Anonymně a z pohodlí domova: Jak účinná je online terapie?

Stačí udělat rezervaci jako do restaurace, zmáčknout tlačítko a se svým terapeutem se spojíte klidně i z druhého konce světa. Online terapie dala v posledních dvou letech psychologické pomoci zcela nový rozměr i možnosti. Jak funguje v praxi? A má tato „spásná“ forma pomoci nějaká úskalí?

Na začátku loňského roku jsem zažila jedno z psychicky vůbec nejnáročnějších období. Pandemie řádila v plné síle a světlejší zítřky bez lockdownů byly v nedohlednu. Do toho jsem se vzpamatovávala z postcovidového syndromu, kdy jsem kromě neschopnosti vyjít byť jen pár schodů nebyla s to napsat jedinou souvislou větu. A ještě k tomu všemu jsem v tomto stavu nastoupila do nové práce, kterou jsem záhy opustila s myšlenkou Nejhorší tři měsíce mého kariérního života.

TIP NA VIDEO: Co dělat, když na vás přijde úzkost?

Úzkosti: Jak si poradit a co dělat? VIDEO Videohub

Může se zdát, že to byla ideální příležitost zintenzivnit terapii a ze všeho se co nejrychleji dostat. Jenže já právě v tomto krizovém období na žádnou terapii nedocházela, což byl nejspíš kámen úrazu. Až když jsem se postupně otřepávala z nejintenzivnější úzkostné letargie, řekla jsem si, že je načase se sebou něco udělat. Jenže kde začít? Hledat si uprostřed zimního lockdownu nového terapeuta nebylo v mých silách, a tak jsem se rozhodla, že zkusím dát šanci online terapiiChodit ven stejně skoro není možné, a navíc zůstanu v bezpečí domova, dostatečně daleko a přitom v blízkém spojení, uvažovala jsem pro sebe ve chvíli, kdy jsem si na internetu hledala možnosti online sezení.

Aniž jsem měla doporučení od svých známých, nakonec jsem zakotvila na stránkách Hedepy, jedné ze dvou nejzvučnějších českých platforem, které poskytují psychoterapeutickou pomoc prostřednictvím online callů. Proč zrovna Hedepy? Nemusíte v tom hledat žádné obchodní záměry ani jiné vzkazy mezi řádky – ty neexistují. Společnost mě jednoduše oslovila díky dlouhému profilačnímu dotazníku, na jehož základě mi poté nabídla tři vhodné terapeuty. Otázky byly skutečně zevrubné: mimo jiné jsem odpovídala na dotaz, jak moc mi vadí, když mi terapeut skáče do řeči, či jak moc chci, aby rozporoval to, co si myslím. Po zkouknutí medailonků a pročtení několika ohlasů na doporučenou trojici odborníků jsem si vybrala a během pár dní jsme už s terapeutkou měly první call. Ani to nebolelo.

U online terapie jsem ale nakonec nezůstala. Pomohla mi sice krátkodobě v období největšího temna, ale díky ní jsem se nakonec přesvědčila, že mi mnohem více vyhovuje face to face kontakt a sezení, které nemusí začínat obligátním dotazem Slyšíme se, vidíme se. Tím ovšem nechci jakkoliv rozporovat efektivitu sezení na dálku – ba naopak. Mám několik přátel, kterým právě tento distanc a možnost zůstat u sebe doma vyhovují ze všeho nejvíc. Ne nadarmo se říká – tisíc lidí, tisíc chutí

Bude zájem i po pandemii?

Asi nikoho nepřekvapí, že online terapie zažily největší boom právě v pandemii, byť některé platformy existovaly dávno před ní. Uzavření mezi čtyři stěny bytu ale udělalo své i u těch největších extrovertů, a tak jsme si začali objednávat večeře online, koukali jsme online na divadelní představení, online jsme si procházeli nejslavnější světová muzea a online jsme také začali léčit svou duši a hlavu. Nárůst zájmu spojit se s terapeutem na dálku byl jednoduše přirozeným následkem celé situace, a jak se zdá, zájem jen tak nepovolí.

Důvody jsou hned dva. První přichází logicky od klientů. „Terapeuta si můžete dopředu nacítit skrze video a zjistit, zda se s ním budete cítit dobře. Zároveň na sezení nemusíte čekat a s terapeutem se můžete sejít už do pár hodin. A asi nejdůležitější je pocit anonymity: nemusíte se ptát známých na doporučení, chodit nikam osobně, ale připojíte se z pohodlí domova klidně po tom, co uspíte děti,“ napsal mi vlastní pohled na největší výhody online terapie Lukáš Krčil, CEO platformy Hedepy, se kterým jsem se před pár dny spojila hlavně ze zvědavosti a také s ohledem na to, že jsem sama tuto platformu loni vyzkoušela.

Loading

Je jasné, že právě covid byl hlavním hnacím motorem, který vnesl do zcela přeplněného terapeutického systému nové možnosti. Nezačne ale teď, když se svět postupně z pandemie otřepává, vysoký zájem o online sezení postupně upadat? Zjevně nikoliv. Druhým důvodem, proč i nadále zůstává poptávka vysoká, je (bohužel) aktuální dění. „Hedepy teď nejvíce pomáhá lidem napříč celou populací, kteří se cítí ohroženi válkou a potřebují uklidnit a srovnat si myšlenky. Zároveň se na nás obrací spousta firem, které chtějí pomoci svým zaměstnancům a nabídnout jim psychoterapii jako benefit,“ vysvětluje Krčil s tím, že se již víceméně zcela setřel rozdíl mezi tím, s jakými psychickými problémy lidé dříve chodívali do ordinací a jaké dnes řeší s odborníky online. „V Česku to jsou především úzkosti, lidské vztahy, stres, vyhoření v práci a nyní také strach o zdraví a bezpečí.“

Je online terapie skutečně vhodná pro každého?

Je jasné, že chvála online terapie je v takovém případě namístě. Na druhou stranu má i své stinné stránky, které si mnozí z nás ani nemusí uvědomovat. U sezení na dálku většinou zdůrazňujeme, že umožnila chodit na terapii mnohem většímu počtu lidí, kteří se dříve – například kvůli plným kapacitám v psychologických zařízeních – na sezení nemohli dostat nebo jsou prostě jen nemocní a nemohou jít z domu.

Jenže v Česku stále existuje spousta lidí, pro něž ani tato forma pomoci není možná. „Musíte mít počítač nebo chytrý telefon, alespoň základní internetové připojení a také klidné místo, kde se budete cítit dobře, což určitě nemusí být vždy jednoduché zajistit,“ vypichuje Krčil zdánlivě banální informaci, která ovšem pro mnohé může stále hrát klíčovou roli a klidně se může stát překážkou, kvůli níž nakonec duševní problémy zůstanou bez povšimnutí a potřebné pomoci.

Stejně jako nemusí být ideální sezení face to face, ani online forma nebude pro některé spásou. Vzrůstající zájem i hledání nových možností je ale jasným signálem, že české terapeutické prostředí vyžaduje nové impulzy a chce se měnit k lepšímu. „Psychické problémy tu byly a budou, hlavní je, že se o nich začíná debatovat. Myslím si, že stojíme na začátku evoluce tohoto oboru. Velká část práce nebude jen na platformách, ale i na státu, školství a pojišťovnách. V následujících letech se péče o duševní zdraví stane pevnou součástí našich životů, stejně jako je to dnes zdravá strava, pohyb nebo osobní hygiena,“ uzavírá Lukáš Krčil. Nezbývá než doufat, že se jednoho dne pomoci dostane všem, kteří ji budou potřebovat.