Video placeholde

O čem se mlčí: BDSM není jen mučení pro úchyláky, říká domina

Je svět BDSM plný úchyláků, nebo je to prostor, kde mohou lidé rozvíjet své nejtajnější touhy, poznávat své tělo a vytvářet naprosto jedinečná intimní spojení? O tom si v novém dílu pořadu O čem se mlčí povídal Honza Vojtko s psycholožkou Zdeňkou Pospíšilovou, která se BDSM zabývá ve své praxi i v soukromém životě, a s umělkyní Joan von Brook, která se věnuje japonské technice svazování zvané shibari.

Pro někoho je pojem BDSM (zkratka označující tři oblasti aktivit: bondáž – disciplína, dominance – submise, sadismus – masochismus) naprosto cizí, pro jiného je tento svět plný vášně a objevování nového naopak velmi blízký. BDSM aktivity, které jsou stále ještě pro část společnosti tabu, jsou hlavním tématem dalšího dílu pořadu O čem se mlčí. Co si o něm myslí ti, kdo se mu věnují nejen v soukromí, ale i profesionálně?

„U nás má většina lidí pořád zažité, že BDSM znamená pouze bičování, mučení, násilí a bolest. To je ale naprosto zkreslená představa,“ upozorňuje mě hned v úvodu našeho rozhovoru zkušená domina Madam Lucie. Vnímání BDSM v zahraničí, konkrétně například v Německu, Belgii nebo v Holandsku, a u nás je podle ní stále dost odlišné a lidé, kteří vyhledávají konzultace domin na úrovni, bývají často stigmatizováni a nesou si nálepku nebezpečných úchyláků.

„Mám zkušenosti například z Berlína, Mnichova nebo Amsterodamu, kam jsem zvána na různá setkání, která se nesou v duchu BDSM, a tam jsou tomu i vysoce postavení lidé daleko otevřenější a k těmto aktivitám mnohem tolerantnější,“ popisuje Lucie, která se k praktikování BDSM dostala už před dvaceti lety. „Už odmala se mi velmi líbila kůže – kožené bundy, rukavice, to, jak kožené věci krásně voní. Ráda jsem nosila kožené oblečení. U mě náklonnost k BDSM tedy začala hlavně fetišem,“ vzpomíná Lucie.

Po rozvodu se seznámila s mužem, který její zálibu k fetišismu sdílel, měl rád sadomasochismus a společně začali prozkoumávat a objevovat, co je v rámci BDSM pro ně přitažlivé. Společně také navštěvovali specializované akce v zahraničí, kde má Lucie od té doby mnoho úžasných přátel. Všude tam také Lucie sbírala zkušenosti a inspiraci pro své konzultace dominy.

Pestrá škála praktik

Podle nedávné studie norských výzkumníků si zhruba pětina lidí v sexu vyzkoušela nebo by si alespoň přála vyzkoušet BDSM praktiky. Další skoro třetinu lidí by sexuálně nabudily různé hrátky spojené s dominancí nebo submisivitou, přesto se na veřejnosti o tomto tématu stále tak trochu mlčí nebo se na osoby, které se s touto preferenci neskrývají, pohlíží s pohrdáním. Podle Lucie je to způsobeno i tím, že lidé u nás mají stále zkreslenou představu o tom, co BDSM vlastně zahrnuje.

„Někteří lidé žijí v úplně jiné dimenzi. Podívají se na nějaká videa, která zobrazují extrémní formy BDSM, a z toho šmahem vyvodí závěr, že BDSM je mučení, násilí, zavření do sklepa. Ale BDSM je pestrá škála nejrůznějších věcí. Patří sem i oblečení z různých materiálů, třeba z latexu, a vysoké podpatky. Nebo zavazování očí, různé způsoby svazování, hraní rolí, nadřazenost, mučení… Každý člověk je jiný a každý má rád něco jiného. A když nenajde pochopení od partnerky či partnera doma, je jasné, že se začne poohlížet jinde, kde by mohl svým touhám popustit ventil,“ vysvětluje Madam Lucie, jaká je motivace fetišistů, subíků a otroků vyhledat její setkání.

Pevné hranice

Konzultace s takto zaměřenými muži probíhá vždy na individuální rovině. „Chci, aby věděli, co se mi líbí, a pak se mnou mluvili o svých přáních. Ale mám jasně stanovená pravidla a hranice, které nikdy nepřekročím. Jednou z nich je prostituce. Na tu nikdy nepřistoupím,“ zdůrazňuje Madam Lucie.

„Moje hlavní nabídka je fetiš. Kožené a latexové oblečení, podpatky. To mě bere nejvíc. Samozřejmě pak je velká škála různých praktik – ponižování, foot fetish, mučení genitálií, bradavek, whipping a tak podobně. Krásné jsou praktiky v přírodě, zajdeme do lesa, subíka přivážu ke stromu a třeba ho sešlehám kopřivami. Upřednostňuji lehčí praktiky, i když samozřejmě je i pár subíků, kteří si přejí zažít něco tvrdšího, ale tam postupuji s velkou obezřetností, protože nemůžu a nechci nikomu způsobit zdravotní komplikace či ho jakkoliv ohrozit,“ upozorňuje Madam Lucie a pokračuje: „Nejen subík, ale i já mám právo na stopku, kterou se akce zastavuje, když už je to příliš a někdo ze zúčastněných nechce pokračovat dál.“

Proto podle Lucie, aby žena byla perfektní dominou, musí být psychicky vyrovnaná. „Žena to musí mít v sobě dobře srovnané a stále mít na paměti, že některými praktikami by mohla druhého poškodit. Musí respektovat, že na začátku setkání se řekne „máš nárok na stopku“ a tu nepřekročit. Zároveň by měla poznat, kdy to už druhá strana nedává, ačkoli na začátku setkání si subík myslel, že to zvládne. To jsou velmi důležité věci a takové zkušenosti získáte až dlouholetou praxí. Já jsem v tomto ohledu vždy raději opatrnější, než riskovat, že se něco stane,“ říká Lucie s tím, že proto i v průběhu celé akce se subíkem komunikuje, jestli je stále vše v limitech, které si předem stanovili. Madam Lucie ještě podotýká, že kdo se neumí slušně chovat, nemá možnost se s ní setkat.

Součást životního stylu

O tom, že má své zázemí a věnuje se konzultacím, vědí i její dvě dospělé děti. „Netajím se s tím před nimi, vědí to, když se na něco zeptají, odpovím jim, ale nikomu nic nevnucuji. Pro mě osobně je BDSM kus mého já. Patří a bude patřit pořád do mého života. Jestli si někdo myslí, že je na tom něco špatného, tak jen proto, že s tím nemá žádné zkušenosti a neví, o čem mluví. Každý má nějakého koníčka, nějakou zálibu. Někdo chodí na ryby, někdo plete, každý má něco a součástí mého života je BDSM,“ uzavírá Madam Lucie.

Pořad O čem se mlčí vzniká ve spolupráci s magazínem Moje psychologie. Jeho aktuální číslo si můžete koupit v on-line trafice iKiosek.cz. Dnes objednáte, zítra ho máte ve schránce. A doprava je zdarma!

Moje psychologie 11/21
Moje psychologie 11/21 | Zdroj: Anna Kovačič