Jak odpustit partnerovi nebo sama sobě? S našimi tipy to zvládnete!

24. srpna 2018
Jak odpustit partnerovi nebo sama sobě? S našimi tipy to zvládnete!
... • Foto: foto Robert Tichý

Známe to všichni: Opustil nás partner, podrazila nás kamarádka nebo příbuzný, kolega v práci neudělal to, co slíbil, a nás to dostalo do kolen. Pocity křivdy, bolest, vztek, potřeba pomstít se a nikdy nezapomenout. A také pocit, že tohle nikdy nemůžeme odpustit. Ano, odpuštění je těžké. Ale důležité. Bez něj škodíme svému zdraví i duši. Jak začít, i když máme pocit, že to nedokážeme?

Jen pro začátek – pokud budeme mluvit o tom, že odpustit je důležité, máme na mysli nejen druhé osoby. Stejně tak je důležité umět odpustit i sám sobě.

Proč je to tak těžké

Proč je vlastně tak těžké odpustit? Řada lidí vnímá odpuštění jako svou slabost. Touha po pomstě je silná a odpuštění s ní moc nekoresponduje. Mnohem lepší je přece dát danému člověku najevo, jak moc mě zradil, jak moc mě to bolí! Navíc, když to odpustím jednomu, nedám tím ostatním najevo, že se takhle ke mně mohou chovat všichni?

Odpuštění neznamená, že jste slaboši, naopak. Odpustit neznamená zapomenout. Důležité je uvědomit si zásadní věc: Odpouštíte kvůli sobě. Kvůli tomu, abyste se mohli posunout dál.

Odpuštění prospívá zdraví

Karen Swartz, psychiatrička z Lékařské školy Johnse Hopkinse, tvrdí, že odpuštění má přímo vliv na naše zdraví, a to nejen na to duševní: „Chronický hněv vlastně udržuje tělo v režimu boje, což má vliv na změny srdeční frekvence, na krevní tlak a imunitní odpověď organismu. Tyto změny pak zvyšují riziko onemocnění, jako jsou například deprese, nemoci srdce a cév a cukrovka.“

Lidé, kteří dokážou odpustit a nenechají se situací dále sžírat, zažívají méně stresu a úzkosti, snižuje se u nich riziko deprese a infarktu, mají nižší hladiny krevního tlaku, lepší spánek a v neposlední řadě i lepší funkci imunitního systému.

To už je značně pádný důvod, proč se o to pokusit. Stejně důležitý vliv má ale odpuštění i na náš psychický stav. Když odpouštíme, stáváme se svobodnými a nedovolíme žádným negativním emocím, aby nás ovládaly a svazovaly. Čím tedy začít a jak se přes všechny negativní pocity přenést?

Nechte mluvit emoce

Nepotlačujte své emoce. Teď je čas si všechno pořádně prožít. Nadávejte, bouchejte do věcí, brečte, křičte. Mimochodem, právě křik může významně pomoci, abyste dokázali emoce ventilovat. Zajděte si do přírody a nestyďte se ani sama před sebou a pořádně si od plic zařvěte.

"Vztek a zlost jsou emoce, které silně narušují sociální vztahy a jeho nositele odsouvají do roviny agresorů," vysvětluje koučka Šárka Vávrová. "Už od dětství se učíme vztek potlačovat, a tak ho vnímáme jako něco špatného a odsouzeníhodného. Potlačení těchto emocí nám ale přináší již zmiňované zdravotní problémy i možnost rakovinového bujení. Je to, jako když papiňák nemá ventil pro upouštění páry. Zlost a vztek nám umožňují tlumit bolest, a to fyzickou i duševní. Potlačované a vytěsněné emoce se snaží dostat na povrch více razantněji," vysvětluje.

Jak podle koučky pracovat se zlostí a vztekem?

• Při pocitu vzteku, který přichází, je dobré si uvědomit, že nemusíme vše potlačit. Uvědomte si, že to není o tom, že si nemůžete dovolit na někoho křičet, ale naopak, že nechcete bojovat. Můžete, ale nechcete nést důsledky, které z toho následně vyvstanou.

• V případě, že máte možnost svůj vztek a zlost někde vyventilovat, udělejte to. Jděte do vedlejší místnosti a bouchejte třeba pěstmi do polštáře. Kupte si do sklepa boxovací pytel a svůj vztek si na něm vybijte. Jděte si zaběhat nebo zahrát squash.

• Přijměte vztek a zlost jako svoji součást a uvědomte si, z čeho vychází. Kde je vaše nespokojenost. Co je podnětem, který váš vztek vyvolává.

• Přemýšlejte, v čem vám váš vztek a zlost můžou pomoci. Co vám to říká o vás? O celé situaci? V čem nerespektujete svoji zkušenost a sami sebe?

• Nezlobíme se třeba proto, že druzí lidé nefungují podle našich představ a nenaplňují naše očekávání? Uvědomte si, že druzí lidé nám zrcadlí naše vlastní očekávání, které neumíme naplnit.

• Dejte svoji nespokojenost najevo co nejdříve a s druhým člověkem o tom co nejvíce komunikujte. Každé nevyříkání si nespokojenosti vede postupně k emoci vzteku a zlosti.

• Někdy jsou vztek a zlost v partnerském svazku nezbytností, protože nakonec pročistí vzduch. Partner potřebuje druhému člověku sdělit vše, co ho tíží, a neumí to jiným způsobem než hádkou, kde se projeví i emoce zlosti. I v přírodě přichází bouře, která vyčistí vzduch.

