Bez chanelky to nejde: Mýtus o nestárnoucí Pařížance živí bílé bohaté ženy

Když dojde na stárnutí, existují v západní kultuře dvě cesty, ke kterým se dříve nebo později upne většina žen – ta dlážděná botoxem, od které si slibujeme mladší vzhled. A pak ta, které se říká umění stárnout s grácií. Často si ho spojujeme s chic Francouzkami, protože ty ho přece ovládají nejlépe. Trochu se v tom ovšem ztrácí jeden podstatný fakt, díky kterému všechny vypadají tak dobře.

Minulý týden proběhla v Monte Carlu přehlídka Chanel Cruise, na kterou se tradičně sjely i múzy tohoto módního domu. Nechyběly Sofia Coppola (50), Tilda Swinton (61), bývalá Bond girl Carole Bouquet (64) a samozřejmě ani Vanessa Paradis, která oslaví padesátku v prosinci. Všechny bez výjimky vypadaly fantasticky. Ostatně jako každý host na této akci – a jako vždy, když se něco děje kolem tohoto pilíře francouzské módy. Na první pohled měly dámy jednoduché outfity. Sofia Coppola působila typicky dívčím dojmem v bílém tričku a dlouhé sukni. Tilda Swinton vsadila na dlouhé košilové šaty bez rukávů. Carole Bouquet zase na klasickou bílou košili a Vanessa Paradis oblékla zlatou trojkombinaci bílé triko, džíny a buklé sako. K tomu nenucené účesy a přirozený make-up. Tak by to mělo vypadat, tak málo stačí, učte se!

TIP NA VIDEO: Jaké základní kousky by vám v šatníku neměly chybět?

Vanessa Paradis

O pařížském stylu nebo umění stárnout a vypadat dobře byla napsána kvanta článků a mnoho knih, na YouTube najdete celou řadu návodných videí (jestli vás tohle téma zajímá, mrkněte třeba na účet Justine Leconte). Autorka Mireille Guiliano nám ve své publikaci vysvětluje, jak je možné, že Francouzky netloustnou, i když snídají croissanty a večeří červené víno. Inès de la Fressange nás zase v průvodci Se šarmem Pařížanky přesvědčuje, že šatník by měl obsahovat zázračnou sedmičku: pánský blejzr, trenčkot, tmavomodrý svetr, klasické tílko, malé černé šaty, džíny a koženou bundu. „Zbytek je už jen otázkou kombinování.“

Inès de la Fressange

Módní redaktorka Sophie Fontanel (60) se pro změnu v knize In Paris svěřuje influencerce Jeanne Damas (30), že si právě nechává odrůst šediny, a ta to následně komentuje slovy: „Sophie poukazuje na jedno velmi pařížské tvrzení, totiž že život ženy není omezen jejím mládím. Že můžete stárnout, aniž se uchýlíte k estetickým zákrokům, a přitom pořád zůstávat moderní a atraktivní.“ Aha! A pak je tu samozřejmě ještě jiná Sophie – ta sexy šéfka ze seriálu Emily v Paříži, kterou ztvárňuje Philippine Leroy-Beaulieu a která pouhou chůzí či postojem rozmetává na kousky trapnou americkou snaživost vtělenou do Emily. Správná Francouzka se přece nesnaží – ta to má v krvi!

Sophie Fontanel

Trochu reality a nadhledu do toho vnáší Caroline de Maigret v knize Older But Better, But Older, která se snaží vyrovnat třeba i s tím, že od jistého věku si připadá pro muže neviditelná. „V mém případě trvalo několik měsíců, možná i let, tuhle ošklivou pravdu strávit: Už nejsem holkou, se kterou muži flirtují na party, která dostává drinky zdarma, kterou nápadníci nervózně žádají o číslo a nabízejí jí doprovod domů.“ Uzavírá to smířlivě, avšak podobně nepřesvědčivě – na parketu možná už nikoho nezajímá, ale aspoň se při tanci nemusí kontrolovat. Může se smát na celé kolo a po příchodu domů usínat sama s úsměvem, který – na rozdíl od nočního krému – nic nestojí, ale omladí vás stejně. 

Caroline de Maigret

Jenže vypadat dobře ve skutečnosti něco stojí. A v případě zmíněných prominentních Francouzek, které obdivujeme pro jejich šarm a přirozenost, má to „něco“ za sebou docela dost nul. Za pramáti nenuceného stylu by se dala považovat Coco Chanel, která slavně řekla, že „ve dvaceti má žena tvář, jakou jí nadělila příroda, ve třiceti takovou, jaký žije život, a v padesáti, jakou si zaslouží“. Současně však jiným svým citátem upřesnila, že věk u ženy není důležitý. „Můžete vypadat božsky ve dvaceti, být stále krásná ve čtyřiceti a zůstat okouzlující po zbytek života.“ Sama ženám poskytla několik drahých nástrojů, jak toho dosáhnout, které dodnes přiživují kult o bájné Pařížance. Jinými slovy: je hezké a záslužné stárnout s grácií, ale ještě lepší je mít k tomu sako nebo kabelku Chanel.

Mýtus Pařížanky v posledních deseti letech posílil především v souvislosti s pravidly oblékání, která mají ženám usnadnit vybudování nadčasového šatníku. V době post #MeToo ale dostává tento koncept trhliny a samy Francouzky ho vnímají jako nesmyslný stereotyp. Důvod je především ten, že nabízí jeden jediný pohled, jak by Pařížanka měla vypadat – ideálně jako Jeanne Damas nebo Jane Birkin zamlada. „Taková Pařížanka ale reprezentuje možná jedno procento populace v metropoli. Přesto ji vídáme stále znovu a znovu a to je problém,“ upozorňuje novinářka Lindsey Tramuta, která napsala knihu The New Parisienne: The Women and Ideas Shaping Paris. V ní představuje profily čtyřiceti žen, které naopak reflektují genderovou, rasovou i tělesnou diverzitu města nad Seinou.
Mýtus typické Pařížanky: Marketing versus realita