Neplodná ze stresu? Pozor, je to jinak!

1. května 2017
  • Neplodná ze stresu? Pozor, je to jinak!

    O stresu dnes mluvíme ve spojitosti s každou nemocí. Má vliv i na neplodnost?

    Když máte trable s otěhotněním, jedna z rad, které k vám doléhají ze všech stran, se stále dokola opakuje: „Hlavně buď v klidu, je to v hlavě. Relaxuj, harmonizuj, laď se sama na sebe. Vnímej své tělo, svou mysl. Opusť všechno, co tě stresuje.“

    Ti, kteří vám to našeptávají, tak činí nepochybně proto, že vám chtějí předat cennou radu. Myslí to dobře. A také možná chtějí dát najevo, jak se orientují v lékařských poznatcích, protože stres a neplodnost jsou dvě velká témata téhle doby. 

    Důvody z dávnověku

    A nejen téhle: Podle všeho dával do souvislostí stres a neschopnost počít už Hippokrates v pátém století před Kristem! Respektive naznačoval, že fyzické následky dlouhodobého stresu mohou vést ke sterilitě. Tedy, zřejmě nepoužil slovo stres, že! Nicméně viděl souvislosti mezi tím, jak se žena cítí, jak na to reaguje její tělo a jak se pak odvíjí její (ne)plodnost.

    Na konci 19. století pak zase jistý doktor Edward H. Clarke z Harvardu začal rozvíjet teorie, že ženám ve spojitosti s plodností neprospívá to, jak jim přibývá příležitostí k práci nebo ke studiu. Byl si jistý, že pokud žena zvlášť tvrdě pracuje nebo se vzdělává, nemá tělo na reprodukci už dost energie. Rozumějte – bílá žena.

    O ostatních se tehdy moc nemluvilo, o těch se jen vědělo, že jsou odolné, a tudíž plodné, i když musejí dřít jako kůň.

    V loňském roce pak Robin E. Jensen, americká profesorka z Utahu, vydala knihu Infertility: Tracing the History of a Transformative Term, v níž se mimo jiné také zabývá tím, nakolik se proměňují důvody vedoucí k ženské neplodnosti. A když mluví o důvodech vydedukovaných doktorem Clarkem, říká, že jsou – no, přitažené za vlasy. S tím přetěžováním se, stresem a neplodností je to totiž trochu jinak.

  • Subjektivní zabarvení stresu

    Kdyby to byla pravda, museli bychom například v dobách války, umírání a strachu o život zažít období prakticky totální neplodnosti. A ono je to ve válkách úplně naopak.

    „Během druhé světové války porodnost neklesla, ale naopak vzrostla, a to téměř takřka o jedno dítě na ženu,“ říká k tomu MUDr. Helena Máslová, psychosomatická lékařka léčící neplodnost, s tím, že stres má kromě toho nesmírně subjektivní zabarvení.

    To potvrzuje i lékařka, která upozorňuje na to, že co stresuje jednoho, resp. jednu, nechává druhého, resp. druhou úplně v klidu. Nicméně v dobách velkého obecného ohrožení či krize podle ní obecně funguje princip semknutí se, tmelení, sbližování.

    Rodiny si víc pomáhají, partneři jsou si blíž a vztahy jsou intimnější. Tedy – rodí se více dětí. Rodily se i v koncentračních táborech. Dokonce i mizerná kvalita stravování a lehká podvýživa nezabrzdí schopnost porodit dítě.

    „Dnešní ženy nejsou neplodné ze stresu na obecné úrovni, např. z migrační krize. Pokud je dnes něco stresuje, pak spíše obavy, že se jim možná nepodaří naplnit základní ženskou ambici – bezpečný domov pro svoji rodinu, že nenajdou vhodného muže nebo v sobě nenajdou dostatek slepé důvěry vložit svůj osud do jeho rukou. Stresují je nejrůznější spekulace, jak to vymyslet, aby se neocitly v nájemním panelákovém bytě jako rozvedené samoživitelky nebo aby nežily v mrtvém vyhaslém vztahu jako jejich matky,“ doplňuje lékařka.

  • Nepřejícné úzkosti

    Vedle stresu je tu ještě ale jedna, mnohem zásadnější kategorie – tzv. bazální úzkost. To jsou všechny obavy, úzkosti, které nás svírají denně. S nimi vstáváme, s nimi uléháme, rotují nám hlavou, ovládají tělo. A probouzejí se zvlášť v situaci, kterou neumíme nebo ani nemůžeme umět řešit.

