Zendaya na premiéře Spider Man

Zendaya na premiéře Spider Man Zdroj: Profimedia.cz

Co bych dělala, kdyby nebyl korporát: Nekonečné možnosti generace Z

O generaci Z se říká, že je ufňukaná, znuděná, nic ji nezajímá, propadá depresím. Holka z reklamky se coby její příslušnice zamýšlí nad tím, jestli to platí a nakolik ta možná jen zdánlivá roztěkanost a psychická nepohoda souvisí se svobodou, nekonečným počtem možností a tím, že jí po narození nikdo nenalinkoval jasný životní plán.

Kdybych dneska nebyla celý den v korporátu, tak bych byla se psem v lese. Nebo bych šla na kafe do nějaké neznámé kavárny, dala bych si flat white a dortík z fazolí, řepy nebo jiné potraviny, která se absolutně nehodí k výrobě dortíků. A četla bych si knížku.

TIP NA VIDEO: Jednou z módních ikon generace Z je herečka Zendaya

Video placeholde

Pravděpodobně bych zvolila nějaký rozsáhlý román z devatenáctého století, protože bych na to měla dostatek mentální kapacity. Kdybych možná ale v korporátu nikdy nepracovala, tak bych psa vůbec neměla a vysedávání po kavárnách bych nepovažovala za obstojné trávení volného času. Třeba bych místo toho teď obdělávala záhonek na komunitní farmě někde v Argentině, pásla bych ovce v Irsku nebo značila turistické trasy v Polabí. Pravděpodobně bych ale nežila v Praze, nechodila se svým klukem a v létě bych jela na vodu s jinými přáteli.

Systém koleček a kladek, který mi 24/7 drnčí v hlavě a který neustále přepočítává a aktualizuje náklady obětované příležitosti na každé jedno životní rozhodnutí, mě občas trochu štve. Když říkám životní rozhodnutí, tak tím myslím třeba i výběr oběda. A když říkám, že mě štve trochu, tak tím myslím hodně.

Nedávno jsme s tetou vedly rozpravu. Hned po tradiční přísaze na mou duši, na psí uši a na kočičí svědomí, že další tetování neplánuju, alkoholu se obloukem vyhýbám, cigarety ani drogy nekouřím a zuby včetně mezizubních prostorů si čistím poctivě, přišel na řadu tradiční repertoár: Vy mladí to máte hrozně těžké. Tolik možností a žádný návod na život. Za nás nic nebylo, možnosti nebyly, svoboda nebyla, takže ses prostě narodila a měla plán na dalších 50 let. Já bych se v tom vašem světě hned ztratila.

Úplně přesně vím, co tím chce říct. Takový plán na život a semifinálový užší výběr možností a životních cest by se občas hodil. Nemohla by prostě příští generace iPhonů mít nějakou appku, kam by člověk zanesl vstupní data o svém současném životě a ona už by mu sama vyanalyzovala všechny potenciální možnosti a vypočítala cestu k budoucímu štěstí a spokojenosti, nabídla vhodné možnosti seberealizace a kariérního růstu, vyhradila čas na rodinu a co já vím, na co všechno ještě? Představuju si to jako Kalorické tabulky, ale místo tuků a vlákniny by to počítalo index psychické pohody. V premium verzi by to možná mohlo být i s trailerem. Steve Jobs světu fakt chybí.

Moje generace je první, která vyrostla na sociálních sítích, obklopená informacemi a v neustálém procesu rozhodování. Prý neodtrhneme oči od mobilů, nic nás nezajímá, nic neumíme, chceme jen zábavu, utrácet peníze a nemáme ty správné hodnoty. S tímhle názorem se setkávám tak často, že už jsem z toho mírně deprimovaná. Což je prý ostatně další z klasických rysů gen Z – jsme ufňukaní, slabí, úzkostní a v depkách. Zkouším to brát jedním uchem dovnitř a druhým ven. Vždyť na mladé si stěžoval už Aristoteles. A pak každé následující pokolení až dodneška, takže to asi nebude úplně tak generační problém, jako spíš vývojový.

Možná že naše jájínkovství, digitální životy a představy o zeleném světě jsou opravdu něco, za co si zasloužíme schytávat vlny ponižování a výsměchu. Já ale jako typická zástupkyně nejmladší generace nemám čas nad tím přemýšlet, protože když zrovna nekoukám do mobilu, tak mám záchvat rozhodovací paralýzy. Je korporát ta správná cesta, nebo mám radši sbalit psa a odjet dobrovolničit do Asie? Tolik možností a žádná užitečná aplikace.