• Neberte si vždy vše osobně. Vždy máme možnost volby, jak si daná slova nebo skutek vezmeme.

Na druhou stranu, pokud se při emoci vzteku cítíme silní, neuvědomujeme si, že naše realita je zkreslená. V tuto chvíli nereagujeme optimálně a správně. Neumíme reálně vnímat celou situaci a jednáme pod tlakem našeho vzteku. Problém vidíme ve větší míře, než ve skutečnosti opravdu je. Naše reakce pak může být neadekvátní celé situaci, a to i když nám náš mozek říká, že cítí uspokojení, jak reagoval.

Zkuste si promluvit

Velkou službu vám také udělá rozhovor s danou osobou, který ovšem vedete v duchu nebo někde o samotě. Můžete také tomu člověku napsat dopis, který nepošlete. Díky psaní se lépe zamyslíte nad svými pocity. Zkuste to i v případě, že daná osoba třeba už zemřela. I takový monolog pomáhá. Tohle totiž neděláte pro nikoho jiného, ale pro sebe.

Stejně tak může posloužit rozhovor s kamarádkou nebo terapeutem. Důležité je, abyste se během takového rozhovoru mohli plně otevřít a nepřemýšlet o tom, co si o vás ten druhý pomyslí.

Možná máte potřebu říci to druhé osobě do očí. Takový rozhovor se ale jednoduše může zvrtnout v příliš emotivní nebo v konflikt. Mnohem lepší je počkat si, až budete klidní a vyrovnaní. To většinou v této fázi nejsme a později nám to možná bude jedno.

Udělejte tlustou čáru

Pokud máte za sebou emotivní období, je na čase udělat tlustou čáru, nechat křivdu minulosti a vědomě si říct: Ode dneška mě nebude ovlivňovat a překážet ve štěstí. Samozřejmě, že emoce si ještě mnohokrát najdou cestu ven a ještě nás mnohokrát překvapí. Ale čas na to se jim poddat už byl.

Říkejte si, že jste se na tomto světě nenarodili pro to, abyste byli oběti a chudáčci. Lepší, než se nechat litovat, je vzít svůj osud do vlastních rukou. Nastal čas začít žít bez zloby nebo pocitu ublížení.

Pokud je to možné, nestýkejte se s danou osobou. Nebo si vytvořte nová pravidla. Pokud daný člověk pochází z nejbližší rodiny, bude to určitě těžké, ale vy se nemusíte nikomu zpovídat. Vy teď musíte myslet sami na sebe.

A navíc, nikde není dáno, že je to napořád. Ne nadarmo existuje přísloví, že čas zahojí všechny rány. Ale je potřeba mu dát šanci.

Najděte svou sílu

Odpuštění trvá dlouho. Emoce se mají tendence vracet a vy si můžete po měsících klidu najednou uvědomit, že jste stále ještě zranění nebo rozezlení. Pokud se objeví, jen si je uvědomte, ale nechte odplout. Už se v nich neutápějte. Soustřeďte se na věci a lidi, které milujete. Ti si zaslouží vaši pozornost.

Najděte si to, co vás posune dál

Každá zkušenost, i sebevětší nepříjemnost nebo nespravedlnost, nás může obohatit. Pokud zůstaneme otevření, můžeme na svůj život najednou nahlédnout z nové perspektivy nebo získat nové postřehy. Ne nadarmo se totiž říká: Co tě nezabije, to tě posílí.

• Jediným lékem je uvědomění si, že nejdůležitějším vztahem našeho života je vztah, který máme sami k sobě.

• Zachovat klid a nechtít bolest z rozchodu okamžitě odstranit. Vše má svůj proces a je nutné vyčkat, až se zlomené srdce znovu uzdraví. Může to trvat i osm týdnů a mohou je provázet pocity viny, prohry a smutku. Vše je přirozené při odpoutávání se od partnera.

• V počátcích je důležité si uvědomit, co mi vyhovuje, zda společnost lidí, nebo samota, kde mohu truchlit, či zavalení prací.

• Budování sebevědomí, které není závislé na partnerovi. Nastavení sebelásky jako přirozené součásti svého života. Zvyšování své sebehodnoty.

• Uvědomění si, kdo jsem a co od života očekávám. Jaké mám cíle, sny a co v životě mne naplňuje radostí?

Najít si nové přátele, koníčky. Začít dělat věci, které nebylo možné v partnerství provozovat, ať už to bylo nedostatkem času nebo nesouhlasem partnera.

• Uvědomit si kvalitu svého života a pracovat na zvyšování této kvality.

• Najít si motivaci a smysl svého života.

• Uvědomit si, že rozvod neznamená ztrátu společných sociálních kontaktů.

• Položte si otázku. Co pro sebe můžete udělat, abyste byla šťastná? Důležité je odpojit se od odcházejícího manžela a být sama sebou. Najíst své vlastní hodnoty, koníčky, zájmy a tak vybudovat svůj vlastní spokojený svět. Zbavte se strachu z budoucnosti a nebojte se změn.

• Nikam nespěchejte a rozhlédněte se ve svém novém životě. Přestaňte řešit minulost a soustřeďte se na přítomnost. Poté může do vašeho života přijít i nová láska.

Odborná spolupráce: Šárka Vávrová, terapeutka, koučka a autorka knihy Deník koučky

 

Jdi na homepageZpět na začátek
1080p 720p 360p
Další příběhy

Horoskopy