Nový přítel. Úspěch v práci. Deset kilo dole. Ať se nám v životě podaří cokoliv, rádi si poslechneme slova obdivu. Toužíme po něm všichni. Někteří ale až moc. Kdy je touha po obdivu ještě v mezích? A proč obdiv člověk k životu potřebuje?
Maslowova pyramida potřeb je vystavená jasně. Nejdříve uspokojit hlad a žízeň, pak pocit bezpečí, lásky a sounáležitosti a čtvrtou příčku zaujímá obdiv, kdy se posouváme k vrcholu pyramidy. Máme-li tedy co jíst, kde bydlet, žijeme v rodině a máme partu přátel, není nic neobvyklého, že se chceme posunout výš a toužíme si uspokojit další lidskou potřebu – obdiv. „Většina z nás má uspokojené všechny primární potřeby. Směřujeme tedy výš a toužíme i po těch dalších. Už jako děti chceme být milované a přijímané. Stejně tak potom i v dospělosti. Často právě pokud se nám něčeho v dětství nedostalo, o to víc se to snažíme nahradit v dospělosti,“ vysvětluje pozici obdivu v našich životech Dagmar Kožinová, koučka a lektorka pozitivní psychologie. Jestliže jste si mysleli, že chtít být obdivován je něco nezdravého, tak není. Touha po obdivu k člověku patří. Avšak všechno má své meze a řadu faktorů, které tuto touhu ovlivňují.
TIP NA VIDEO: Přátelství na sítích?
Pro obdiv cokoli
Proč mě lidé neobdivují, když se mi daří? Proč kamarádka nepronese slova uznání? Proč nevidím obdiv v očích partnera? Děláme toho tolik, snažíme se, dřeme, pracujeme na sobě, ale uznání a ocenění se nám dostávají pomálu. Radost ze sebe samého se mění v pocity smutku, lítosti a hladovou touhu po obdivu. A za honbou po něm děláme dle Dagmar Kožinové věci, které sráží naši osobnost. „Jestliže jsme už v dětství z nějakého důvodu měli pocit, že nás druzí nepřijímají a nemají nás dostatečně rádi, snažili jsme se, aby tomu bylo jinak. V tom pak pokračujeme dál. Často se nevědomky dostáváme do zátěžových partnerských, ale i jiných situací, kdy nám tato neuspokojená potřeba způsobuje mnohé komplikace. Můžeme dokonce riskovat i život, jen aby se nám konečně dostalo uznání. Můžeme dělat víc pro druhé než pro sebe, protože tolik toužíme po tom, abychom byli pro ně důležití, aby si nás všimli a konečně nás ocenili, uznali naši důležitost. V partnerském vztahu, a nejen v něm, ale i třeba v práci, se kvůli této potřebě může vše komplikovat. Můžeme se doslova obětovat druhému, případně práci. Snažit se za každou cenu vše splnit, aby se nám uznání konečně dostalo.“ V jakém stupni touhy po obdivu jste vy? Jak se chováte? Není většina vašeho chování ovlivněna tím, že po něm očekáváte uznání? Proč jste si koupila tu novou luxusní kabelku? Abyste vzbudila obdiv u svých kamarádek, jak se vám finančně daří, nebo protože se vám líbila?
