Brýle jsou její vášní

Brýle jsou její vášní Zdroj: Archiv Alensa

Manželé Kijonkovi stojí za úspěšnou firmou Alensa
Simona Kijonková
Simona Kijonková miluje módu
Simona Kijonková a Jaromír Kijonka
Společně je Simona s manželem nejen doma, ale i v práci
6 Fotogalerie

Simona Kijonková: Úspěšný život hodně souvisí s výběrem partnera a okolím, kterým se obklopujete

Martina Brejla

Na sociálních sítích používá hashtag #wonderwoman, což díky životním zkušenostem tahle žena rozhodně může. V roce 2019 si ji v červnovém vydání vybral Forbes na titulku, kterou doplnil právě nadpisem Wonder Woman. Simona Kijonková stojí za Zásilkovnou a dalšími byznys projekty, jako je i internetový obchod s kontaktními čočkami a brýlemi Alensa. Byznys téhle energické ženě, která miluje svou rodinu, design a módu, koluje v krvi a vedle ní máte pocit, že zvládnete všechno. Co zažívala v době pandemie? A ničí jí úspěch vztahy?

Čím teď žijete, Simono? Co vám nejvíce zaměstnává mysl?

Vedle řízení holdingu Packeta s 1 500 zaměstnanci, které v pandemické situaci vyžaduje velké úsilí, jsme aktuálně v procesu stěhování do nového domu. Protože miluji design, zejména funkcionalismus doplněný art decem, zařizování si neskutečně užívám. Interiéry v prvním domě jsem navrhovala sama a moc mě to bavilo, ale v současné chvíli už si na to sama netroufám. Nový dům bude větší, což vyžaduje větší preciznost a odbornost. Na diskuze s naší designovou architektkou Kristýnou Magasaníkovou, která žije v Kodani, se pokaždé těším. Baví mě tvůrčí hodnota, kdy vymýšlíme tematické pokojíčky pro děti nebo se probíráme materiály a barvami na závěsy v jednotlivých pokojích. Stal se ze mě pohádkář. Přemýšlím o planetách, princeznách, jednorožcích… a vždy do toho pohádkového světa uteču od reality, která není růžová. Ale každá krize někdy skončí a vyjdeme z ní posíleni. Nesmíme ztratit víru a nesmíme se vzdávat svých snů. Tak to říkám svým dětem, ale i sobě.

Simona Kijonková a Jaromír Kijonka
Simona Kijonková a Jaromír Kijonka | Zdroj: Martin Šebesta

TIP NA VIDEO: Podívejte se na pořad Utajený šéf, kde Simona účinkovala!

Video placeholder

Co jste se díky pandemii o sobě naučila? Vrátila jste se ke svému koníčku a vnímám, že vás neopouští ani optimismus.

Naučila jsem se, že jsem dobrý krizový manažer. Nikdy předtím jsem neměla příležitost řídit tak velkou firmu v tak velké krizi. Jednu byznysovou krizi jsem zažila v roce 2008 a o byznys tehdy přišla, ale tenkrát jsem se z chyb poučila. Neudělala jsem tehdy dobrá manažerská rozhodnutí a musela jsem reklamní agenturu v ekonomické krizi zavřít. Firmu jsem zavírala s čistým štítem, vyplatila jsem dodavatele i zaměstnance. Skončila jsem s nulou na soukromém účtu, ale s hrdostí, že jsem dostala od života facku, ale nemusím se za sebe stydět. Na ruinách zkrachovalé agentury Nikia o dva roky později vznikla úspěšná Zásilkovna. Říká se, že úspěch musí být dlážděn i dílčími neúspěchy.

Na jaře minulého roku, kdy se pandemie rozjížděla, se strach z možnosti ukončení byznysu do mých myšlenek vkrádal také, ale když jsem si uvědomila, že mám za sebou 1 500 zaměstnanců, vůbec jsem se nezaobírala myšlenkami, jak to zvládnu já nebo rodina. Najednou jsem myslela na rodiny zaměstnanců, které potřebovaly vědět, zda to firma zvládne. První věc, kterou jsem si řekla, bylo, že musím udržet zaměstnanost a všechny lidi v práci. Musela jsem řadu projektů vyškrtat a udržet cash ve firmě. Začala jsem se cítit jako kvočna, která roztáhla křídla a všechna svá kuřátka pod ně schovala před nepřízní počasí. Šla jsem do obrovského risku, hodně firem začalo propouštět a já jsem udělala opak. Ze začátku došlo k propadu, ale za dva měsíce k obrovskému nárůstu, a kdybych propouštěla, nově vzniklou situaci bych nezvládla kvůli krizi zdrojů. Můj ženský instinkt „kvočny“ byl správný a firmu rozhodnutí vyšvihlo do pozitivních čísel. V dubnu jsem vyplatila covidové bonusy jako poděkování, že se mnou stres zaměstnanci vydrželi. A pak znovu na konci roku. Byl to totiž za deset let existence firmy nejtěžší rok, který jsme zažili.

