Protože žiju už ve druhém manželství, ta otázka mě napadne poměrně často: Vydrží nám to? Americký psycholog John Gottman by mi na tuhle otázku dokázal odpovědět s přesností 91 %. A stačilo by mu k tomu sledovat zhruba patnáctiminutový rozhovor mezi mnou a mým mužem, kdy bychom se pokoušeli vyřešit nějaký spor.
Stejný experiment už Gottman provedl s tisícovkami párů před námi. Natáčel je přitom na video. Na obrazovém záznamu pak sledoval reakce jednotlivých párů. Kromě jiného hodnotil třeba výrazy v obličeji, gestikulaci rukama, ale také to, jakým způsobem se vlastně hádají. Gottman tvrdí, že manželství nehubí hádky, jak si většina z nás myslí, neboť manželství bez hádek je mýtus. Co ho zabíjí, jsou především negativní interakce s nimi spojené. Konkrétně jde o tyhle.
Kritika (především výroky typu „ty vždycky“, „ty nikdy“ nebo „ty jsi tak zapomnětlivý“) pohrdání (často v podobě sarkasmu nebo chytání se za hlavu a obracení očí v sloup)
Švédka točí porno, co baví i ženy
Defenzivnost (především stavění se do pozice nevinné oběti ve smyslu například: „Já toho pro tebe tolik dělám a podívej se, jak se chováš ty. Tobě se člověk nezavděčí.“)
Zazdívání (dívání se ostentativně stranou, záměrné nereagování, případně odchod z místnosti nebo z domova)
John Gottman připomíná, že nikdo z nás není bez chyby, a proto není možné vyhnout se jim úplně. Problém ale je, pokud se vám tihle čtyři jezdci apokalypsy, jak je nazývá, nastěhují do vztahu napořád. Aby se tak nestalo, psycholog vytvořil a sepsal knihu Sedm principů spokojeného manželství, která by vám měla pomoct se zvládáním konfliktů a s posílením přátelství a důvěry, jež podle Gottmana tvoří základ každého dobrého vztahu. Které principy to jsou?
Rozšiřujte mapy lásky
John Gottman říká, abyste někoho mohli opravdu milovat, musíte ho především znát. Z poznání totiž pramení nejen láska, ale i síla překonávat náročné situace a konflikty. Zní to jako samozřejmost, ale zkuste si zodpovědět jednoduchou otázku: Tušíte aspoň jednu věc, co dnes prožije nebo prožil v práci váš partner? Byl na obědě se šéfem? S kolegou? A víte, co si dal? Byl na jednání s někým, koho oba znáte?
Psycholog tvrdí, že právě nepozornost vůči detailům života protějšku způsobuje, že partneři postupně začnou žít každý ve svém vlastním světě a odcizují se. Jinými slovy, pokud víte, že váš muž miluje vážnou hudbu, ale jako jeho žena nejste schopná říct, které je jeho oblíbené cédéčko nebo kdo je jeho oblíbený skladatel, je něco špatně. Zřejmě totiž máte jeden nebo oba i velmi povrchní představy také o mnohem důležitějších věcech, jako co druhého těší, co má rád, co ho stresuje a podobně.
Pěstujte vzájemné sympatie a obdiv
Dokážete teď hned napsat na kus papíru tři věci, kterých si na partnerovi ceníte? Zkuste to. Pak si tenhle seznam založte třeba do peněženky a občas se na něj podívejte. Nebo si udělejte nový, zase s jinými klady. Bohužel, stejně jako v jiných oblastech života, i na partnerovi máme tendenci všímat si spíš negativních věcí a pozitivní přehlížet. Pak je zcela logicky neumíme
ani ocenit. Často to podle psychologa neděláme také z toho důvodu, že nám připadá umělé říct prostě: Děkuji, že se tak hezky chováš k mé rodině. „Rozvíjet tento pozitivní návyk neznamená, že si vztah malujeme narůžovo. Spíš mu to dodává na realističnosti,“ říká John Gottman.
I dlouho pohřbené vřelé city, o kterých už ani nevíte, že vás kdysi pojily, můžete podle něj exhumovat tím, že o nich začnete přemýšlet. Ale ještě lepší bude, když si je napíšete a hlavně je partnerovi řeknete. Jenže to právě moc neumíme. Jsou lidé, kterým chválit jiné dělá vyloženě radost, a přesto jim to s vlastním partnerem nejde. Je to pro ně cizí, protože si tento návyk nenesou z domova, zkátka neslýchali moc často maminku chválit tatínka.
