka s tím, že nezvládla pracovní pohovor. Ačkoli byla už ve druhém kole, dali přednost jiné uchazečce. Vy víte, že se na pohovor připravovala. Že jí na něm hodně záleželo. A taky víte, že každý občas nemá svůj den. Přesto z vás vypadne chladný komentář: „Měla ses asi víc snažit. Říkala jsem ti, že působíš zbytečně nervózně.“ Místo podpory, kterou přítelkyně očekává, přichází pocit viny, studu a selhání.

Myslete na to, že rozrušený člověk, který se svěřuje, potřebuje přijetí, ne analýzu svých chyb. A i kdyby měl svůj podíl viny nebo udělal špatné rozhodnutí, které mu způsobilo trápení, teď není čas ho za to kárat.

Falešné souvislosti

Ať už věříte čemukoli nebo vyznáváte jakoukoli filozofii, nesnažte se druhým udělovat lekci osobního rozvoje, když od vás očekávají jen naslouchání a tichou účast. Věty jako „Všechno se děje z nějakého důvodu“ nebo „Zamysli se, proč sis to přitáhla do života“ mohou ve chvíli prožívání bolesti působit krutě. Přenášejí vinu na člověka, který trpí. Obzvlášť nebezpečné je to v případě vážné nemoci, ztráty či traumatu. 

Pozorně naslouchat pomůže víc než nevyžádaná rada nebo moralizování | Zdroj: Shutterstock

Nevyžádané rady

Rady mohou být užitečné, ale jen tehdy, když si o ně druhý řekne. Ve fázi, kdy je kamarádka plná emocí a vylévá si srdce, většinou nehledá řešení, ale podporu a úlevu. Nevyžádané rady na ni mohou působit jako zpochybňování jejích pocitů i schopností vyřešit daný problém.

Jak být skutečnou oporou?

Základem je empatie. Buďte plně přítomná, naslouchejte bez přerušování, bez hodnocení. Udržujte oční kontakt. Dejte kamarádce prostor, aby mohla mluvit, plakat, mlčet – cokoli potřebuje. Někdy stačí jen sedět vedle ní a dát jí najevo, že v tom není sama. Pokud chcete něco říct, zkuste některou z následujících vět:

„Jsem tady, poslouchám tě.“

„Můžeš mi říct cokoliv, jsem tu pro tebe.“

„To zní hrozně, mrzí mě, co se ti děje.“

„To musí být opravdu těžké.“

„Je úplně v pořádku, že se tak cítíš.“

„Co pro tebe teď můžu udělat?“

„Chceš se jen vypovídat, nebo by ti pomohlo něco konkrétního?“

Věnujte čas a pozornost

Možná nenacházíte slova. Možná máte strach, že to pokazíte. Ale pokud jste ochotná naslouchat s otevřeným srdcem, nehodnotit a neradit, pak už dáváte to nejdůležitější. Protože opravdová útěcha není o slovech – je o lidskosti.