Kalendářně už je dávno podzim, odpolední teploty tomu ale ani po drobném ochlazení nenasvědčují. Jak se vypořádat s letošním nekonečným létem? Jak dokáže horko zamávat s naší psychikou? A jak se nezbláznit ve světě, v němž je už teď jasné, že se vážným klimatickým změnám nevyhneme?
Věděli jste, že se vám kvůli horku může zhoršit úzkost a zvýšit četnost panických atak? S tímto zjištěním přišla už v roce 2006 psychiatrická studie, kterou vedl tým v čele s japonským vědcem Toshiyuki Ohtanim. A od té doby se důraz na provázanost parného léta a zhoršeného duševního zdraví jen zintenzivnil. „Horko zvyšuje hladinu kortizolu, což je stresový hormon, který podporuje příznaky úzkosti. Ovlivňuje totiž mozkové centrum strachu a tím způsobuje nárůst úzkostných myšlenek. V létě tak můžete cítit větší dušnost, nevolnost, únavu, neklid, závratě, zvýšený tep, třes a dehydrataci. To jsou fyziologické příčiny toho, proč vás v létě může úzkost trápit silněji,“ uvádí web Hedepy, platformy, jež poskytuje online terapeutickou pomoc.
TIP NA VIDEO: Co dělat, když vás přepadne úzkost?
Toto zjištění bylo pro mne před několika lety zásadní. Léto si totiž většina z nás spojuje především s pohodou, sluncem, jež nás kromě vitaminu D nabije pozitivní náladou, bezstarostností a narvaným programem plným akcí, koncertů, grilovaček, dovolených a srazů s přáteli. Jenže realita dokáže být dost odlišná. Nekonečné vedro, každodenní pracovní rutina okořeněná bezvzduším v převařené MHD, nemožnost (alespoň pro mě) aktivně sportovat, neustálý FOMO pocit, když se mi instagramový feed plní zážitky přátel, zatímco já nestihla ani jedno posezení na zahrádce, a k tomu všemu samozřejmě také strach ze zcela očividných klimatických změn. Nekonečné léto sice může na první dobrou znít jako super věc, ale mizející sezónnost počasí a teplotní extrémy nejsou rozhodně nic, co bychom měli bezstarostně oslavovat.
Tento text píšu na začátku října. Teploměr v bytě mi ukazuje 26,2°C, venku na sluníčku je teplota ještě vyšší. Ve chvíli, kdy se červenec přelije do srpna, začínám automaticky vyhlížet podzim. Letos mám ale pocit, že jsme se zasekli v globální noční můře a efekt vařené žáby se rozjel na plné obrátky. Cítím to nejen na své věčně orosené ofině, ale především na psychickém rozpoložení. Pomyslné mentální vysvobození, které si dlouhodobě spojuji s ochlazením, nepřichází a já cítím, že uvnitř začínám panikařit, a to hodně.
Podzim pro mne nikdy nebyl symbolem pošmourné atmosféry, tísně brzkých večerů ani nástupu depresí nebo špatné nálady. Je to naopak období, kdy začínám zase žít, kdy mohu odhodit šaty a místo nich obléct koženou bundu, džíny a obout martensky, v nichž se cítím víc sama sebou, kdy mohu zase naplno objevovat nová místa, aniž bych jen nadávala na teplo, kdy vzduch voní po ranních mrazících, usínající přírodě, chai latté s extra porcí skořice a nových knížkách, které se nejlépe čtou, když jste zabalení v dece. Jenže přesně tohle je letos zcela v nedohlednu.
V minulosti se mé úzkosti často vázaly k pocitu bezradnosti, neboť jsem chtěla změnit věci, s nimiž jsem ve skutečnosti nemohla nic udělat. Nadávání na počasí a strach z každodenního fungování v horku byly donedávna jedněmi z nich. Teď už ale vím, že mě takový přístup ještě víc vyčerpává a umocňuje mou vnitřní paniku. Proto jsem si vytvořila seznam aktivit, s nimiž se během úzkostí z počasí a celkových změn nevyhnutelně spojených s globálním oteplováním snažím uklidnit a období nepohodlí překlenout. Je totiž úplně jedno, zda milujete podzim a nenávidíte léto, nebo naopak. Klíčové je pokusit se i v nejhorší době najít něco, co vám pomůže cítit se alespoň o trochu lépe.
Co mi pomáhá zvládnout úzkosti spojené s horkem a změnou počasí?
Během nekonečného léta si vytvářím seznam podzimních aktivit, které podniknu, jakmile se ochladí. Dlouhodobě mezi ně patří procházky ve spadaném listí, posezení na zahrádce kavárny v kabátu, výlet na dýňovou farmu a pečení dýňového koláče během víkendu. Když je mi nejhůř, potřebuji se na něco těšit – a tohle je přesně ono.
Už koncem jara, kdy na mne začíná doléhat strach z parného léta, začínám vymýšlet, kam se během veder odjedu zchladit. Skotsko, Skandinávie nebo výlet na vrcholky jakýchkoliv hor jsou vždy velká záchrana.
Podzimní šatník je můj nejoblíbenější. Tudíž jakmile přijde září, odmítám nosit cokoliv z toho, co jsem oblékala celé léto. I když teploty během letošního září atakovaly třicítku, navlékla jsem se do šatů v podzimních barvách, k sukni alespoň místo sandálků vzala kotníkové boty a sem tam jsem zkusila (alespoň ráno) vytáhnout kožené sako. Skvěle také pomáhá vrstvení, kdy během dne s narůstající teplotou odhazujete vrstvy a večer je zase vracíte zpět.
Využívám každý volný večer k naladění se na správný podzimní mood. Zatímco lidé sedí venku v krátkém rukávu ještě v deset večer, já usedám ke stolu se zapálenou svíčkou, pouštím jeden ze svých Dark Academia playlistů a jednoduše si alespoň představuji, že venku už je podzim cítit ve vzduchu. Ne nadarmo se říká fake it till you make it.
Pokouším se dát svůj život alespoň trochu do kupy. Září a říjen jsou pro mne měsíce, kdy si dávám spoustu nových krátkodobých předsevzetí – zajišťuji si potřebné prohlídky u doktora, dodělávám resty, zbavuji se starých věcí, vytvářím si nový cvičicí plán a uklízím ve všech sférách života i bydlení. Moje bytí tak opět dostává řád, a navíc díky těmto aktivitám dokážu zabavit svou hlavu, která se následně zklidní a o to víc si užije klid pravého podzimu a všech krás s ním spojených. Snad se jich brzy dočkám(e)!