V práci jste tedy za poslední rok trávila hodně času. A co rodina?

Pro moji rodinu to bylo náročné. Najednou jsem přestala fungovat doma. Předtím jsem se snažila pracovat jen šest hodin denně, neboť mám tři děti a chtěla jsem se jim věnovat, dcera šla v covidovém roce do první třídy a najednou bylo vše jinak. V tu dobu jsem zjistila, že umím dobře organizovat čas i rodinu. Firmu, rodinu a domácnost jsem přesunula do on-linu. Vše jsem řešila na dálku, abych zvládla obě oblasti. Najednou jsem byla jako chameleon. Začala jsem jednat, nasadila pomyslnou generálskou čepici a velela.

Stejný pocit jsem měla při organizování rodiny a své práce i já. Podle mě je to dobré a funkční.

Souhlasím. V době, kdy je konjunktura a když se mají lidé dobře, by měl být správný lídr firmy víc kamarád s kolegy a podřízenými. Měl by je motivovat, ukazovat cestu, ale měl by nechat spíše a nich, jak k ní dojdou. Ale v krizi je potřeba, aby byl jeden krizový manažer, a tak jsem převzala krizové a rizikové rozhodnutí na sebe. Věděli jsme, že existuje velké riziko neúspěchu, za svými rozhodnutími jsem si ale stála.

Manželé Kijonkovi stojí za úspěšnou firmou Alensa
Manželé Kijonkovi stojí za úspěšnou firmou Alensa | Zdroj: Archiv Alensa

Zachoval se stejně i váš manžel ve firmě Alensa? Inspiroval se svou manželkou?

Alensa má štěstí, že je většinově v on-line byznysu. A lidé i během pandemie potřebují brýle a kontaktní čočky. Sice dříve byli zvyklí na kamenné optiky, ale díky tomu, že se vše přesunulo na internet, měla Alensa větší tržby a mnoho nových klientů, kteří do té doby nakupovali v prodejnách. Co se týče práce, to, co šlo, se přesunulo na home office, díky němuž se lidé naučili fungovat digitálně. Pro mnohé to bylo náročné, neboť všichni nebydlíme v 5 + KK, takže se porad účastnili z koupelen a balkonů, přitom měli děti na distanční výuce… Největší přínos bylo pro každého naučit se nastavit si správné pozadí při telekonferenci a naše digi hovory zase získaly na profesionalitě.

Máte zapnuté kamery, nebo raději, ať mě nikdo nevidí? Je pro vás face to face kontakt důležitý?

Rozhodně F2F. Jak v rámci porad s vedením, tak s ostatními. Osobně si nevybavuji, že bych měla při jakémkoliv on-line hovoru vypnutou kameru. U svých dětí ji občas vypnutou při distanční výuce registruji, ale jsem pro to, aby je paní učitelka viděla. Takže je upozorním a děti obratem kamery zapínají. Zvládla jsem i zapnutou kameru z hor při čtyřhodinové přednášce pro ELAI na téma Mindset a strategie úspěchu, kde jsme byli na osamocené chatě v Krkonoších. Přednáška měla skvělý feedback a účastníci byli za takové téma vděční.

To věřím, protože řada lidí bojuje se svými malými firmami o přežití, bojí se o práci a mnohdy i o život. Co by byla rada zkušené manažerky firmy, která je úspěšná i v době krize?

