.

.

Zavři oči a uzdrav se: Vyřeší vám trauma nová metoda, kterou miluje i Miley Cyrus?

Někdy před prázdninami se sítěmi mihlo prohlášení Miley Cyrus, že se z rozchodu s Liamem Hemsworthem dostává díky terapii EMDR (Eye Movement Desensitisation and Reprocessing). Zpráva brzy zapadla. Ale neměla by. Protože EMDR, pracující s tzv. rychlým pohybem očí, který naše tělo zná z REM spánkové fáze, má potenciál pomáhat i s těmi nejvážnějšími traumaty!

Původně EMDR terapii „poskládala“ v 80. letech 20. století americká terapeutka Francine Shapiro ve snaze pracovat s tzv. posttraumatickou stresovou poruchou. Ta je nebezpečná v síle emocí, trauma se v prožívání odehrává pořád dokola. Coby důsledek hluboké silně traumatizující události může neléčená porucha trvale změnit celé nastavení osobnosti, vést k depresím i pokusům o sebevraždu. Proto také, když doktorka Shapiro vyvíjela tuto terapii, zkoušela ji na amerických válečných veteránech, kteří si s sebou nesli opravdu hluboká traumata.

TIP NA VIDEO: Co dělat, když vás přepadne úzkost?

Video placeholde

„Než byla v USA metoda EMDR uznána jako oficiální terapeutický postup, musela projít dlouhými roky testování. Proběhlo více než 30 kontrolovaných studií, z nichž mimo jiné vyplynulo, že pokud zpracováváte jednorázové trauma – například nehodu (nikoli opakované trauma z dětství) –, máte až 90% šanci, že se s tímto traumatem srovnáte během pouhých tří sezení! Ukázalo se, že její přístup je velmi efektivní a mimořádně rychle účinný. Postupem času se kromě posttraumatické stresové poruchy začal používat i u jiných potíží. U úzkostných poruch, při zpracování nikoli jednoho prožitku, ale i opakujících se traumat například z období raného dětství,“ říká Tomáš Holcner, jeden z předních českých EMDR terapeutů.

O co při této terapii ve zkratce jde? Terapeut vás během ní vede (klidně jen tak, že sledujete pohyb jeho ruky) k rychlému pohybu očí, který napodobuje ten známý rychlý pohyb očí během REM fáze spánku. „Právě o ní víme, že zcela přirozeně pomáhá se zpracováním zážitků uplynulých dní. Ale při vedení terapeutem vám dovolí se vrátit i ke konkrétním nebo k dávno prožitým okamžikům a pomůže je přepracovat tak, aby přestaly způsobovat stále aktuální emoční zranění,“ vysvětluje dál terapeut s tím, že právě terapeutem vedený rychlý pohyb očí aktivuje sebeuzdravující schopnosti mozku. Funguje to stejně jako fyzické sebeuzdravení těla.

„Je to tzv. teoretický koncept adaptivního zpracování informací vycházející z toho, že v životě prožíváme mnoho situací, které jsou sice náročné, ale umíme je zvládnout, aniž by vznikala posttraumatická stresová porucha. Tam, kde k jejímu vzniku dojde, jsme byli vystaveni velmi závažné, často nadlimitní události, která dokázala ovlivnit i fungování naší centrální nervové soustavy. Zejména to, co se děje v limbickém systému,“ popisuje Tomáš Holcner s tím, že v případě posttraumatické stresové poruchy dochází ke změnám při ukládání traumatických vzpomínek.

Svou roli při tom má také tzv. amygdala. To je část mozku spouštějící výstražné reakce nervového systému a probouzející stresové reakce. „A ty po traumatu amygdala spouští zas a znovu při každém podnětu, který nějak asociuje dané trauma... Po EMDR terapii se však opětovně upravuje aktivace mozku. Dochází mimo jiné i k tomu, že se amygdala klidní a přestává hlásit ohrožení, tedy i v těle ustávají pocity spojené s daným traumatem, a dochází k uzdravení.“

A proč jej dokáže aktivovat právě rychlý pohyb očí? Hypotéz je několik. Svou roli hraje nejspíše také pracovní paměť čili část paměti schopná po určitou dobu udržet potřebnou informaci, s níž potřebuje člověk pracovat. Další hypotéza se týká aktuálního zaměření pozornosti na traumatickou vzpomínku a nutnosti věnovat pozornost dalším podnětům v přítomném okamžiku na sezení. V každém případě se z traumatizujících bolestivých vzpomínek, jež se pokaždé propisovaly hluboko do emocí a fyzických pocitů, během EMDR stávají obyčejné vzpomínky, které už klienti nevnímají jako zatěžující či zraňující.

8 kroků ke správné EMDR terapii

Pokud se tuto terapii rozhodnete vyhledat, čeká vás přesně daných osm kroků u zpracování každého traumatu.