Pokračování 2 / 3
I obdiv má svůj čas a obecenstvo
Ne všichni lidé k potřebě obdivu směřují ve stejný čas. Kamarádka, která řeší bydlení, je v uspokojení potřeb o stupně níž a nevnímá kabelku hodnou obdivu. Spíš jí připomene, kde stojí ona a proč na ni nemá. Nebo ji taková věc vůbec nepřijde v tuto chvíli důležitá. Jestliže toužíme po obdivu, je dobré si uvědomit, s kým své úspěchy chceme sdílet. Chlubit se před single kamarádkou novým partnerem nám slova obdivu nepřinese. Možná pár neupřímných zdvořilých frází. Jak říká newyorská psycholožka F. Diane Barth, sdílení úspěchů s jinými lidmi, kteří procházejí něčím podobným či je pro ně daná oblast zajímavá a důležitá, posílí náš pocit radosti a přinese uznání. Jestliže se vám podařil skvělý pokrok ve výchově dítěte, mluvte o něm s lidmi, kteří mají také děti. Tam se obdivu dočkáte, u bezdětné kolegyně nikoliv. Člověk je orientovaný na vztahy a naše potřeba zrcadlení nebo potvrzení toho, kdo jsme, je naší potřebou. Dělte se o úspěchy, zveřejňujte je, ale empaticky přemýšlejte kde, kdy a před kým. Moc dobře to využívají narcisté, po obdivu bažící celebrity i ženy á la včelí královny. Mají svou přesně vystavěnou a vychovanou skupinu obdivovatelů, kteří je zásobují každodenní dávkou obdivu a liků. Jde jim hlavně o své pocity.
Pokračování 3 / 3
Narcista nehodný obdivu
Chování související s pocitem pozornosti, obdivu a uznání vypadá sebestředně a je často označováno jako narcistické. Většina z nás by udělala téměř cokoli, aby se vyhnula označení za narcistu. Nikdo nechce být považován za sebestředného člověka. Podle Heinze Kohuta, psychoanalytika, který vyvinul vlastní směr psychoanalýzy, tzv. selfpsychologii, jsou však narcistické potřeby normální a dokonce zdravé, pokud nejsou extrémní. Jak poznáte, zda je vaše touha po obdivu zdravá, nebo už narcistická? V jednom z blogů pro server Psychologie Today psycholožka Susan Krauss Whitbourne poznamenává, že zdravý narcisismus souvisí se zdravým základem „sebelásky“. Podle 5. vydání Diagnostického a statistického manuálu (DSM-5) zahrnuje klinická diagnóza narcismu „všudypřítomnou velkolepost, potřebu obdivu a nedostatek empatie“. Narcistické potřeby z nás nedělají narcistu, pokud si pamatujeme, že potřeby mají i ostatní lidé. Nalezení správné rovnováhy mezi našimi potřebami a potřebami našich přátel je součástí definice přátelství.
Obdivuj druhé a oni ti to vrátí
Proč obdivovat někoho, kdo si ani jednou nevšiml mé výjimečnosti, úspěchu či výhry? Chtít a nedávat nefunguje ani v pracovní, ani v osobní rovině. To často zmiňuje na svých rozvojových seminářích lektorka pozitivní psychologie Dagmar Kožinová: „Nejeden manažer dnes ví, že motivace je úzce propojená s lidskou potřebou obdivu. Pokud je manažer moudrý, umí s tím pracovat. To samé se musíme naučit i ve vztazích. Upřímně druhému poděkovat a vážit si ho, pokud pro nás něco udělá. Často bereme tyto projevy automaticky. Jednoduše řečeno je dobré do vztahu přinést více vděčnosti a tu pravidelně vyjadřovat obyčejnými a prostými slovy. „Děkuji, že jsi uvařil snídani, je to od tebe moc milé.“ “Děkuji, že jsi dnes pracoval na zahradě a děláš z ní krásné místo pro nás.“ Někteří možná namítnou, že přece také dělají spoustu věcí, kterých si partner nevšímá. I tak to může být. Nezapomínejme však na to, že pokud chceme změnu, musíme začít u sebe. Budu-li partnera více chválit, budeme nakonec spokojení oba. „Doporučuji k přečtení knihu Pět jazyků lásky, kde lépe pochopíme, že každý dáváme lásku najevo jinou cestou. Buďme k sobě i druhým laskaví, všímejme si toho, co pro nás dělají, a vyjadřujme vděčnost. Pokud nám naopak někdo vděčnost vyjádří, poděkujme, pochvalme, zastavme se na chvíli a užijme si to,“ uzavírá Dagmar Kožinová.
