Čím víc se necháme pohltit civilizací, tím méně slyšíme, jak nás volá naše vlastní tělo. Vnímáme požadavky těch kolem, ale své vlastní základní potřeby ne. Prochází nám to. Alespoň do okamžiku, kdy začne být něco špatně. Jak se tohle dá změnit?
Naslouchat sám sobě, vnímat své potřeby, pozitivní sobectví, obrácení se do svého nitra, sebepoznání… To všechno jsou „hesla“, která poslední dobou hýbou světem osobního rozvoje a také celostní nebo alternativní medicíny. Je to zaklínadlo pro ty, kteří chtějí hubnout, sportovat. Znamená hodně pro lidi trpící chronickými nemocemi nebo civilizačními chorobami, je to spojení důležité pro všechny, kterým je smutno na duši, cítí se nešťastní, nemilovaní, neviditelní.
Naslouchat zkouší čím dál tím víc z nás. A je to dobře. Protože nenaslouchat je jako popírat sám sebe. Což je to poslední, co chceme. Takže… pokud se také v poslední době cítíte nějak „na rozcestí“, cítíte touhu po změně a jen nevíte, kudy na ni, čtěte prosím dál. O tom, jak vnímat své tělo, jsem si povídala s internistkou a systemickou psycholožkou, MUDr. Kateřinou Cajthamlovou. Věřte, spousta věcí vás překvapí!
Mě překvapila hned její první odpověď. Zeptala jsem se, proč je tak těžké začít vnímat svoje tělo. Proč spoustu věcí necháváme zajít do krajností? A víte co? Vlastně se na to celou dobu dívám (a vy asi taky) špatně. My svým zvráceně logickým způsobem potřebujeme nechat to zajít do krajnosti. „Začít poslouchat své tělo totiž pak není vůbec těžké. Protože pokud to neudělám, tělo mě zastaví a řekne si o mou pozornost. Nemocí. A nemoc – to je naprosto skvělé slovo! V tu chvíli jsme Ne-Mocní, něco nemůžeme. A tělo nám nemocí dává poslední možnost, jak věci napravit,“ vysvětluje MUDr. Kateřina Cajthamlová s tím, že v nemoci na sebe máme dost času. Začneme sledovat, co se děje, pátráme po tom, co bychom mohli udělat, aby nám bylo lépe. Je to nepřehlédnutelná stopka na cestě blbým směrem.
„Je pochopitelně možné všímat si již příznaků a nenechat tělo dojít do zmíněné nemoci,“ konstatuje lékařka. Jenže, to bychom to nebyli my, lidé obklopení a manipulovaní civilizací, která nás vede k popírání sebe sama. Když si všimneme příznaku jednou, obvykle ho vytěsníme. A až když se nám začne ta samá věc dít opakovaně, v podobných nebo stejných okolnostech, začneme jí věnovat pozornost.
S dávkou pozitivního sobectví si tedy už při prvním příznaku udělejte čas na to zjistit, proč se objevil. Nechce se vám? Že to přejde? To je možné. Nikoliv jisté.
Jak tedy začít naslouchat svému tělu? Připravili jsme pro vás jednoduché a stručné shrnutí:
Jednou týdně si udělejte čas jen na sebe
Udělejte si stejně jako naši předci jednou týdně čas sami na sebe a vnímejte. Projděte si, co se stalo v uplynulých dnech, jak jste se při tom cítili. Pozitivní vjemy hýčkejte, zapisujte si je. S těmi negativními pracujte. Pátrejte po jejich příčině a snažte se zjistit, co by vám udělalo líp. Pokud víte, že se v běžném ruchu každodennosti neuslyšíte, začněte dlouhou dovolenou.
Vnímejte nemoc
Každý náznak nemoci berte jako přímý pokyn k zastavení. Větší varování by se vám nemuselo líbit. I chřipka je signálem, že něco není ok, jinak byste ji třeba nechytili. Byli jste přetažení, nevyspalí, podráždění z kolegů v práci, která vás nebaví? Tělo si tyhle vjemy skládá, upozorňuje vás na ně pocity i bolestí. A když je neslyšíte, onemocní. A vy už si pak máte jen všimnout a ptát se po příčině. Nic víc nemusíte.
Postupujte pomalu
Až ji vypátráte, vyvarujte se radikálních kroků. Možná máte žaludek na vodě každý den před usednutím na kancelářskou židli. Práce vás možná stresuje a kolegyně vysávají. Ale dát proto hodinovou výpověď je nesmysl. To by byl teprve stres – s obživou, referencemi do další práce… Zajistěte si nejdřív novou možnost nebo se pokuste změnit stávající stav a pak teprve jednejte radikálně. Rozhodně ale neseďte dál na té židli, z níž máte žaludek na vodě.
Vnímejte i maličkosti
Nemávejte rukou ani nad maličkostmi. Zatínat zuby a dělat, co se nám nelíbí, nás učili dlouho. Je to návyk o síle železné košile. Trpělivě zahánějte pokušení zase vyhovět okolnostem místo sebe. Dodávejte si odvahu, až zase zapochybujete, že jste důležitější než splněné kvóty v práci nebo nažehlené košile doma. Pracujte na vědomí, že si změnu k lepšímu zasloužíte, protože jste opravdu důležití.
Nenechte se zviklat
Nedejte se odradit ani těmi, kteří se budou dívat zvláštně, až se začnete měnit, protože začnete naslouchat sama sobě. Možná to budou ti samí, co vám řekli, že vypadáte hrozně. Každopádně, lidé jsou ze změn nesví, když se blízkým začnete měnit před očima, znejistí. Zazávidí. A potíráním vašich snah se možná budou snažit podvědomě vůbec utlouct fakt, že i v nich se ozývá touha po změně a naslouchání si (na kterou na rozdíl od vás ještě nemají odvahu).
Užijte si svou cestu
Věřte, že jednou přejde ten pocit, že děláte divné věci, i vás. A najednou vám bude dobře. Párkrát zakopnete. Možná budete párkrát zkoušet věci, které nezafungují, ale každý krok je pokrok. Když jste dvacet let ignorovali hlas svého těla, také mu hned nemusíte rozumět správně a můžete se mýlit v tom, co budete zkoušet měnit. Ale to pak bude zase ta známá cesta, co je i cíl.
Naslouchat sami sobě můžete i společně s časopisem Moje psychologie! Dopřejte si “pomalé” odpoledne, přestaňte soutěžit a plnit očekávání okolí a inspirujte se, jak můžete se svým časem nakládat jinak. Navštivte seminář Back to Spirit, kde vás čekají přednášky, workshopy a spousta skvělých tipů. Možná zjistíte, že spoustu věcí, které “musíte” dělat, děláte jen proto, že si myslíte, že to od vás někdo jiný čeká. Začněte žít pomaleji a podle svého!
Více informací o programu a vstupenkách najdete zde.
