Jak moc normální je tedy mít kamaráda, jste-li zadaní?

Jak moc normální je tedy mít kamaráda, jste-li zadaní? Zdroj: Shutterstock

Když je duše přitažlivější než sex

Nečekaně vstoupíte do místnosti, kde sedí partner u počítače, a jediným bleskurychlým kliknutím myší se na monitoru místo rozepsané zprávy rázem objevuje pracovní mailbox. S kým si to píše? A proč to nemám vidět? Jdete si lehnout s těžkou hlavou a černými myšlenkami. Děje se něco, čeho byste se měli bát? 

Stručně řečeno – jak kdy. Internet je nekonečný vesmír, v němž můžete potkat dávno ztracené lásky a vztahy, jež však neztratily nic ze své magické přitažlivosti, nebo ve virtuálním světě narazíte na spolužáka či spolužačku, kteří se vám kdysi ve škole moc líbili.

Vyměníte si jeden nezávazný e-mail a následuje druhý... Po třetím zjistíte, že už si nemáte co říct a přestane vás to bavit. Anebo taky ne.

Jenže máte doma partnera a nechcete tento vztah ohrozit, vlastně ani po nezávazném sexu netoužíte, chcete si prostě jen s někým popovídat. Máte chuť odskočit si na neškodný výlet do vesmíru, mimo každodenní realitu, a pak zase přistát doma.

Partnerovi se nesvěříte. Proč taky? Vždyť o nic nejde.

Žádný sex – žádná nevěra.

Našli jste prima kamaráda nebo kamarádku, a to se snad smí i v manželství. Vždyť přece nejste otroci, ale svobodní lidé, ne?

Pokračování 2 / 6

Vždyť se nic neděje

Nedochází vám, že partner to může vidět jinak, a asi ani to, že vaše tajná e-mailová komunikace stěží může věčně zůstat u nezávazného tlachání. Postupně se vám to vymyká z rukou, třebaže si to ještě neuvědomujete.

Obsah e-mailů nabírá na intimitě. Bez ostychu se vzájemně svěřujete, co vám chybí v manželství, co byste si v partnerském vztahu přáli a po čem marně toužíte. Najednou o tom druhém víte víc, než jste čekali, a co je hlavní, cítíte, že vám rozumí a přijímá vás. Z pohledu partnera, který na vás čeká ve vedlejším pokoji, je tohle ovšem mnohem horší, než kdyby šlo „jen“ o sex. Tady jde o duševní porozumění!

Tohle ovšem jen těžko vysvětlíte partnerovi, který v případě, že vaše virtuální přátelství odhalí, vyrukuje s výčitkami. Bude mu připadat hrozné, že někdo jiný vstoupil na (emocionální) území, které bylo dříve vyhrazené jen jemu. A to s vaším svolením. Takže z partnerova pohledu je to jasná zrada.

„Ve všech příbězích, které jsem vyslechla, se ti, kteří se cítili zrazeni, snažili promluvit s partnery o tom, co vnímali v dané situaci jako nejhorší. Jejich partneři však chápali vyjádření bolesti nebo žárlivosti jako útok na svou osobní svobodu a právo mít přátele mimo manželství a obvinili je z přehnané kontroly, malichernosti a nejistoty,“ říká Wendy Lustbader z americké School of Social Work, University of Washington, expertka na téma stárnutí a současně autorka knihy Life Gets Better (s podtitulem Neočekávané radosti stárnutí).

Z pohledu „zraněného“ partnera nezáleží na tom, zda „přítel“ toho druhého žije na opačné straně zeměkoule nebo na opačné straně ulice, a dokonce ani není důležité, jestli jde o e-mailový kontakt nebo osobní setkávání.

Hlavním problémem je, že „podvádějící“ partner komunikuje s někým jiným a že „zraněný“ partner je z komunikace zcela vyloučen.

Pokračování 3 / 6

Já jsem tady ten chudák

Jak moc normální je tedy mít kamaráda, jste-li zadaní?

„Jsou situace, kdy má každý z manželů spoustu kamarádů a partnerovi to nevadí, protože tam není nic, co by ohrožovalo soužití. Není tam erotický podtext, kompenzace nespokojenosti ani síla, která má pomoci ustát třeba nějakou situaci doma,“ odpovídá psycholožka Zdeňka Sládečková.

Jak zdůrazňuje, je zavádějící zabývat se tím, čí realita by měla být respektovaná. „Odsuzovat nebo přitakat tomu, kdo si našel přítele mimo vztah, je zametání problému pod koberec. Psychologa zajímá, kde jsou kořeny problému.“

Nejhorší situace nastává, když si oba partneři stojí za svým a odmítají se hnout z místa. Rozkladný proces pak může úspěšně pokračovat – obviněný partner se stále více stahuje z domova (minimálně mentálně) a noří se tím více do přátelského vztahu. Ten „zraněný“ se naopak stále hlouběji utápí v pocitu křivdy a tiché utrpení mu připadá jako nejbezpečnější řešení.

