Teď jsem na tebe naštavaná

Teď jsem na tebe naštavaná Zdroj: istock.com

Kdy trestat a kdy odpustit? Jak se zachovat, když vám někdo ublíží

U většiny lidí je situace totožná. Když vám někdo ublíží, po prvotním šoku následují slzy a velmi záhy nenávistné scénáře „ať taky trpí, nenávidím ho, já mu to vrátím“. Reakce se o to stupňují, čím jsou nám lidé bližší. Odpuštění je v nedohlednu. A možná k němu ani nikdy nedojde. Ale je to správné? 

Všichni máme nedokonalosti – zapomínáme, neděláme si starosti, slibujeme více, než zvládneme. Takže nevyhnutelně děláme věci, které škodí nebo obtěžují lidi kolem nás. A protože nejvíce času trávíme s naším nejintimnějším partnerem, dříve nebo později nejspíš ublížíme jemu. A naopak.

Když vás urazí cizí člověk, je snadné se přes to přenést. Tu osobu koneckonců nemusíme už nikdy vidět. Nicméně, když nás raní blízká kamarádka, rodinný příslušník nebo ten nejdůležitější, náš partner, je maximálně důležité, abychom dokázali odpustit. Některé z těchto vztahů by zkrátka člověk neměl jen tak "zrušit". Můžete se absolutně přestat stýkat s vaší matkou a svému dítěti tvrdit, že babička neexistuje. Bude vás to ale pekelně frustrovat a kdo ví, jestli vám to jednou děti nevyčtou! Proč si raději věci nevyříkat a neodpustit si?

Bez trestu to nepůjde

Podle australského psychologa Petra Strelana, autora knihy Spravedlnost a odpuštění v mezilidských vztazích, však musíme potrestat, než budeme moci odpustit. Trest poskytuje pocit spravedlnosti, který musí oběť pocítit dříve, než může proběhnout opravdové odpuštění. Snadno odpustíme bez trestu drobná ublížení, a zejména i pokud víme, že i partner nám naše malé přestupky odpouští. To je ve vztazích normální a pomáhá k udržování sociálních vztahů, zejména těch intimnějších.

Ale když se snažíme odpustit velký přestupek bez toho, aniž bychom se domáhali spravedlnosti, výsledek bude škodlivý. Nejen pro naše vlastní sebehodnocení, ale i pro náš vztah jako celek. I po chvilkovém trestu dochází k odpuštění a situace je jasná a stává se vymezenou pro obě strany.

Schopnost skutečně odpustit také závisí na formě spravedlnosti, která ji předchází. Strelan rozlišuje mezi dvěma formami spravedlnosti – retributivní a restorativní. Tyto dvě formy jsou založeny na různých představách o účelu trestu.

Trest ke smíření

Podívejme se na tu první, retributivní. Mnoho lidí má pocit, že když se spáchá nějaká špatnost, způsobuje to nerovnováhu ve světě. V osobních vztazích vypadá následovně. Simona a Petr jsou na party. Petr více pije a říká před kamarády o Simoně až moc vtipné věci. Což Simonu uráží. A o chvilku později vidí Simona Petra, jak flirtuje s kamarádkou. Při cestě domů Simona nepromluví ani slovo, je chladná, odejde spát na gauč. Rovnováha je porušena, dokud Simona nebude mít pocit spravedlnosti.

Po nějakém čase se situace uklidní, ale je jasné, že u Simony nedošlo k odpuštění. Petr situaci zachraňuje omluvou a příslibem lepšího chování a když je omluva přijata, je položen základ pro skutečné odpuštění. Petr však může vnímat tuto situaci po svém jako nespravedlnost: Nezdá se mu, že by taková malá chyba měla vést k tak silnému trestu, a přijde mu, že se Simona chovala až moc hystericky. Sice se tedy omluvil, aby byl klid, ale bude více rozčílený, než by pociťoval lítost. Tento typ trestu a odpuštění tedy není moc efektivní pro budoucnost vztahu.

Mluvte, trestejte, odpouštějte

„Lepším přístupem je hledat restorativní spravedlnost. Ta je založena na myšlence, že účelem trestu je sdělit oběti, proč nás to zasáhlo a čím nám ublížila,“ vysvětluje profesor psychologie na Gwinnett College, David Ludden. Tím, že se urazíme a budeme hrát dva dny na tichou domácnost, nic nevyřešíme. Proto sdělte lidem, jak se cítíte, a oni mnohem snáze pochopí, kde udělali chybu.

Klidně si může jít Simona lehnout na gauč a tím trestat Petra, ale měla by vysvětlit, proč odchází: „Jsem naštvaná z toho, co se stalo, a chci být sama.“ Petr možná lépe chápe, co se stalo a i důvod, proč se tak Simona chová a proč má trest. Komunikace proběhla mnohem účinněji. Petr se omluví mnohem upřímněji a bude si pamatovat, co jeho chování u Simony vyvolává a jak se cítí. Tento způsob řešení konfliktů je pro dlouhodobě fungující vztah nezbytný. Trest tu není myšlen jako schválnost nebo hysterie, ale jako reakce na chování druhého. Takže trestejte a odpouštějte, ale efektivně!