Nemoc neznamená vždycky konec intimity.

Nemoc neznamená vždycky konec intimity. Zdroj: Shutterstock

Sex s nemocným partnerem. Na co se připravit?

Vážná dlouhodobá nemoc nebo úraz zamíchá kartami i v oblasti sexu a často vytvoří úplně novou situaci. 

Představte si třeba, že si váš partner při neuváženém skoku po hlavě do neznámé vody poškodí páteř a skončí na vozíku. Každoročně se to stává překvapivě vysokému počtu mužů.

„U paraplegiků může potřeba sexu zůstat zachována,“ vysvětluje sexuoložka MUDr. Andrea Dutková.„Sdílení intimity je velmi důležité i pro partnerku vozíčkáře a pro udržení vztahu. Jde jenom o to, odkud je muž ochrnutý a jak to technicky udělat."

Lidská erotika je ale naštěstí mnohovrstevná a plastická.

Nejde v ní naštěstí jen o klasickou soulož, ale třeba i o orální sex, hlazení po erotogenních zónách, používání erotických pomůcek…

Že to může fungovat, ukazuje třeba americký film Návrat domů od Hala Ashbyho. „Hlavní hrdina se vrátí z vietnamské války na vozíku, ale po sexuální stránce funguje dál.“

Být jako Brad Pitt

Může ale nastat i opačná situace. Žena přijde kvůli rakovině o prsa nebo ji chemoterapie připraví o vlasy. Některá to snáší snáze, je vyrovnanější a od počátku se jí podaří nastavit životní priority tak, že fyzický vzhled hraje až podružnou roli.

Pro jinou může být ztráta určitých „atributů ženskosti“ zásadní problém a zásah do psychiky, který s sebou někdy nese i dilemata týkající se partnerského vztahu.

„Pokud je vztah dostatečně hluboký a stojí i na jiných základech, než je sex, vnitřně zralý a se situací vyrovnaný muž zůstává,“ říká doktorka Dutková.

„Ženskost přece nejsou jen hezká prsa a zadek. Ženskost je především něco, co vyzařuje zevnitř. Důkazem je třeba Angelina Jolie, která si kvůli genetické zátěži v rodině prsa raději nechala preventivně odstranit, má implantáty. Brad Pitt s ní přesto zůstal.“

Podobná událost může vztah prohloubit a posílit. Přesně podle výroku Friedricha Nietzscheho „Co mě nezabije, to mě posílí“. Párový život jsou kromě hezkých chvil i společně překonané překážky. Možné jsou ale i méně šťastné scénáře.

Zdravý partner někdy ze vztahu uteče. Buď nestál za nic (a pak to nemocnému nemusí být líto), nebo to prostě neunesl. Další variantou je, že zůstane ze soucitu.

Pokračování 2 / 5

Psychický terorista

Nemocného partnera máme tendenci omlouvat, ale ani on nemusí být bez viny. Někdy se z něj stane chronický sebelitovač a „psychický terorista“, který zdravého jen neustále sekýruje, kritizuje a vylévá si na něm emoce.

„Nemocná manželka je nervově labilní, křičí na děti i na mě, hází věcmi na zem a volá, že chce zemřít,“ popisuje to jeden muž na webu. Je to obranná reakce, respektive přenesení afektu na „náhradní terč“.

Zdravý partner pak vlastně zastupuje nemoc - nepřítele, se kterým nemocný bojuje. Řešením je pomoc psychologa, který nemocnému objasní, co se v jeho duši děje.

Co se tváří v tvář nemoci a smrti s lidskou psychikou stane, pokud jde o sex, se ale dá jen velmi těžko předpovědět. V pozadí totiž stojí dva protikladné pudy, o kterých psal už Sigmund Freud. Zatímco erós nás žene k hledání slasti, thanatos nám připomíná, že jsme smrtelní.

Snaha porazit thanata pomocí erótu je sice předem odsouzena k nezdaru, ale v zoufalství věci často nedomýšlíme. Když je jeden z partnerů nemocný, může se souboj dvou pudů paradoxně projevit zvýšenou párovou potřebou sexu.

Bývá to ale výjimečné. Mnohem častější je situace, kdy jeden z partnerů nemá kvůli své nemoci na erotiku ani pomyšlení.

Pokračování 3 / 5

Největší zrada…

Pokud je nemocný muž, žena se často vpraví do role samaritánky a pečovatelky a své erotické potřeby vytěsní. Větší problém nastává, pokud je tím zdravým v páru muž. Pravidelný sex je totiž pro spoustu mužů životním motorem.

