Jiří Raboch: Život bez sexu? Snazší, ale ne tak hezkej…

Navzdory klesající porodnosti i sňatečnosti se psychiatr Jiří Raboch nebojí, že by sexuální pud ztrácel na síle. Připouští, že možná trochu ustoupil široké nabídce jiných zájmů. Přítomen je prý ale pořád. 

Nikdy mi nešlo do hlavy, proč jsme zrovna v období jara, na které se těšíme celou zimu, tak náchylní k nárůstu depresí.

Výklady jsou různé, ale ten, který se nabízí asi nejvíce, je chronobiologický. Naše psychika souvisí kromě jiného s cirkadiánními rytmy neboli biorytmy. Naše tělo je dlouhodobě geneticky nastaveno na cykly, které se projevují například produkcí hormonů.

Ráno je jejich produkce jiná než v noci. A jedna z hypotéz vzniku duševních chorob souvisí s tím, že jsou tyto cirkadiánní rytmy nějakým způsobem rozházené. Podzim a jaro jsou období, kdy se den zkracuje nebo prodlužuje, a někdo je na takovou změnu citlivější.

Takže všechny ty změny nálad, nebo dokonce sebevražedné tendence souvisejí se světlem?

Nejde ani tak o samotný nedostatek světla jako o tu změnu. Co se týče toho krajního projevu deprese, existuje také ještě jeden laický výklad souvislosti mezi jarem a stoupajícím počtem sebevražd. Přísun světla a prodlužující se den dodá lidem se sebevražednými myšlenkami energii něco skutečně udělat.

To zní téměř paradoxně…

Před několika lety proběhla celým světem aféra, kdy americký úřad pro regulaci léků vydal varování, že na začátku léčby antidepresivy se především u mladých mužů zvyšuje riziko sebevražedného chování. Z toho samozřejmě okamžitě vyplynul názor: pozor na antidepresiva, vyvolávají sebevraždy!

Ale jde o stejný efekt jako u světla.

Sebevražedné myšlenky má většina lidí trpících depresemi, ale realizuje je menšina z nich mimo jiné proto, že je jejich psychomotorika v rámci deprese utlumena. A lék může udělat to samé jako sluníčko a prodlužující se den: dodá energii…

To je ale fenomén, o kterém psychiatři vědí dlouho. Depresi je samozřejmě správné léčit, ale na začátku léčby je důležitý úzký kontakt s psychiatrem.

Dají se tyhle cirkadiánní rytmy opět zharmonizovat?

Ano, například fototerapií, kdy se u těchto lidí, kteří jsou senzitivnější na vliv světla, používá podle určitého schématu velmi intenzivní bílé světlo, a to nejčastěji v ranních hodinách.

Přibývá pacientů s depresí?

Určitě ano.

Jak si to vysvětlujete?

Je to určitě i tím, že přibylo ambulantních psychiatrů, takže se do statistik dostali pacienti, kteří trpěli depresemi už dříve, ale nevyhledali pomoc, a také hraje roli, že taková ta stigmatizace deprese se hodně snížila. Na druhou stranu určitě k tomu, že depresí přibývá, přispívá i moderní styl života.

Co konkrétně?

Například ty chronobiologické faktory, o kterých jsme mluvili. Člověk je dlouhodobě nastavený na to, že ve dne má být světlo a v noci tma. Ale copak je dneska ještě někde v noci v Praze tma? Také naše strava se hodně změnila.

Naši předkové se stravovali daleko střídměji, a co si vypěstovali na zahrádce, to si také snědli, zatímco my si dnes můžeme koupit cokoli, přejídáme se, spousta lidí trpí nadváhou. A velkou roli hraje workoholismus dnešní doby, což je velmi stresující věc.