1. krok: „První setkání se neliší od jiných úvodních terapeutických sezení. Věnujeme se důkladné anamnéze klienta tak, abych rozuměl příčině potíží, přičemž nejsnáze definovatelné jsou jednorázové události, u nichž je zřejmá souvislost mezi traumatem a rozvojem potíží,“ popisuje Tomáš Holcner s tím, že člověk může na terapii dokonce přijít s přesvědčením, že si své trauma již zpracoval, ale když se pak má v líčení k dané události vrátit, jeho mysl i tělo automaticky reagují. Může se mu hůře dýchat, přijdou nepříjemné pocity v žaludku atd., což vypovídá o tom, že prožitek nebyl dostatečně zpracovaný.

2. krok: „Druhý krok je příprava na konfrontaci s tématem. Opět je jednodušší u jednorázového traumatu. Ale pokud přichází někdo, kdo za sebou má řekněme velmi náročné dětství, tedy těch traumatizujících událostí zažil celou řadu, pak fáze přípravy může být delší. Snažíme se, aby nedošlo k tomu, že klienta konfrontujeme příliš brzy s traumatickými vzpomínkami, které by nemusel umět v danou chvíli zvládnout,“ říká terapeut.

3. krok: Dané trauma je třeba vyhodnotit. „Pokud bychom se bavili například o zpracování traumatických vzpomínek na autonehodu, bude mě zajímat, co je pro člověka z té události nejnáročnější. Někdo například zjistí, že ho těsně před nárazem napadlo ‚teď je konec‘. Nejsilněji traumatizující může být křik dětí po nehodě a strach, zda jsou v pořádku,“ přibližuje práci EMDR Tomáš Holcner s tím, že právě nejsilnější momenty jsou nejhlouběji zapsané, tedy mají největší potenciál opakovaně se v živých vzpomínkách vracet i dlouho po nehodě (v tomto případě). Proto je součástí vyhodnocení i hledání a popis emocí, jež člověk právě v tu chvíli na sezení při vzpomínkách prožívá.

„Zajímám se přitom opravdu o současný okamžik, o to, co klient cítí ve chvíli, kdy sedí proti mně, abychom pracovali s autentickými emocemi. Důležité je také vědět, jaké přesvědčení o sobě si k této situaci klient vytvořil. Někdo může mít například negativní kognici a přesvědčení ‚jsem bezmocný, nemám kontrolu‘. A taková kognice se odráží i na fyzickém prožitku, pocitu, a i ten v danou chvíli popisuje,“ říká odborník. Mimo negativní přesvědčení se určuje také tzv. pozitivní kognice, která vyjadřuje, co by si klient chtěl ve vztahu k události o sobě myslet. Může to být třeba úlevné: „Přežil jsem. Dělal jsem, co šlo.“ V EMDR terapii se v tomto kroku využívají také škály. Klient má určit na škále od 0 do 10, jak je pro něj vzpomínka na základě aktuálního prožívání zatěžující. Na další škále hodnotí, nakolik je pro něj uvěřitelná pozitivní kognice.

4. až 6. krok: Přichází samotné zpracování traumatického zážitku. Začíná se vybavením vzpomínky, negativní kognice, emocí a pocitů v těle. „Tehdy terapeut začne v zorném poli klienta pohybovat v rychlejším tempu rukou ze strany na stranu. Klient ruku sleduje pouze pohybem očí, aniž by pohyboval hlavou. Tím se startuje tzv. bilaterální stimulace a aktivuje se střídavě levá a pravá hemisféra,“ říká Tomáš Holcner. Kdykoli během terapie ji můžete zastavit či zpomalit tak, aby to na vás nebylo moc. „Nejde o podobnost s hypnózou, ta pracuje se změněným stavem vědomí a vkládáním určitých sugescí, EMDR pracuje se schopností spontánního uzdravení psychiky skrze práci s nervovým systémem,“ vysvětluje terapeut.

Bilaterální stimulace probíhá v setech obvykle trvajících 30 až 40 vteřin. Klient se má poté nadechnout, vydechnout a popsat, co se objevuje. S postupujícími sety bilaterální stimulace se prožívání vzpomínek mění. Při opětovném návratu k traumatické vzpomínce klienti často vnímají velký rozdíl. Vzpomínka pro ně již není emočně zatěžující, tělo zůstává klidné. „V této fázi se, jak říkáme, instaluje pozitivní kognice. Původně obtížně uvěřitelné tvrzení dokáže klient autenticky vnímat jako pravdivé. V případě, že nikoli, pokračujeme s bilaterální stimulací,“ odhaluje Tomáš Holcner.

7. krok: Je čas na tzv. bodyscan. Ověření, že pozitivní kognice funguje i na fyzické úrovni, je skutečně přijatá jako nové přesvědčení a nepromítá se například do nepříjemného pocitu v žaludku. „Pokud klient po vybavení si vzpomínky a zopakování pozitivní kognice nezaznamená žádnou negativní reakci a jeho tělo zůstává klidné, trauma se považuje za zpracované a sezení končí,“ vysvětluje terapeut.

8. krok: Přichází až na dalším sezení. Tam se ještě jednou znovu rekapituluje, jak se klient ve vztahu k traumatu cítí. A je-li třeba, pracuje se s dalším.

Článek vyšel v časopisu Moje psychologie. Aktuální číslo najdete na stáncích nebo jej můžete zakoupit online na iKiosek.cz.

.
.