Instagram a TikTok zaplavují sexy růžové outfity, které jako by vypadly rovnou z doby před dvaceti lety. Zdá se ale, že jsou něčím trochu výraznějším než jen produktem aktuálního trendu Y2K. Je to výraz nové vlny feminismu a generace Z se jím vymezuje proti konceptu power woman, který diktovaly (a jemuž se podřizovaly) mileniálky.
Třpytivá růžová mini sukně s rozparkem, košilový topík, z něhož vykukují plná ňadra i plochý pupík, stříbrné boty na tlusté platformě a záplava blonďatých loken. Mladá žena, která v tomto outfitu pózovala na červeném koberci před letošním předáváním cen MTV, diváky dokonale zmátla. „Myslel jsem, že je to Tara Reid,“ popřípadě „Myslela jsem, že se dívám na záběry z roku 2001,“ ozývalo se v bezprostředních reakcích. Ve skutečnosti onou mladou ženou byla Sydney Sweeney, jedna z nejzajímavějších hereček své generace, tvář značky Miu Miu (odtud ta mini sukně) a samozřejmě hvězda seriálu Euforie, jehož herecké obsazení je předurčené k udávání trendů a módního stylu.
TIP NA VIDEO: Rozhovor s první českou Barbie Gabriellou Jiráčkovou
Růžová sama o sobě není v módě posledních let ničím novým ani převratným. Stačí si vzpomenout na tři roky starou přehlídku Jacquemuse v levandulových polích, v níž se jako had táhl fuchsiový koberec a která do trendů uvedla růžový kalhotový kostým. I poslední kolekce módního domu Maison Valentino byla z velké části postavena čistě na tmavě růžové – do kontroverzní barvy, která nikoho nenechá chladným, se zahalila scéna i většina modelek a modelů, čímž se pozornost přenesla na střihy; sofistikované, elegantní, ženské, ale i genderově neutrální.
Není od věci připomenout, že růžová, byť spíše v pudrových odstínech, byla v 18. století oblíbená u šlechtických dvorů – jak ženy, tak muži ji považovali za symbol luxusu a vytříbeného stylu. Jak poukazuje Valerie Steele, autorka knihy Pink: The History of a Punk, Pretty, Powerful Colour, růžová tehdy vůbec nebyla vnímána jako holčičí barva. Děti byly oblékány do bílé, a když už někdo nosil světle růžovou, pak to byli chlapci – na barevné škále je totiž blízko červené, která byla považována za maskulinní barvu. Feminizace růžové začala až v 19. století, kdy muži nosili tmavší barvy, zatímco ženy dávaly přednost světlejším a pastelovým.
Barbie, Paris & čivava
Je pozoruhodné sledovat, jak se konotace růžové během posledních sta let proměňovaly od pokleslého atributu otevřené sexuality, která je vlastní především prostitutkám, až po součást nejluxusnější módy – to zejména díky designérovi Paulu Poiretovi a také návrhářce Elsy Schiaparelli, podle níž shocking pink dává člověku pocit, že žije. V 50. letech si tuto barvu přivlastnil hyperfeminní styl spořádaných manželek z amerických předměstí. Jednou z nich se symbolicky stala i Jackie Kennedy, která na sobě měla růžový kostýmek v den atentátu na amerického prezidenta – byť kvůli černobílé fotografii se to svět dozvěděl až mnohem později.
Tou dobou navíc na scénu vstoupila i panenka, která má na svědomí, že se pro určitý typ ženskosti na dlouhá léta vžil pojem bárbína. Růžové oblečky i obaly populární hračky po následující desetiletí jen stvrzovaly genderový konstrukt, že růžová je jen pro holky. A že holky, které ji nosí, mají v hlavě jen módu a kosmetiku. Jako první tímto stereotypem otřásla postava Elle Woods ve filmu Pravá blondýnka (2001), která ve sladce dívčích outfitech vystudovala Harvard. Na druhé straně však zmíněný stereotyp souběžně posilovaly ikony přelomu milénia v čele s Paris Hilton a její čivavou.
Připomenout musíme ještě millennial pink – uklidňující odstín, který opanoval naše šatníky a příbytky po roce 2015. Symbolizoval mládí, rovnost, ale současně i touhu po jistotě a konformitě, kterou posiloval i fakt, že se dala snadno kombinovat. „Společnost se čím dál více vzdaluje představě růžové jako dětského nebo hypersexualizovaného odstínu. Existuje sdílený názor, že může být výrazem síly, ženskosti i feminismu. A muži na to přistupují též,“ psala Valerie Steele ve zmíněné publikaci, která vyšla v roce 2018. Jenže o čtyři roky později je všechno ještě trochu jinak.
Bárbíny z TikToku
V posledních letech jsme se učili vnímat růžovou v módě jako proklamaci sebevědomí, kreativity, genderové fluidity i moderní maskulinity – třeba díky tomu, že ji oblékají i pánové jako Harry Styles, Timothée Chalamet, Damiano David z Måneskin nebo Daniel Craig, který na londýnskou premiéru poslední bondovky Není čas zemřít vynesl sametové sako v malinovém odstínu. Letos ovšem dochází ke změně a růžová se opět potkává také s otevřeným pojetím sexuality a frivolní ženskosti. Částečně za to může návrat Y2K trendů, Juicy Couture souprav, mini sukní přesně ve stylu Paris nebo nostalgický comeback Pravé blondýnky 3, která by měla mít brzy premiéru.
Jak ovšem ve svém eseji Feministická revoluce bárbín z TikToku podotýká Michaela Peštová, může jít také o zcela novou vizi feminismu, kterou vyznává generace Z. „Gen-z bimbo vzniká jako reakce na takzvaný girlboss feminismus, který dominoval druhé dekádě 21. století. Ten na ženskou sílu nahlížel skrze kapitalistickou perspektivu, zdůrazňoval schopnosti žen a motivoval je k úspěchu. Gen-z bimbo se proti kapitalismu silně vymezuje, i když si je plně vědoma toho, že z něj není úniku; utlačuje ji, ale zároveň představuje zdroj slasti.“ Podle Peštové je pro novodobé bárbíny (tedy bimbos) příznačná vysoká míra sebeprezentace a také otevřené přiznání, že si v životě chtějí hlavně užívat. Tím osvobozují nejen samy sebe, ale rehabilitují i ty, které nadávka ponižovala v minulosti.
Fashion svět tento společenský posun reflektuje a sociální sítě fakticky dokládají jeho pravdivost – nikdy v jeho krátké historii nebylo na Instagramu tolik sexy růžových outfitů jako nyní. Nosit krátké sukně a k nim třeba růžové pantoflíčky na platformě je najednou zase nesmírně cool. Ženskost se znovu osvobozuje od společenských očekávání a tlaku na serióznost, profesionalitu a výkon, kterým čelila v posledních letech. Že je výsledkem vizáž, jež byla před dvaceti lety terčem posměchu, je nejen formou sebepřijetí, ale i ironickou hříčkou, které právě móda tak zbožňuje.