Buďte k sobě vstřícní
Mnoho lidí se domnívá, že nejlepší způsob, jak obnovit propojení s partnerem, je zajet si někam na hodně drahou dovolenou a tam se snažit o co největší romantiku. John Gottman ale říká něco jiného. Citové propojení se tvoří v těch prchavých okamžicích, kdy třeba v časopise narazíte na zajímavou fotku a řeknete: „Jé, koukni, tohle je přece dům v ulici vedle,“ načež druhý vzhlédne od svého čtení, otočí se a řekne: „No jo, vidíš, ukaž, já jsem si toho ani nevšiml.“
John Gottman zjistil, že na nahrávkách partnerů, kteří se později rozvedli, tahle drobná propojení chybějí. Na nich totiž druhý od svého čtení nevzhlédne. Nebo na otázku prvního při společném nákupu, jestli ještě mají máslo, jen apaticky pokrčí rameny, místo aby řekl: „No, nevím, ale radši nějaké vezmu.“ Zkrátka a dobře, co od sebe rozlišuje spokojené manželství a manželství před rozvodem je fakt, že v prvním případě jeden druhého neignoruje.
Přijměte partnerův vliv
Jinými slovy: šťastná manželství jsou o „my“ neboli o týmové spolupráci. Po staletí se od mužů očekávalo, že budou své rodiny řídit a ženy jen přikyvovat. To se ale změnilo. Jenže mnoha mužům tento pocit zůstal a ani dnes nejsou ochotní dělit se s partnerkou o moc. Přitom pokud tak nečiní, je jedenaosmdesátiprocentní pravděpodobnost, že se pár rozvede. Přijmout vliv druhého neznamená, že se mu v každém rozhodnutí stoprocentně podřídíte, ale že si vyslechnete a zvážíte jeho názor. Manželky to dělají, muži bohužel méně. V 21. století je skoro neuvěřitelné číst, že muži svou ženu respektují a chápou jen asi z 35 procent. A není tak dávno doba, kdy bývalo ještě hůř.
Řešte problémy jinak
Manželské problémy jsou rozsáhlá a složitá kapitola. Ale dá se na ně aplikovat celkem jednoduchá poučka, která platí vlastně pro celý vztah: chovejte se k partnerovi se stejným respektem, jako se chováte k cizím lidem. Pojďme si to ukázat prakticky. Když je u vás doma návštěva a omylem shodí skleničku s vínem, bez ohledu na to, že v duchu skřípete zuby, protože sklenka byla památeční po babičce, pravděpodobně řeknete něco jako: „Nic se neděje, to se stává. Pojďme sbalit ten ubrus a já ti podám druhou.“ Pokud se stejná nehoda stane partnerovi, reagujeme ale spíš nějak takto: „Ježíši, jak můžeš být pořád tak neopatrný! Víš, co to bylo za skleničku?! A kromě toho, byl to náš nejlepší ubrus,“ načež se většinou rozjede hádka a obviňování, kdo, co, kdy a jak. Jenže ubrus se tím nevyčistí a váš vztah vůbec ne.
Gottman říká, že ve chvílích krize nežádá vlastně zase tak mnoho. „Není to nic víc, než co je obvyklé při hovoru s kýmkoli cizím – a tedy mnohem méně, než co by mělo být samozřejmé v komunikaci s člověkem, jenž vyslovil slib strávit po vašem boku celý život.“
Překonávejte patové situace
V každém páru existují neslučitelné rozdíly, jako ona chce dítě – on ne, ona chce žít ve městě – on si představuje život na vesnici a tak podobně. Pokud se s nimi nenaučíme žít, ocitneme se v patové situaci. Podle Johna Gottmana vycházejí patové situace z našich snů. Často si myslíme, že osobní sny musejí zůstat v zájmu fungujícího vztahu pod pokličkou, a tak o nich před druhým nemluvíme. Jenže když o nich nemluvíme, vybublávají v hádkách, které nemají řešení.
Proč některé dvojice dokážou tyhle odlišnosti elegantně zvládat a jiné ne? Psycholog tvrdí, že rozdíl je ten, že šťastné páry znají sny svých protějšků a pomoc při jejich plnění považují za jeden z cílů svého manželství. Zároveň ani jeden z partnerů nenaléhá na druhého, aby se svých snů vzdal, ani se jím nepokouší manipulovat. Pracují na nich jako tým. Že to často znamená zatnout zuby a nechtít všechno hned, Gottman nepopírá.
Vytvářejte společný smysl
Dobré manželství zdaleka není jen o výchově dětí, rozdělení domácích prací a pravidelném „plnění manželských povinností“. Může mít také duchovní rozměr, který John Gottman označuje za kulturu se svými symboly a rituály. Těmi může být cokoli – společné pečení dortu na partnerovy narozeniny, romantický víkend na stejném místě a ve stejném hotelu každý rok, plánovaný sex. Gottman tvrdí, že partneři se nemusejí absolutně shodnout ve všech názorech, co je ale důležité, vytvořit si ve vztahu takové prostředí, ve kterém se ani jeden nebojí otevřeně hovořit o svém niterném přesvědčení.
Článek připravila redakce časopisu Moje psychologie.
