Podzim rozděluje lidi na dva tábory: jedni ho bezmezně milují a po nekonečném dusném létu jej vnímají jako úlevu, druzí ho považují za období temna, chmurného počasí a depresivní prázdnoty. My v redakci patříme rozhodně do prvního klubu, a tak vám přinášíme zcela upřímný pohled na to, čím nám podzim dělá radost, i konkrétní tipy, jak si ho budeme letos užívat. Nechybí náladové playlisty, krásné knihy, unikátní výstavy, dlouho očekávané filmy (anebo ty, které jsme viděly už dvacetkrát), ale ani inspirace na podzimní horké nápoje, kořeněné vůně, meditativní rituály či destinace s patřičně mlhavým oparem. Připravte si čaj do svého nejvíc guilty pleasure hrnku (třeba ve tvaru dýně) a pojďte se začíst.
Kristýna Dobeš Moučková, editorka
Na podzim se vždy těším celý rok. Miluju atmosféru propršených dní, které si doma zpříjemním zapálením vonné svíčky, měkkou dekou, Dark Academia playlistem s příznačnými názvy jako Dancing with your lover in the halls of an old haunted castle nebo This playlist will make you feel like a 19th century villain, které jsou nabušené ambientní vážnou hudbou. Na podzim ožívám, po parném létu se konečně zase začínám cítit sama sebou, mohu dýchat, oblékat se přesně podle svého gusta (rozumějte: mohu nosit saka, kabáty, kožené bundy, vysoké šněrovací boty a vrstvit oblečení), chodit o víkendu do kaváren se zamlženými okny a pít chai latté, které prostě při procházce v oranžově zbarveném parku chutná nejlépe.
TIP NA VIDEO: Jak na podzim vrstvit oblečení?
S podzimem se mi také vždy pojí moje oblíbená fáze cestování. V listopadu, přesně na přelomu klasické spooky season a vánočního období, pravidelně odjíždím na pár dní do svého milovaného Manchesteru, kde dočerpávám baterky před svátečním prosincovým shonem. Letos si ale cestu ještě více zpříjemním! Přátelé, kteří mě velmi dobře znají, vědí, že miluji tvořit všelijaké seznamy – seznamy podzimních aktivit, seznam míst, kam se chci podívat… Nemůžu se proto dočkat, až si obdobný seznam napíšu do svého nového Cestovatelského deníku, který vytvořila značka Tam & zpět. Je plný map, itinerářů a rozhodně se bude hodit nejen při vymýšlení nových destinací, ale i při samotném balení před odletem.
A co dalšího si do nové cestovatelské příručky během podzimu napíšu? V Manchesteru plánuji především obejít všechny nové gastro podniky, které vznikly na místní, extrémně pestré foodie scéně od mé poslední návštěvy. Stejně tak chci podniknout výlet do Yorku, který je sice od Manchesteru vzdálený jen hodinu a čtvrt, svým vibem se ale nemůže lišit víc. Zatímco Manchester je pulzující industriální město plné mohutných činžáků z 19. století, York je prosycený historií, typicky britskou útulností a také strašidelnými pověstmi. Už teď se modlím, aby vyšlo počasí, neboť se už vidím, jak budu sedět na zahrádce jedné místní kavárny, zabalená do deky usrkávat svůj čtvrtý šálek kávy a přikusovat k němu čerstvě upečenou scone s malinovým džemem.
A jelikož podzim prožívám všemi smysly, tak si (nejen) na cestu do Anglie vezmu k ruce jeden ze svých nejoblíbenějších hřejivých parfémů. Letos cítím v kostech, že volba padne na vůni By the Fireplace od Maison Margiela REPLICA, která je prosycená kaštanem, hřebíčkem, vanilkou a pomerančovým květem. A celý tento svůj mood ideálně završím nákupem dlouhého čokoládově hnědého kabátu, na který si právě brousím zuby. V něm se (nejen) na zahrádce v Yorku bude sedět naprosto stylově.
Další porci podzimní inspirace najdete v následujících kapitolách. >>>
Pokračování 2 / 3
Kateřina Špičáková, redaktorka
Podzim je pro mě vůně štrúdlu (ať už skutečného, nebo linoucí se z jablečno-skořicové svíčky), horká káva neustále v ruce (loni jsem na podzim byla těhotná, tak jsem si jí moc neužila a letos to potřebuju dohnat!), a především alba Folklore a Evermore od Taylor Swift hrající na repeat. Miluju, když člověk ráno otevře okno a poprvé ho místo letního dusna udeří závan chladného podzimního vánku. Vzduch je čerstvý a svěží a noc začíná být zase nocí díky tomu, že se dřív stmívá a později rozednívá. V tomhle počasí funguju nejlíp, nejvíc mi to myslí, mám na něj přichystané nejhezčí oblečení.
Zároveň má pro mě ale tohle roční období ještě jiný význam. Ve svojí životní filozofii ráda respektuju zvyky předkřesťanských národů, které vycházejí z přirozeného přírodního cyklu. Konec roku pro mě není na Silvestra, ale na přelomu října a listopadu – tak, jak to bylo třeba u Keltů. Je pro mě už tradicí v tomhle období vyřešit neuzavřené záležitosti, oslovit potenciální nové přátele, se kterými chci už dlouho navázat bližší kontakt, a naopak se srovnat s tím, že s některými se naše cesty rozešly. Většinou na Dušičky obejdu hřbitovy, cestou si pořídím hezký nový deník, večer si doma zapálím kadidlo, prolistuju si deník starý, převážu ho provázkem a uložím ho do archivu. Letošní podzim pro mě bude navíc speciální, protože je to můj první v roli mámy. A syn se akorát začíná stavět na vlastní a vše nasvědčuje tomu, že bude brzy chodit. Jsem hrozně zvědavá, jak bude reagovat na barevné listí, na louže, jestli ho budou bavit herny a dětské koutky, které spolu teď začneme objevovat… Čeká mě prostě hodně vzrušujících poprvé.