Nikdy nic nevzdávat. V životě, jak byznysovém, tak soukromém, přichází spousta situací, kdy má člověk chuť věci vzdát. Vztah, dát výpověď v práci nebo položit byznys. Někdy jsme i okolím psychologicky nuceni ukončit podnikání. Například máme partnera, který nás nepodporuje v podnikání a jako argument uvádí, že máme malé dítě. Takové situace znám z okolí. Ale vše je o vás, o nastavení mysli, což znamená, že jestliže cítíte, že podnikání chcete ukončit a máte k tomu reálné důvody, udělejte to. Sama jsem si takovým rozhodnutím prošla. Když k němu došlo, ukončení firmy jsem pojala jako projekt a vypsala jsem si krok po kroku, jak vše ukončit, abych odešla s čistým štítem. Nikoliv hystericky, ale klidně a přehledně. Když si věci napíšete na papír, tak to funguje velmi pozitivně. Ukáže vám to, když nejste úplně rozhodnutá, jestli skončit, nebo ne, jasné plusy a minusy a celkový stav. Vidíte červená čísla, ale musíte vědět, proč jsou. Neznamená to, že když jste v nich teď, budete v nich i za rok. Je dobré udělat si byznys plán, ať máte mateřské centrum, nehtové studio nebo kavárnu. Já jsem byla první tři roky v Zásilkovně v červených číslech, ale věděla jsem, že přijde zlom. A přišel. Když máte plán a krůček po krůčku za ním půjdete, tak by to mělo jít. Máte světlo na konci tunelu. A když přijde externalita, postavíte se k tomu jako chameleon a zkusíte se adaptovat. Převádíte do on-linu, otevřete výdejní okénko, spolupracujete s někým, kdo je na tom podobně, hledáte možnosti, jak fungovat. Důležité je se nezhroutit, ale snažit se přizpůsobit. Ale bohužel vím i to, že na vše není vždy řešení.

Simona Kijonková
Simona Kijonková | Zdroj: Archiv Simona Kijonková

Řídila jste se někdy radami mentora? Spíš mi přijde, že mentorujete sama sebe.

Snažím se spíš selfkoučovat než mentorovat, abych dělala správná rozhodnutí a stála si za nimi. Ale k tomu jsem si musela dojít. Vždy jsem věděla, co v životě chci, jsem rozhodná a mentora potřebujete, když potřebujete někoho, kdo vás navede. Kdežto koučink je o rozhodnutích. Znám cíl, nepotřebuji mentora, ale nasměrovat. Kouč pomáhá klást si otázky, vy si na ně odpovídáte a přijdete si na cestu sami. Mentora jsem neměla, ale měla jsem před mnoha lety kouče. Byl to zkušený investor, který si prošel byznys cestou, na kterou jsem se já teprve připravovala. Strávili jsme koučinkem asi rok. Hodně mě pomohl nasměrovat.

Myslím, že označení Wonder Woman ve spojení s vámi je trefné. Zvládáte hodně věcí, jste úspěšnou ženou, mnozí vám závidí. Jak se váš úspěch odráží ve vztazích. Škodí jim?

Tohle je opět o nastavení mysli. Cítím se jako obyčejná žena, která má tři děti, nemá dokonalou postavu ani pleť. Normální holka, která nepotřebuje jen luxusní věci a k lidem se chová s obrovskou pokorou. Tři roky jsem pracovala jako sanitářka v nemocnici a zažila tam situace, které vám dají takový rozměr, že život začnete prožívat s optimismem a radostí, protože víte, že si ho máte užít. Nekazit si ho černými myšlenkami a zaobíráním se vlastní nedokonalostí. Snažím se dívat na život optimisticky a užívat si přítomnost lidí, které mám ráda. Nemohu říci, že by ode mě ve vztazích někdo odcházel, protože jsem začala být úspěšná. Mám asi štěstí na rodinu a přátele. Něco jiného jsou sociální sítě, kde závist a negace vnímám. Negace a hejty na sociálních sítích ale nevnímám jako můj problém, ale spíš problém člověka, který nenávistné zprávy píše. Soudí vás jen podle fotky a názoru, který si někde přečetl, ale osobně vás nezná. Proto jeho názor nepovažuji za relevantní, povznesu se nad něj… což bych přála všem influencerkám, aby se z negací nehroutily. Sociální sítě snesou bohužel vše a společnost se velmi polarizuje. Lidé mají pocit, že mají svůj názor na vše i na to, jak by se měli chovat, vypadat, žít či oblékat jiní lidé, které osobně neznají. Každý z nás je jedinečný, umí něco zajímavého, tak proč se na sítích nepochlubit? Osobně to podporuji, mám oblíbené influencery a ráda jim dávám like za to, že šíří zajímavé myšlenky či optimismus mezi lidmi.

Je náročné nezaobírat se negativními komentáři a povznést se nad ně. Málokdo je umí ustát a neupadnout do deprese.

