„Většina osob, které praktikují konsensuální BDSM, jsou ti, kteří o svém chování a pocitech přemýšleli, uvědomili si, co je vzrušuje. Své zaměření pojmenovali a hledají způsob, jak to prožít a nikomu u toho neublížit,“ říká doc. RNDr. Eva Jozífková, Ph.D et Ph.D, která se zabývá chováním lidí a zvířat. Výzkumně se zaměřuje především na sociální hierarchii a sexuální chování člověka.
Jaké jsou nejčastější přetrvávající stereotypy kolem BDSM? Nejstarším stereotypem bylo, že každý, kdo má takové představy, je úchyl. Dnes víme, že takové představy a fantazie má přibližně polovina a podle některých výzkumů více než polovina osob. Dalším mýtem bylo, že všichni lidé takto zaměření nejsou schopni mít dlouhodobé láskyplné vztahy a po lásce netouží. Dnes víme, že značná část z nich naopak právě takové vztahy silně preferuje. Současným stereotypem je, že BDSM rovná se Padesát odstínů šedi, tedy že vypadá jako erotická fikce sepsaná jednou osobou. Stereotypem je i představa, že není třeba domlouvat hranice a používat stopku (safeword – slovo nebo gesto, kterým se akce zastavuje, pozn. red.). Nebo že je žádoucí trpět pro partnerovo potěšení. Konsensuální sexuální chování má těšit všechny zúčastněné strany. Pozorované vztahy, kde se jeden druhému obětoval, aby ho například neztratil, neměly šťastné konce. Stereotypem je i představa, že osoba uznávaná a populární v BDSM komunitě nemůže nikomu ublížit. Podle amerického výzkumu se nováčci, kteří přišli do BDSM skupin, setkali s nedovoleným překračováním hranic, které stanovili, a čelili aktivitám, ke kterým nedali souhlas, i ze strany takových osob.
Začíná být, či už dokonce je sadomasochistický sex prováděný se souhlasem partnerů akceptován jako alternativní, a tedy tolerované, sexuální chování? Konsensuální sadomasochistický sex byl vyjmut ze seznamu diagnóz ICD-10 v Dánsku v roce 1995 a do roku 2012 ve Švédsku, Norsku a Finsku. V ČR bude v nejbližších letech přijat diagnostický manuál ICD-11, tedy jeho česká verze MKN-11. V tomto manuálu je konsensuální sadomasochistický sex výslovně vyjmut z parafilních poruch. Do parafilních poruch budou stále řazeny aktivity, u kterých je významné riziko úmrtí či zranění nebo při nichž jedinci způsobují výrazný distres. BDSM se souhlasem zúčastněných a v rozumné míře, jak jej praktikuje většina osob, nebude nahlíženo jako porucha. Tolerance ze strany veřejnosti je věc druhá. Může záviset na stavu společnosti, například v horší ekonomické situaci nebo při pocitu ohrožení by mohla být společnost celkově méně tolerantní. Je paradoxem, že BDSM bývá vnímáno jako menšinové chování nebo porucha, přestože ve výzkumech takové představy vzrušovaly kolem poloviny dotazovaných. Tyto sexuální preference totiž pravděpodobně vycházejí z běžného chování savců. Hierarchické postavení jedince ve smečce, tlupě nebo stádu ovlivňuje, kdo a zda vůbec se bude rozmnožovat s kým. Sexuální vzrušení dominancí a submisivitou, tedy nadřízeným nebo pořízeným partnerem může být ozvěnou takových reprodukčních strategií. K intenzivní kopulaci doprovázené silnými podněty dochází například u druhů živočichů s takzvanou provokovanou ovulací. I preference pro silné podněty tedy má v reprodukčních strategiích svoje místo. Uvolnění, znehybnění nebo změnu vyladění při tlaku na určité body na těle znají chovatelé a veterináři, matky tak transportují mláďata a samci zajišťují součinnost samic při kopulaci (ochotu samic při kopulaci). Většina osob, které praktikují konsensuální BDSM, jsou ti, kteří o svém chování a svých pocitech přemýšleli, uvědomili si, co je vzrušuje. Své zaměření pojmenovali a hledají způsob, jak to prožít a nikomu u toho neublížit.
Roste mezi českými ženami a muži zájem o BDSM praktiky? A jestli ano, jaké pro to máte vysvětlení? Komunity osob praktikujících BDSM se objevují v moderních rozvinutých společnostech, tedy překvapivě ve společnostech s důrazem na rovnost a ohleduplnost. Kolem roku 2005 jsme v ČR grafickým testem zaznamenali 50,4 % mužů a 40,3 % žen s preferencí submisivního nebo dominantního partnera, kolem roku 2015 pomocí dotazníků pak 51,1 % mužů a 39,4 % žen. Když jsme se obrátili s prosbou o pomoc s výzkumem na české BDSM komunity, získali jsme mezi lety 2012 a 2018 zhruba 500 dotazníků. Prvky BDSM tedy mohou zajímat mnoho osob, avšak jen malá část z nich se mu věnuje v prostředí specifických komunit. To je v souladu se zahraničními studiemi. Obecně počet osob, které uvedou, že je něco vzrušuje nebo že se účastní nějakého specifického sexuálního chování, je ovlivněn také tím, jak moc je dané chování ve společnosti zakázané, odsuzované, tolerované či populární. Záleží i na tom, zda se osoby vůbec dozvědí o existenci určitých sexuálních praktik. Řada osob je pak může zkusit i z jiných důvodů, než je jejich orientace. Podle začlenění specifických sexuálních pomůcek do nabídky větších obchodníků k velkému boomu muselo dojít s určitým zpožděním po revoluci. K dalšímu boomu pravděpodobně došlo po publikování populární fikce Padesát odstínů šedi. Prvky oblečení a doplňků dříve spojované s BDSM pronikly do běžné módy. Lidé je tak mohou nosit, přestože BDSM nepreferují.
Pořad O čem se mlčí vzniká ve spolupráci s magazínem Moje psychologie. Aktuální číslo si můžete koupit v on-line trafice iKiosek.cz. Dnes objednáte, zítra ho máte ve schránce. A doprava je zdarma!