„Pokud má ale muž s partnerkou hluboký vztah, načas ho přejde chuť stejně jako ji,“ říká doktorka Dutková. „Zprostředkovaně je přece ohrožen i jeho život - život, jehož je partnerka součástí. Nebo si to vyřeší autoerotikou. Stává se, že žena může partnera dokonce poslat za prostitutkou, ale rozhodně to není řešení pro každý pár.“

„Miluju tě, ale nechci, aby ses o mě musela starat a viděla mě umírat. Proto od tebe odcházím a dávám ti prostor, abys byla šťastná s někým jiným.“

Tohle je „na férovku“, i když někde v pozadí se často skrývá touha, že partnerka právě proto neodejde. Pořád je to ale lepší pokus o řešení situace, než když to zdravý partner kompenzuje nevěrou nebo dokonce paralelním vztahem.

Často to bývá útěk ve stylu: „Je toho na mě moc a bez ventilu to nezvládnu.“ Zdravý partner může hledat v nevěře jen uvolnění a dobití baterek, aby se mohl o nemocného tím lépe starat.

Namístě je ale nejvyšší opatrnost. Pokud se to totiž provalí, nemocný to právem chápe jako nejhorší možnou životní zradu.

Pokračování 4 / 5

Plný nočník

Případná nevěra ale nemusí být to nejhorší. Pro někoho může být větší psychický problém, že intimita ztratí jakékoli hranice. A nemusí jít o potenciálně smrtelnou nemoc.

Stačí, když uklouznete na schodech a „pořídíte“ si komplikovanou zlomeninu.

Když vás se sádrou pustí z nemocnice, jste připraveni na to, že vás partner bude muset mýt, vynášet po vás nočník a utírat vám zadek? A co taková zkouška udělá s vaším sexem?

„Manžel má závažné nedostatky v základní schopnosti udržet hygienu,“ popisuje na webu manželka muže se závažným neurologickým postižením páteře.

„Ale já s ním kvůli tomu prostě nejsem schopna sexuálního života. Odpírání sexu mi opakovaně vytýká a jeho reakce jsou značně vyhraněné. Nedokážu se ale překonat…“ Tohle už je komplikovaná situace i pro zkušeného psychologa.

Tragická událost může vztah překvapivě posílit.

Pokud se staráte o vážně nemocného partnera upoutaného na lůžko, musíte se připravit na situace, které jste spolu dosud neprožívali. To všechno důkladně prověří nejen vaši psychickou odolnost, ale především sílu vašeho vztahu. Možná budete bojovat s vnitřní tendencí partnera vytěsnit ze svého života i mysli.

Můžete ho nechat odvézt do „eldéenky“ nebo do hospice, ale než to uděláte, důkladně si to rozmyslete. Jednak se zbavíte neopakovatelné možnosti si říct věci, na které během společného života „nějak nebyl čas“, jednak budete až do konce svého života bojovat s otázkou: „Neudělal(a) jsem něco špatně?“

Abych se na tuhle teoretickou situaci osobně připravil (a abych se vyrovnal s vlastní smrtelností), před několika lety jsem odletěl do indické Kalkaty. V útulku matky Terezy jsem se tam pár dnů staral o umírající bezdomovce.

Byla to zkušenost k nezaplacení, při které jsem si mimo jiné i důkladně „osahal“ vlastní hygienické limity. Zjistil jsem, že jde jen o poprvé -jako ostatně i v řadě jiných životních situací.

Pokračování 5 / 5

Když za to může partner…

Asi vás nepřekvapí, když od partnera chytnete chřipku. Je to nepříjemné, ale sdílíte spolu byt a lože, takže se to občas stane.

Psychologicky mnohem horší je, pokud od partnera chytnete kapavku nebo jinou pohlavní nemoc. Nejenže je to důkaz, že vám „zahnul“, ale ještě vám tou zradou poškodil zdraví.

„Nastupuje klasický psychologický mechanismus vyrovnávání se s tragédií,“ říká doktorka Dutková.

„První fází je negace:,Ne, to není pravda, doktor musel zaměnit testy!‘Následuje agrese, vztek. Další fází je deprese a smutek, a teprve pomalu a za dlouho přichází vyrovnání. I pokud pohlavní nemoc vztah nerozvrátí, citliví lidé se z ní vzpamatovávají léta. Často navždy negativně poznamená párový sexuální život.“

Od partnera ale můžete „chytnout“ i duševní nemoc. Odborně se tomu říká indukovaná psychóza a někdy se to stává v rodinách, kde nejsou vyrovnané role.

Pokud dominantní partner psychicky onemocní, závislý partner s ním může svět bludných představ začít sdílet.

V literatuře je popisován případ, kdy si dcera, matka a babička začaly postupně myslet, že je rozvedený otec chce otrávit jedem na krysy. Byl to nesmysl, ale ženy se jím postupně psychicky „nakazily“.

Indukovanou psychózu popisuje i díl Studna ze seriálu Třicet případů majora Zemana. Celá rodina v něm postupně propadne představě, že je příbuzní chtějí okrást a že venku číhá „nepřátelský svět“. Skončí to tragédií, ale to už jistě znáte.

Článek připravil časopis Moje psychologie.