Podle Sládečkové se do role toho, kdo si začne vztah na dálku, dostane častěji žena. Ne že by muž nechtěl mít kamarádky, ale od přírody má tendenci hledat si fyzicky přitažlivé ženy a v podtextu jeho zájmu bývá častěji sexuální zájem, takže z dopisování na internetu se většinou vyvine klasická nevěra.

Pokračování 4 / 6

Co mi nedáš, dá mi někdo jiný

Co s tím? Jak už bylo řečeno, doporučovat zraněnému partnerovi, aby si o tom, co ho trápí, s druhým promluvil, je zbytečné, protože většina to udělá automaticky jako první krok.

Současně je tomodel muže, který ženěnedává pocit hodnoty, a mnohdy netuší, jak si jeho partnerka vedle něj připadá bezcenná. A když pak ona narazí na někoho, kdo jí umí dodat pocit sebeúcty, jde za ním. Takové dominantní partnery si často volí ženy nezralé a dětské, které hledají ochránce, aby později zjistily, že si vzaly tyrana a že je pozdě po něm chtítúctu a respekt.

„Dominantní muži si myslí, že oni sami mohou mít kamarády a kamarádky, ale jsou přesvědčeni, že žena má být v submisivní roli. Tito muži nemají pocit, že jim ženino dopisování ohrožuje manželství, oni řeší, jestli neohrožuje jejich dominantní pozici.“ Je také pravda, že právě typ submisivních žen rozčiluje, když má muž kamarády, s nimiž chodí hrát fotbal nebo na pivo.

Wendy Lustbader popisuje případ ženy, které čím dál víc vadilo manželovo „přátelství“ se sousedem. Muži se zpočátku potkávali jen příležitostně při každovečerním venčení psů, ale poté začali venčit ve stejnou dobu.

Jednou v noci se žena rozhodla připojit a její manžel si pak stěžoval, protože měl problém změnit konverzaci v „běžný sousedský rozhovor“. Když dala najevo, že ji jeho reakce zranila, zuřil, že mu zasahuje do jeho věcí.

Pokračování 5 / 6

Kdo do toho řízne první?

Jen jeden v páru má pravomoc s tím něco udělat a ten se obvykle do řešení příliš nehrne. Znamenalo by to totiž položit si otázky: Proč pro mě tento vztah tolik znamená? Co by chybělo v mém životě, pokud bych se ho vzdal/a? Hlavním motivem by mělo být zachování manželství.

Ale je to podobné, jako bychom se ve jménu každodenní cesty do práce, která nás zrovna teď moc nebaví, vzdali úžasné exotické dovolené.

Internetové přátelství toho tolik dává: je romantické, máte se nač těšit, uspokojuje vás pocit hlubokého pochopení ze strany „přítele“. Jedním slovem je to znovuvzkříšení a návrat do života. Není divu, že se váš partner cítí tolik ohrožen.

„Důvody, proč mít vedlejší vztah zatím převažovaly nad důvody, proč ho nemít. Takže jde o to přestavět celý partnerský vztah. Aby ten, kdo získává to, co mu chybí, prostřednictvím přátelství, to začal opět dostávat doma a mohl nechat kamarádství na druhé koleji,“ shrnuje doktorka Sládečková.

Jak vlastně poznáte, že se zaplétáte do něčeho, co vám nejspíš přeroste přes hlavu? Varovné signály se objeví vždycky. Je ale otázka, jestli je chcete vidět, tedy jestli jste opravdu ochotni a schopni z ohrožujícího vztahu vystoupit. Pokud od svého partnera dostáváte, co potřebujete, nemáte důvod se „zaplétat“.

Přestaňte létat v oblacích a vraťte se na zem. Partner na vás čeká.

Pokračování 6 / 6

Nechali jste se unést přátelstvím a teď chcete zachránit své manželství? Tady je první pomoc:

1. Vaše „přátelství“, o němž mluvíte jako o svém právu, způsobuje vašemu partnerovi utrpení. Rozhodněte se, zda chcete zachovat manželství a pokud ano, přestaňte tvrdit, že jde o neškodný vztah.

2. Potvrďte partnerovi, že jeho nejistota není osobní vada, ale přirozená reakce na pocit vyloučenosti z tohoto „přátelství“ a na ohrožení, které cítí.

3. Řekněte partnerovi, že plně chápete, že emocionální zbloudění může být pro něho stejně bolestivé jako sexuální zrada, protože obojí vás jako pár rozděluje. Znamená, že máte před sebou tajemství a nemůžete o některých věcech svobodně mluvit.

4. Pokud vám dává „přátelství“ cokoli, co nezískáváte v partnerství, mluvte o tom otevřeně. Poskytněte partnerovi i sobě šanci změnit to, abyste znovu jako pár dokázali obnovit emocionální hloubku a intimitu. Neváhejte využít pomoci psychologa.

5. Vysvětlete svému „příteli“, že potřebujete určitý odstup, abyste dokázali vrátit své manželství na první místo ve svém citovém životě, a že pokračovat v budování takové blízkosti s někým jiným než s partnerem vaše manželství ohrožuje.

Článek připravil časopis Moje psychologie.