...

... Zdroj: iStock.com

Proč muži nechápou módu?

Zatímco pro ženy je vztah k módě celoživotně komplikovaný a proměnlivý, pro většinu mužů končí módní obzory u vysokých podpatků, minisukně a výstřihu. Cokoli, co se jen trochu odchyluje od stereotypního, a tedy nudného středu, je jim podezřelé. 

„Neříkala jsi, že máš schůzku s režisérkou?“ zavrčel z pohovky přítel. Nemohl uvěřit ani pochopit, že jsem vyházela půlku skříně a vyzkoušela všechny boty kvůli nějaké ženské. Zaujalo mě tehdy, jak je naivní. Není přece nic jednoduššího než se obléct na schůzku s chlapem: obtaženou součástku kolem nejlichotivější části těla, vysoké podpatky, jinak konzervativní, nudné oblečení. Ale udělat dojem na jinou ženu je přece mnohem, mnohem těžší.

Když se ženská otočí

Protože chlapi (s výjimkou architektů a těch, co pracují v módě nebo designu) se o módu upřímně nezajímají. Vůbec neregistrují, co máte na sobě, obzvláště pokud jim vaše oblečení nepřekáží v tom představit si vás, jak vypadáte bez něj. Před víc než třiceti lety mě otec provázel východním Berlínem. Muselo mi být sedmnáct a zmatený rodič se mě opakovaně a čím dál nervózněji ptal: „Proč se za tebou, proboha, otáčejí ženské?!“

Článek vychází v dubnovém čísle časopisu Moje psychologiekteré je celé věnováno módě. Vy si ho můžete objednat už teď přes SMS.

Pošlete SMS na číslo 902 11 ve tvaru: PSYCHOLOGIE1804W mezera JMÉNO mezera PŘÍJMENÍ mezera ADRESA mezera MĚSTO mezera PSČ Příklad: PSYCHOLOGIE1804W Jan Novak Prubezna 233 Olomouc 77900 Cena každé přijaté SMS je 69 Kč vč. DPH (zahrnuje poštovné i balné). Provozuje CN INVEST, a. s., infolinka 296 363 199 ve všední dny 8–16 hod., mobil@cninvest.cz, www.platmobilem.cz.

Tehdy mi to nebylo úplně jasné, ale dnes jsem přesvědčená, že Berlíňanky zjevně oceňovaly pestrobarevnou plandavou kalhotovou sukni, kterou mi máma po večerech pracně ušila. Moje tehdy štíhlá postava se v ní beznadějně ztrácela, ale každá dychtivá čtenářka Burdy byla ochotná pro takový – tehdy super módní – kousek umřít. Pro chlapa byl podobný model naprosto nepochopitelný. Jak má třeba poznat, jestli ženská v něm schovaná má tlusté nohy, křivé, krátké, do X nebo do O?!

Jako Olivia?

Na mužskou lhostejnost k módě se dá spolehnout. Když jsem chodila na gymnázium, máma šla snad pětkrát na promítání filmu Pomáda. Travolta ji nezajímal, snažila se jenom co nejvěrněji kopírovat střih šatů, které má při závodech na sobě Olivia Newton John. Výsledek byl naprosto úžasný a ten zázrak z pěti metrů šedomodrého popelínu mi záviděly všechny holky ze třídy. Kamarádka chtěla vědět, co jim říkal můj kluk, když jsem si je poprvé vzala na rande. „Nic,“ řekla jsem po pravdě. „Pochybuju, že vůbec zaregistroval, co mám na sobě!“

Skoro jsme se s ní kvůli tomu pohádaly. Tvrdila, že na tak nádherné šaty nikdo do smrti nezapomene. Vsadily jsme se o polárkový dort: Když si nešťastník dokáže vybavit jakékoli tři detaily inkriminovaných šatů (třeba barvu, jestli má knoflíky nebo pásek), dort je její. Pokud to nezvládne, bude můj. Sešli jsme se všichni tři v mléčném baru a začal výslech. Kamarádka ho dusila, on se snažil, ale nedokázal popsat víc, než že jsem měla „nějaké šaty“ a že mi to „fakticky seklo“. Tenkrát jsem triumfálně (a sprostě) snědla dort sama. Měla jsem povznášející pocit. Objevila jsem situaci, kdy chlap evidentně vůbec netuší, o co jde. Ani když to má přímo před očima.

Ženy v uniformě

Dcera se vrátila včera z práce uražená – majitel restaurace jí vyčetl, že přišla oblečená jako učitelka. Byl to nesmysl: Velmi hezky si vybrala košili s výrazným límečkem, zajímavý svetřík, který dal vyniknout barevnému vzoru a k tomu módní sukni ke kolenům. Jenomže postarší Ital má raději, když jsou servírky v krátké sukni a v obtaženém triku. A ona si místo toho ke krku upnula košili, kterou jsem si koupila ještě předtím, než se narodila.

Z peněz, které jsem za rafinovanou textilii tehdy dala, by slušně (nejspíš dodnes) mohla žít menší africká vesnice. Úplně mě uhranula svým jednoduchým, ale neobvyklým střihem a zajímavou látkou. Manžel ale ani trochu nesouhlasí: „Takový divný vzor, divný barvy… Už tehdy jsem nechápal, proč ji musíš nosit, a teď si ji oblíbila i holka…“ komentoval s povzdechem.

