Jste BOOMER? Pokud nevíte, co tento výraz znamená, pak nejspíš ano!
Možná že už jste to od svého pubertálního potomka nebo mladšího kolegy taky slyšeli. Internetová hláška, která získala bleskovou popularitu, poukazuje na prohlubující se propast mezi generacemi.
Nedávno jsem se tak trochu zděsila při zjištění, že má dcera, zatímco se šprtá názvosloví derivátů uhlovodíků, současně druhým okem (a druhou půlkou mozku) sleduje na Netflixu seriál V Wars. Poučila jsem ji, že tohle rozdvojení pozornosti rozhodně nenapomáhá k lepší koncentraci a že si tím poškozuje schopnost soustředění patrně i do budoucna. Dcera obrátila oči ke stropu v grimase, kterou si dospívající předávají z generace na generaci zřejmě už počátku věků. A přidala hlášku, kterou ovšem minulé generace puberťáků neznaly: „OK BOOMER.“
Stejnými slovy častuje můj názor na její oblíbené rappery (jsou to pozéři a není jim rozumět) i na nošení svetrů dosahujících jen do pasu (když se předkloníš, budeš mít holý záda). „OK BOOMER“ je zkrátka vyjádření pohrdavé shovívavosti k příslušníkovi starší generace, který neví, co je in, není vůbec cool, patří do starého železa a ani nemá cenu snažit se mu něco vysvětlovat.
Udělala jsem jí přednášku o tom, že generace „baby boomers“ jsou lidé narození během populační exploze po druhé světové válce, například moji rodiče a její prarodiče. Zatímco já patřím do generace X, známé v Česku pod méně lichotivým označením Husákovy děti. Takže nejsem žádný „boomer“. Ale už když jsem to vysvětlovala, tušila jsem, co mi na to řekne. „OK BOOMER.“ Poučování totiž mají boomeři přímo v základní výbavě.
Ze spratkovského odseknutí je společenský fenomén. Na Instagramu najdete více než 76 tisíc příspěvků s hashtagem #okboomer.
Hláška, která se dostala do celosvětového oběhu, se zrodila jako reakce na video, ve kterém si neznámý starší muž stěžuje, že generace Y a Z mají syndrom Petra Pana, nikdy nechtějí dospět a žijí v utopických iluzích. Ironické odseknutí puberťáků „OK BOOMER“ dnes už žije i jako nápis na mikinách, samolepkách i jako stejnojmenná písnička. Novozélandská poslankyně Chloë Swarbrick ji použila v parlamentu během proslovu za boj proti změně klimatu. A český hudební publicista Karel Veselý s ní zase ve svém článku na webu A2larm setřel generaci, která se podle něj opájí nostalgií z „kýče devadesátek“. Zkrátka, z původně legračního, trochu spratkovského odseknutí se rychle stal společenský i politický fenomén.
Generační propast
Mezigenerační rozpory samozřejmě nejsou ničím novým. Snad každá starší generace si o té mladší myslí, že je drzá a zpovykaná, zatímco ta mladší nad tím obrací oči v sloup. Dnešní „boomers“ v mládí citovali hlášku „nevěř nikomu, komu je přes třicet“, jejímž autorem není, jak se obecně věří, John Lennon, ale levicový aktivista Jack Weinberg.
Jenže „OK BOOMER“ poukazuje možná na hlubší problémy, které přispívají k rozdělování současné společnosti u nás stejně jako na Západě. Současní mileniálové a ti, kteří přijdou po nich, jsou po mnoha desítkách let zřejmě první generace, kterou čeká po materiální stránce méně blahobytný život než jejich rodiče, například vzhledem k astronomicky stoupajícím nájmům a čím dál častější praxi plichtění výdělku z několika částečných úvazků. K tomu připočtěme hrozící klimatickou krizi, která pro mladou generaci rozhodně není žádný mýtus.
A proti nim je tady starší generace, která svět sice doposud řídí, ale čím dál častěji mu moc nerozumí. Neochotně přijímá technologické změny, je podezíravá vůči feminismu (co ty ženské ještě chtějí, vždyť už je všechno vyřešené), politická korektnost je pro ni sprosté slovo, národnostní a sexuální menšiny jsou v pořádku, jen když se „přizpůsobí“ většině, s dětmi se v dnešní době moc nadělá, tradiční rodina je v krizi, chlapi už nejsou chlapi a ty současné trendy zdravé výživy, to je prostě děs. Zkrátka, mladí jsou naštvaní a ti starší také, protože se od nich čím dál častěji žádají věci, které jim připadají divné a nerozumějí jim.
Typickými „boomers“ v nynější české politice jsou Miloš Zeman nebo Václav Klaus mladší a z dřívějších politiků samozřejmě jeho otec, Václav Klaus starší, který se svým stereotypním viděním světa a zálibou v poučování byl něco jako boomerský prototyp.
Naslouchat, ale nepoučovat
Ta mezigenerační propast se ale s trochou oboustranné vstřícnosti dá překlenout. Co dělat, když vás někdo (a nemusí to být ani váš potomek) setře hláškou „OK BOOMER“? Za prvé, naslouchejte. Když už vás někdo takhle onálepkuje, znamená to nejspíš, že si myslí, že s vámi není možná rozumná diskuse. Dejte najevo opak, položte otázky, skutečně se zajímejte o jeho názory – a ne jen proto, abyste je mohli vyvracet. Připusťte, že se od toho druhého můžete opravdu něco dozvědět.
Za druhé, dejte protější straně najevo respekt, i když si myslíte, že vy si ho zasloužíte víc. Nebuďte jako komický senior hrozící holí a soptící, že zmizela „úcta ke stáří“. Za třetí, nepoučujte, nemáte monopol na správnost.
A konečně, vězte, že hlášku „OK BOOMER“ bezpochyby brzy vystřídá zase nějaký jiný trend. A jediný, kdo ji bude za pár měsíců řešit… budou sami boomers.
Jak poznat, že jste BOOMER?
Udělejte si náš malý test a rychle zjistíte, jestli i vy se můžete stát terčem hlášky „OK BOOMER“.
1. Jste hrdí na to, že jste v dětství běhali venku a lezli po stromech, zatímco dnešní děti „jenom sedí u počítačů“?
2. Domníváte se, že se změnou klimatu to není tak horké, jak se v poslední době tvrdí?
3. Myslíte si, že příslušníci LGBT komunity si v soukromí mohou dělat, co chtějí, ale neměli by se okázale předvádět na přehlídkách typu Prague Pride?
4. Teprve nedávno jste objevili existenci sociálních sítí?
5. Myslíte si, že hnutí MeToo je další výmysl amerických feministek, které už nevědí, co by?
6. Jste přesvědčeni, že pohádky z 50. let typu Pyšná princezna jsou pro děti hodnotnější než pixarovské nebo Disneyho animáky?
7. Považujete pár facek nebo naplácání na zadek za výchovný prostředek?
8. Použili jste někdy slovní spojení „je to Rom, ale slušnej“?
9. Koupili jste si během posledních dvou let hudební cédéčko?
10. Dozvěděli jste se o hlášce „OK BOOMER“ až z tohoto článku? Pokud jste více než jednou odpověděli ano…