Sociální sítě mají jednu krásnou vlastnost: Když vás někdo hejtuje a přijde do vašeho soukromí, protože profil na sociálních sítích je vaše soukromí, můžete ho odebrat. Tady se řídím, jak tomu říkám, principem shnilých jablek, který praktikuji v osobním i pracovním životě. Představte si sad s krásnými jablíčky, která si nasbíráte do nůše a položíte je někam, odkud si je budete brát dle potřeby. A omylem vám tam spadne jedno poloshnilé. Co se stane do týdne? Shnije vám od něj celý košík. A přesně tohle se vám stane, když vám spadne do života či pracovního týmu člověk, který je „shnilým jablkem“. Do krátké doby shnije tým nebo vztah. Myslím, že optimistický a úspěšný život hodně souvisí s výběrem partnera. Když si vyberete jedovatého, úspěchu se dosahuje špatně. Takže jakmile to „shnilé jablko“ identifikujete, ihned ho z „košíku“ vyndejte, vyhoďte ze života a už ho k sobě nepouštějte. To je má rada pro eliminaci všech lidí v okolí se „zlými“ vlastnostmi, ať je to pýcha, závist, agrese nebo zlost. Říká se totiž, že člověk je takový, s jakými pěti osobami se nejčastěji potkává. Když máte kolem sebe jedovaté lidi, tak se sami nedokážete usmívat na život. Takže se obklopujte jen krásnými jablíčky a shnilá odhoďte.

Simona Kijonková miluje módu
Simona Kijonková miluje módu | Zdroj: Martin Šebesta

Koho anebo co na sítích sledujete kromě byznysové oblasti? Zajímají vás i módní témata, oblast krásy apod.?

Jsem podnikatelka s ženským stylem v mužském světě, proto mě na sociálních sítích zajímá několik témat. Samozřejmě start-upy a technická stránka jako robotizace, automatizace, umělá inteligence, kde jsem součástí i určitých tematických skupin. Co se týče lifestylu, jsem žena, která miluje módu. Mám osobitý, velmi barevný styl, miluji červenou, žlutou, růžovou, ráda se líčím výraznými barvami, zbožňuji červené rtěnky a rudé nehty. Sleduji módní návrháře a návrhářky a obdivuji české tvůrce jako Jitku Klett, Beátu Rajskou, Jiřího Kalfaře. Blízko mám i k líčení a brýlím obecně. Právě díky mým kontaktním čočkám v roce 2005 vznikla Alensa: Pracovala jsem tehdy jako marketingová manažerka, jednou jsem neměla čas jít si čočky vyzvednout, takže jsem poslala manžela, tehdy ještě snoubence. Manžel se tehdy zhrozil nad cenou, za kterou je kupuji. A jelikož je z oblasti financí, než jsem přišla domů, udělal si rešerši cen čoček na internetu a spočítal, kolik za ně za rok utratím. Zjistil, že se na internetu dají čočky koupit levněji a pohodlněji. Do té doby jsem netušila, že se dají koupit přes internet, chodila jsem vždy do optiky, kde navíc dodání trvalo delší dobu. Jsem žena, a i když mi dojde rtěnka, chci ji hned a nečekat 14 dní, než dorazí. Manžel navrhl, abychom v Čechách založili internetový obchod s kontaktními čočkami a brýlemi. Název firmy Alensa vzešel ode mě. Lens jsou anglicky čočky, já jsem prozaicky dala na začátek a konec A, vzniklo krásné slovo Alensa, dnes celosvětový brand.

Ale vy nenosíte dioptrické brýle, nebo ano? Nevybavuji si vás na žádných fotkách v brýlích.

Teď jsem součástí reality show, kde v brýlích budu celou dobu, ale v pracovním životě brýle nenosím, volím spíše kontaktní čočky. Baví mě i experimentovat a vzít si někdy barevné. Miluji hory a moře, a když jsem v těchto oblastech, nenosím ani čočky a nechávám oči trénovat. V práci denně řídím auto, tam mít čočky musím.

Neplánuje akční a činorodá žena jako vy navrhnout si své vlastní brýle?

Ano, už mě to napadlo. Často se mi stává, že jsou brýle pro mne málo extravagantní, ráda bych přidala na barvě či přidala výrazný prvek. Nechci moc prozrazovat, ale chystáme další vlastní značku k brýlím Crullé. Naše Crullé jsou krásné a hodně vydrží. Vodu, moře, neustálé balení, sport, plavání v bazénu… V lednu jsme byli na Maledivách a já jsem si vezla polovinu malého kufru brýlí, desatery brýle, které jsem střídala. Modré, tygrované, červené, hnědé… I já se tedy budu podílet na nové luxury kolekci, na kterou se brzy můžete těšit. Každá žena je jedinečná a brýlemi může individualitu vyjádřit.

Doporučujeme

Načíst další články