Proč vám „já-pohled“ ničí vztahy a jak to změnit?
„Já ji vůbec nechápu! Proč neudělá tohle? Vždyť je to úplně jasné!“ Už jste někdy takto reagovala, když jste posuzovala něčí situaci? Neříkejte, že ne. Vnímat svět ze své vlastní perspektivy je přirozené. Opíráte se o své jedinečné zkušenosti, postoje a hodnoty. Ale právě proto každý z nás vidí tentýž svět trochu jinak. A na to se bohužel snadno zapomíná.
Nevyžádaná pomoc
Představte si, že jste extrovertka, která miluje večírky – s hlasitou hudbou, ruchem a spoustou smíchu. Na jedné takové akci si všimnete, že váš kolega postává sám v koutě se skleničkou. Vyrazíte mu na pomoc, ale tu si představujete po svém. Táhnete ho za ruku ke skupině kamarádek, vykřikujete „Vedu vám vlka samotáře!“ a ony se předhánějí, která vyhrkne vtipnější repliku.
Kolega se sice usmívá, ale jeho oči prozrazují, že nemá radost a situace je mu nepříjemná. Za chvíli se na něco vymluví a zmizí. Váš závěr? „Je to arogantní náfuka. Místo aby byl rád, že si ho všímáme, tak se tváří, jako by spolkl citron.“ Ze svého úhlu pohledu zkrátka nedokážete pochopit, že je někdo na večírku jen ze zdvořilosti a stranou postává proto, že je introvert, který upřednostňuje roli pozorovatele. Než vyrazíte někomu pomáhat, ujistěte se, že je vaše pomoc vítaná.
Umění naslouchat
Když se vám kamarádka svěřuje se vztahovým problémem, očekává, že ji vyslechnete. Pravděpodobně uvítá i váš pohled na věc nebo nějakou radu. Vaše zkušenost může být cenná, ale hned na začátku si připomeňte, že teď to není o vás. Pokud po druhé větě řeknete„Mně se stalo úplně to samé!“ a začnete vyprávět svou příhodu, jen přesměrujete pozornost na sebe. Tohle není empatie, i když se to tak na první pohled jeví. Jestli chcete vyjádřit spoluúčast, řekněte raději: „Chápu, jak ti je. Musí to být těžké. Můžu ti nějak pomoct?“
A když už se rozhodnete radit, berte v úvahu, že nehledáte řešení pro sebe. Vy byste možná ve stejné situaci odjela na tři dny k sestře a v zázemí širší rodiny v pohodě počkala, až emoce vychladnou. Kamarádka je ale jedináček a rada „Normálně se seber a jeď si někam na tři dny, udělej si fajn čas pro sebe“ ji jenom naštve. Má si snad objednat wellness víkend a zpytovat svědomí sama ve vířivce? Vzpomeňte si, že na začátku mluvila o tom, že by chtěla konflikt s partnerem urovnat, ne někam utéct.
Posuzovat je lidské
Abychom světu porozuměli, musíme neustále posuzovat jednání ostatních a na základě svých zkušeností je interpretovat. To děláme odjakživa, v podstatě jde o přežití ve společnosti. Ale má to svá úskalí. Mějte na paměti, že vaše zkušenosti jsou omezené a váš pohled na svět je jen jeden z mnoha. Za každým chováním a jednáním je příběh, který nejspíš neznáte. Proto platí: Posuzuj, ale neodsuzuj.
K odsouzení totiž většinou stačí zjednodušený výklad situace. Kolikrát se vám stalo, že jste vyřkla unáhlený soud, aniž byste znala všechny souvislosti? Sousedka neuklízí už tři týdny společné prostory, protože je podle vás nepořádná a je jí zatěžko věnovat úklidu čtvrt hodiny. Jenže vy nevíte, že se potýká s depresí a aktuálně má problém vůbec ráno vylézt z postele. Navíc si neuvědomujete, že je to spíš váš problém a do sousedky si promítáte vlastní slabiny. To vy pokaždé bojujete s leností a nechutí, když je na vás řada.
Mnoho pohledů na jeden svět
Je samozřejmě nutné odlišovat zjevná fakta od názorů. Společnost se musí shodnout na základních hodnotách a principech fungování. Názory na situace, problémy a druhé lidi se však různí. Stejný svět vidí každý z nás trochu jinak. Když si to budete čas od času připomínat, možná budete ostatní méně odsuzovat a více chápat. A budete mít také kvalitnější vztahy.