Snažila jsem se trpělivě z něj vydolovat, co mu tak na mé krásné košili vadí, ale nikam jsme se nedostali. Vzpomněl si ale na šaty, které měl naopak rád: „Takový ty domodra, nad kolena, obtažený…“ Koukala jsem jako vrána, netušila jsem, o čem mluví. „Tesco! Měla jsi je tehdy v Londýně v Tescu, pamatuješ?! Vrátila ses úplně vyděšená k autu…“ Opravdu jsem si vzpomněla. Přestěhovali jsme se do Anglie a měla jsem v oblibě jedny šaty, které se snadno praly, což se hodilo, protože byly každou chvíli poblinkané od mého mimina.

V Čechách by si jich nikdo ani nevšiml, ale anglická tchyně mi hned nevrle oznámila, že bych se měla konečně začít oblékat jako matka a manželka. Nechápala jsem ani za mák, o čem mluví, mnohem později mi to došlo: potíž zjevně byla v tom, že šatky byly sexy. Potvrdilo se to, když jsem šla jednou večer do Tesca pro mlíko. Začali mě u regálů oslovovat a lepit se na mě různí chlápci. Jenom proto, že jsem nevypadala jako ctihodná matrona

Jiný kraj, jiný mrav…

K lítosti muže jsem zpanikařila, šatky odnesla do charity a začala se oblékat jako nudná Angličanka zašitá na předměstí. Je zajímavé, jak se rozdílný přístup k módě projevuje i v tom, jak se kluci a holky chovají k uniformám. Kluci a muži uniformy milují, protože jim šetří čas (na důležité věci) a zjednodušují jim život. Mark Zuckerberg může mít ve skříni úplně cokoli, a přesto tam má hlavně sérii stejných klokanek – prý aby si šetřil mozkové buňky na závažnější rozhodnutí.

Když dáte uniformu holce nebo ženě, okamžitě si ji aspoň v detailech začne upravovat a přizpůsobovat, aby byla aspoň v něčem rozpoznatelně její, originální. Může to být jenom délka rukávu nebo rozparek navíc… ale vždycky si najde způsob, jak si i s předepsaným uniformním oblečením aspoň trochu pohrát, a z uniformity se vychýlit.

Móda versus peníze

Jednou mi skupina dam na večírku chválila sametové šaty, chtěly vědět, odkud je mám. Neochotně jsem přiznala barvu, byly ze známého londýnského obchodního domu Liberty. Jedna z přítomných se hned jedovatě zeptala, co na to říkal manžel, když viděl účet. Odsekla jsem, že nic, protože šaty byly ještě z dob, když jsem byla svobodná. Ale madam uhodila hřebík na hlavičku. Muži nejenom že nemají pochopení pro módu, oni přímo nenávidí, když něco, co se jim moc nelíbí (příliš neobvyklé, originální, zajímavé), stálo obscénní množství peněz. A obscénní je pro ně v případě neobvyklých šatů (nebo bot) skoro každá částka.

A pak jsou sumy, které ohrožují partnerství stejně dramaticky jako nevěra! Příklad ze života mých známých: Aby si po dlouhém letu mohl na chvíli zdřímnout, novomanžel poslal kamarádku, ať se projde po New Yorku nejdřív sama a koupí si zatím nějaké hezké šaty. Když je pak viděl triumfálně rozprostřené na posteli, hrklo v něm. Na jeho vkus byly poněkud křiklavé, lesklé… vlastně se mu vůbec nelíbily. Nechtěl ale ženě kazit radost, zamumlal jen něco v tom smyslu, že je to výborné, může si je vzít hned na večeři. Jenomže po pár hodinách nešťastnice při svíčkách přiznala cenu (něco kolem tisíce dolarů).

Když se novomanžel opakovaně ujistil, že si z něj nestřílí a myslí to vážně (musela mu ukázat účet), propukla scéna a řev jako z nějaké bláznivé komedie. „Cože?! Taková hnusná řvavá umělina a ty za ni dáš tisíc dolarů?!!!“ Ještě když se vraceli domů, nemluvili spolu, v letadle seděli každý v jiné řadě (novomanželka rezolutně odmítla šaty vrátit), a oba si začali hledat rozvodového právníka. Kupodivu úplně opačně na muže působí oděvní součástka (klidně to může být klobouk), která mu evokuje příznivý, vysněný, idealizovaný a v poetické paměti zasutý image.

Když se (většinou omylem) trefíte třeba do střihu kabátu, který nosila jeho zamilovaná hrdinka ve filmu, co viděl coby osmnáctiletý kluk, je úplně jedno, že se kvůli němu bude muset vzdát příští gáže nebo dokonce garáže. Muži jsou v skrytu úžasně sentimentální. A většinou velkorysí, když se jim váš model líbí.

Ale v každém jiném případě nejvíc ocení svršky, v kterých si ženu můžou pohodlně představovat bez šatů. Nikdy nezapomenu na konceptuálního umělce Davida Černého. Docela dobře jsme si povídali o ženách a o mužích, do chvíle než si vzpomněl na podprsenku „push up“. Zničeho nic se úplně rozčílil: „Takovej sprostej vynález! Potkáte holku, má velký prsa, pozvete ji domů, ona sundá podprsenku a kde nic, tu nic…Hotovej podvod!“Zkrátka: chlapy móda ani za mák nezajímá!

P. S.: Tip na teplé počasí: Muži z nějakého důvodu vůbec nechápou, když si žena pod ramínkové letní šaty obleče tričko. Příčí se to prý jejich logice: Buď je teplo, pak je čas na šaty, nebo není teplo, tak si je neoblíkej… Ale mají vyloženou slabost pro bavlněné šaty do pasu se širokou sukní (à la padesátá léta), rádi si totiž pod nimi představují neodolatelně krásné prádlo.