A protože ve 21. století raději slavím Samhain než Silvestra, asi nikoho nepřekvapí, že mám slabost pro nadpřirozeno. Mysteriózní atmosféra spjatá s blížícím se Halloweenem je proto pro mě to pravé. Těším se na nálož hororů na Netflixu, zvědavá jsem hlavně na Pád domu Usherů od Mikea Flanagana, který dělal i výborný Půlnoční klub nebo sérii The Haunting: Dům na kopci a Záhadné sídlo Bly. Určitě si ale pustím taky nějaké klasiky žánru, jako ostatně vždycky. Loni jsem nakoukávala všechno možné k Vymítači ďábla, letos bych chtěla nastudovat Hellraisera nebo se možná ponořit do filmů o vlkodlacích. Zároveň jsem si dala za cíl konečně – další poprvé! – vidět Stmívání. Když bylo nové, byla jsem na něj už moc stará a jako edgy intelektuálka jsem jím samozřejmě pohrdala: teď věřím, že se z toho okamžitě stane moje guilty pleasure. A protože mám opravdu ráda filmy, přihodím ještě další pár tipů na novinky, které si na podzim rozhodně nenechám ujít: Zabijáky rozkvetlého měsíce, nový Scorseseho film s Leem DiCapriem (v kinech bude od půlky října), a nového Finchera – thriller Zabiják s Michaelem Fassbenderem si premiéru odbude v listopadu rovnou na Netflixu.
Pokračování 3 / 3
Ivona Horváth Souralová, redaktorka
Podzim je pro mě celoživotně nejlepším obdobím roku – možná i díky tomu, že jsem zářijové dítě a vždycky jsem se po létě těšívala na návrat každodenního řádu. To mi zůstalo. Jedno už jsem se ale v posledních letech naučila, ten opravdový podzim nezačíná 1. září, ale až o měsíc později. Teprve tehdy to letní teploty doopravdy vzdají a vzduch má příjemný crispy nádech nejen ráno, ale i odpoledne, což znamená, že nemusím odkládat své oblíbené kožené sako. Podzim pro mě reprezentuje nová vonná svíčka (ideálně Dýňový krém od Perfumed Prague), kořeněný čaj (letos budu testovat značku Tea Heritage), švestky a povidla, která se stávají přirozenou součástí snídaňových receptů v mých oblíbených kavárnách, a dvacátá repríza filmu Šeptej, který si pouštím zejména kvůli ultra podzimní scéně s lavičkou na Střeleckém ostrově. K tomu vždy opráším i filmový soundtrack, jenž mě automaticky přenáší v čase o mnoho let nazpátek.
Podzim je jediné roční období, pro které jsem si speciálně založila nástěnku na Pinterestu – a pravidelně do ní přihazuju zádumčivě laděná zátiší s listím, hrnky, knihami a kapkami deště už od srpna. Je to také hlavní módní sezóna, takže se snažím příliš nevyčerpávat letními slevami – to nejlepší totiž teprve přichází, až když se kolekce barví do hnědých, šedých, tmavozelených a vínových odstínů. Miluju zejména ten vzácný čas, kdy se člověk může procházet venku v saku a džínách, aniž by mu byla zima nebo vedro. A když říkám procházet, tak myslím třeba letenským parkem nebo Stromovkou, samozřejmě s kávou v ruce – právě podzim je pro mě obdobím, které mě jako jediné dokáže vybičovat k tomu, abych do práce občas chodila pěšky. Nevadí mi ani déšť, zejména o víkendu. Miluju totiž, když nemám na výběr, venkovní aktivity se omezí na minimum a jediné, co dává smysl, je ležet doma s knížkou nebo seriálem, aniž by se člověk potýkal s FOMO úzkostí, tedy že nedělá něco „pořádného“.
Letos se nejvíc těším na novou řadu seriálu Sex Education, která je od tohoto týdne k mání na Netflixu, a také na nejnovější knihu Petry Dvořákové Pláňata, jež vychází 5. října. Nedočkavě také vyhlížím, až mi poštou dorazí nádherná coffee table book Archive, která mapuje kariéru režisérky Sofie Coppoly a obsahuje spoustu dosud nepublikovaných záběrů z natáčení. Což mi připomíná: Ztraceno v překladu je další ultimátně podzimní film. Miluju zejména scénu, kdy se Scarlett Johansson prochází za doprovodu písně od Air v zahradách Kjóta. Tak civilní a meditativní zároveň! Na radaru mám i módní příručku Wear It Well stylistky Allison Bornstein, jejíž praktické rady i přístup k módě mi dávají smysl, a těším se, co dalšího se v knize dozvím. Vychází 26. září. Nejvíc se ale těším, až s dcerou během podzimních prázdnin vyrazíme do Londýna. V plánu máme samozřejmě filmová studia Harryho Pottera, ale třeba také výstavu Gabrielle Chanel. Fashion Manifesto, která se až do konce února koná ve Victoria and Albert Museum. Procházku skrz Notting Hill a Kensington plánujeme přes Holland Park s nádherně podzimní Kyoto Garden.