    „My všichni denně v takových situacích žijeme. A když se rozhodneme, že řešení přece jen zkusíme a vybereme nějaké radikální, pak jen nahradíme jednu úzkost druhou. To jsou všechny ty případy, kdy ženy vyslechnou rady, že mají opustit náročnou práci, myslet na sebe, odpočívat. Udělají to, odejdou a pak sedí doma a mají nový stres: z toho, jak vybudují finanční rezervy, jestli se muž sám dokáže postarat, trápí je, že jsou závislé a nesvobodné, necítí se dobře, protože finanční závislostí ztratily svůj manévrovací prostor…“ podotýká MUDr. Helena Máslová.

    A já to úplně přesně vidím – být doma, abych se nestresovala, by vedlo k tomu nejparadoxnějšímu stresu: stresu z možného stresu!

    Celé to umělé navozování pohody, řízené relaxace, povinný odpočinek, hlídání se, abych někde nešlápla přes čáru, nepřetáhla se tím nebo oním. Umím si představit, že stát se tohle mně, zničila bych sama sobě jakoukoli možnost na to, cítit se dobře a otěhotnět, protože by mi nebylo vlastní cílené odpočívání. Nemluvě o tom: kdo si dneska může dovolit se vůbec nestresovat? A je to vůbec normální nebo reálné, nemít vůbec žádný stres, když je to evoluční nástroj, naše součást?

  • Výmysl moderní doby

    Skoro jako bychom se v určitém smyslu vrátili do 19. století a k teoriím doktora Clarka – pamatujete si je ze začátku článku? Stresem operujeme opravdu u kdečeho, ale zvlášť u neplodnosti zapomínáme, jak komplexní je to problém. A také na to, že se o ní mluví hlavně ve spojitosti se ženami. I o tom stresu.

    Kolikrát jste slyšeli rozebírat, jak na mužskou plodnost má vliv stresující práce? Jistě, mluví se o snížené hybnosti spermií, ale že by to chlapi měli jen z toho, že mají náročnou práci?

    „V tomto případě snižující se mužská potence souvisí spíše s jejich celkovým metabolismem a endokrinním vyladěním. Zrádný je koktejl namíchaný z pasivní agresivity na pracovišti, kofeinového dopingu a večerního relaxačního alkoholu. Přetížení nadledvinek a nadprodukce kortizolu spotřebovává draslík, selen, zinek a vázne tzv. spermatogeneze neboli tvorba spermií. Podobné je to potom u žen, respektive i u nich funguje úzká spojitost mezi funkcí nadledvinek a funkcí vaječníků,“ dodává ještě MUDr. Helena Máslová.

    Stres podle ní ale ani tak není faktor bezvýhradně rozhodující o neplodnosti. Ta je totiž problémem komplexním a obrovsky složitým.

  • Oba dva v klidu a pořád nic?!

    Představte si pár. Oba věří, že změnou životního stylu konečně změní prokletí a jednou spolu budou mít dítě. Dobře jedí, odpočívají, starají se o své tělo, meditují, vydávají se na kurzy sebepoznání a nepřipouštějí si nic stresujícího. Lékaři přitom vyloučili všechny možné fyzické příčiny jejich neplodnosti. A pořád nic?! Je to možné a bohužel celkem časté.

    „V léčbě neplodnosti existuje totiž i tzv. partnerský faktor. U muže dochází k produkci zdravých gamet, u ženy dochází k produkci zdravých gamet, ale když má spermie najít vajíčko a zahnízdit se, jako by ,bloudila‘, nebyla dostatečně přitahována ženským vajíčkem a nemohla tedy najít cestu. A když už se podaří cestu najít, jako by hostitelský instinkt ženy z páru s nízkou partnerskou přitažlivostí zase nebyl dost silný na to, aby nechal vajíčko uhnízdit. Je to marný boj, který pak končívá tím, že se rozejdou, anebo žena jde a zkusí, jestli by nemohla mít dítě s jiným partnerem mimo manželský vztah. Děje se to. Nicméně děje se to mnohem méně, než tomu bylo v minulosti. Dnes nám toto řešení totiž spolehlivě maří dostupnost testů otcovství,“ říká k tomu na rovinu MUDr. Helena Máslová.

    A tak se takové vztahy nakonec přirozeně rozpadnou a třeba hned vzápětí oba zjistí, že s těmi novými protějšky čekají dítě, aniž by nějak výrazně hnuli brvou. Ani v takových případech tedy není odstranění stresu spolehlivá cesta. Příroda to má s naším rozmnožováním totiž vymyšlené mnohem komplikovaněji.

    Stres jako pomocník při IVF Stejně jako plození přály těžké válečné časy, tak prý stres také prospívá při IVF. Nedávno se v Americe totiž objevila teorie, že pokud je žena před menstruací ve stresu, IVF má větší šanci na úspěch. Studie, které by něco takového prokázaly, nicméně neproběhly. Odvolávat se můžeme znovu snad jen na tu smutnou válečnou historii.

    Článek připravil časopis Moje psychologie.

Jdi na homepageZpět na začátek
Další příběhy