Připomínkový systém
Systém připomínek není vhodný jenom pro seznamy úkolů či nákupů, ale také pro naše mentální zdraví. Všichni si potřebujeme čas od času připomenout, v čem jsme silní a schopní. Podle psycholožky Edith Grotberg můžeme svou psychickou odolnost posilovat připomínáním tří bodů: jsem, mohu, umím, mám. Tak například: Jsem člověk, který se zajímá o ostatní a je na něj spoleh. Umím vhodně komunikovat, řešit problémy, když se vyskytnou. Mám ve svém okolí pomoc, na kterou se mohu obrátit.
TIP NA VIDEO: K větší psychické pohodě si můžete pomoci i vhodným jídelníčkem. Jak ho sestavit?
Další rady najdete v následujících kapitolách. >>>
Nevadí, když spadneš
Odolnost mimo jiné znamená, že když spadneme, jsme schopni relativně rychle (sami nebo s adekvátní pomocí) vstát. Pád může být očekávaný, v určitém složitém období, třeba po rozvodu se na nás zákonitě snese hromada věcí k řešení. Spadnout můžeme ale také velmi neočekávaně, a to při náhlých, ne úplně předvídatelných změnách. Co nám pomáhá postavit se situaci čelem, jsou protektivní faktory: optimismus, flexibilita, zaměření na cíl.
Důležitou roli hraje také podpora okolí – rodiny, přátel, kolegů, ale i záchranné institucionální sítě. Odolnost je vlastnost velmi situační a kontextová. Když se nám nedostává fyzických sil, o to složitější je překonat problémovou situaci mentálně (kapacitně se nám jeví, že jsme v koncích a nemůžeme se posunout dál), nebo se naopak vše daří lehčeji, když máme vedle sebe vzory, které nám ukazují, jak překonat překážku, jak se třeba vypořádat se ztrátou zaměstnání při reorganizaci firmy.
O čem se mlčí: Důstojné rozloučení s mazlíčkem pomáhá zmírnit bolest
Jak čelit záplavě informací?
Zprávy, texty a nové informace se na nás hrnou v podstatě nepřetržitě a v posledních dnech jsou to navíc zprávy tragické a velmi náročné na zpracování. Válka na Ukrajině navíc navázala na dva roky, kdy jsme neustále četli o covidu-19, změně klimatu nebo třeba o roustoucí inflaci. Konstantní proud negativních novinek se tak stává dalším zdrojem stresu.
A jak dodává psycholog Logan Jones: „Zpravodajství, které dnes přijímáme, není až tolik o sdílení zpráv a reportážích, ale o tom, jak příjemce udržovat závislé na přísunu novinek, protože senzacechtivé titulky získávají mnohem více pozornosti.“ Pokud i vy trávíte život přilepení na zpravodajské servery, můžete tuto rutinu nahradit třeba soustředěným výběrem newsletterů, které souhrnně zprostředkují kvalitní a relevantní informace z nejrůznějších oborů.
Uklidni se, moc se řešíš, buď silná! Jak nemluvit s úzkostným člověkem?
Všechno jednou pomine
Nevlídné počasí, do léta a dovolených daleko, stále krátké dny a nízké teploty, holé stromy, šedo, čas bez slunečního svitu. Není divu, že nás často přepadají chmury s otázkou, kdy vůbec dohlédneme na optimističtější stranu životaběhu. Je čas se zastavit a říct si: i tohle jednou pomine. Život funguje v cyklech a sezonách. Pokud máme pocit, že právě prožíváme zimu, možná procházíme ztrátou blízkého, koncem určité životní kapitoly, loučením, zažíváme konec něčeho, o čem jsme si vůbec nedovedli představit, že někdy skončí, dostavuje se rozčarování, smutek. Zvládnu to vůbec? Jak dlouho to potrvá? Mám na to všechno vůbec sílu?
Konec zimy testuje nás všechny a odměňuje ty, kdo věří a doufají v jaro, život, pokračování. Když se právě nacházíme ve svém zimním období, ať už životním, nebo skutečné roční době, pomáhat mohou následující tři kroky. Nejprve je nutné si vše uvědomit (mindfulness): prožíváme to, co se nám děje, plně si to uvědomujeme, ale odstraníme nánosy soudů a předsudků. Možná se to lehčeji řekne, než prakticky udělá, ale zkusme nedávat nálepky úžasných a hrozných zážitků a zkušeností. Prostě je jen nechme plynout, jak jsou. Tím se i nepříznivá období zbaví své negativní tváře.
Věřme také svým vlastním schopnostem: připomeňme si, jak silní jsme a co všechno jsme dokázali v minulosti. I toto období bude jedno z těch, které překonáme. A nakonec pamatujme, že stejně jako zima přechází v jaro, i naše komplikované zážitky se přehoupnou v únosné a zvládnutelné.
Nepřestanu, dokud neteče krev: Proč si ve stresu ničíme pleť?
Jak to se mnou mluvíš?
Podstatným faktorem naší odolnosti je náš vnitřní hlas, jak se motivujeme, jak k sobě promlouváme. Co když nestihnu všechno v termínu? Co když zase, už poněkolikáté, padnou naše plány na setkání s rodinou? Ovšem když očekáváme nejhorší možný závěr, mentálně nás taková promluva velmi vyčerpává. Určitě bychom se měli snažit vyhnout absolutismům katastrofických scénářů, jako například Mě nikdy nic dobrého nepotká, vždycky se na mě valí nějaká kalamita, to zase nemůže vyjít, ani to nebudu zkoušet. Velmi pravděpodobně se to nezakládá na realitě.
Zbavte se bolestí zad jednou provždy: Lektorka jógy radí, jak na to!
Dobré konce
Americká psychologická asociace definuje odolnost jako schopnost adaptačního procesu, i když právě procházíme nějakou osobní tragédií, traumatem nebo zásadním stresem, jako jsou rozsáhlé zdravotní, rodinné nebo finanční problémy. Dobrou zprávou je, že odolnost není vlastnost černobílá, není to něco, co buď máme, nebo nemáme. Objevuje se jako celý soubor úvah, myšlenek a postojů, které mohou být časem získávány a rozvíjeny v různém věku.
Příkladem jsou traumatické a stresové události teroristických útoků, neblahých vlivů počasí (tornádo), pandemické situace. Svoji odolnost můžeme rozvíjet aktivním optimismem, což není slepé doufání, že všechno dobře dopadne, spíše víra v dobrý konec, třeba tím, že jsme ochotni přijímat svůj díl zodpovědnosti, ale i odpouštět ostatním, rozhodností udělat nepopulární krok a opatření, vytrvalostí, sebekontrolou a sebedisciplínou.
Článek vyšel v březnovém čísle časopisu Moje psychologie, jehož tématem je duševní imunita. Koupit si ho můžete v naší on-line trafice iKiosek.cz. Dnes objednáte, zítra ho máte ve schránce. A doprava je zdarma.
První pomoc při úzkosti: Co zkusit, když dechové cvičení nefunguje?
Stylové i po padesátce: Které módní expertky sledovat na Instagramu?
