Orgasmu s partnerem dosahují jen těžko – nebo nikdy. Žen, pro které vyvrcholení při sexu znamená stres, úzkost a často bezvýslednou snahu, je víc, než by se mohlo zdát. Jak to ovlivňuje jejich intimní život a vztahy celkově?
Zatímco muži ho mnohdy vnímají jako samozřejmost, pro ženy je orgasmus komplikované téma. Dosáhnout ho pro ně totiž není automatické. Aktuální průzkum, který realizoval Růžový slon ve spolupráci s agenturou Ipsos, ukázal, že 40 % žen dosahuje orgasmu jen stěží a až 7 % jej není schopno dosáhnout vůbec. „Já jsem ho neměla nikdy,“ říká J., pro niž absence orgasmu při sexu představuje dlouhodobý problém ve vztazích. „Moji partneři na to dosud reagovali buď kritikou vůči mně – říkali mi, že jsem dysfunkční jednotka, která si určitě musela projít něčím traumatizujícím, protože jinak to přece není možné – anebo je naopak rajcovala představa, že zrovna oni mě k němu konečně dokážou dovést. Když se to nakonec nepovedlo, v obou případech si na mně dotyční ventilovali frustraci. Výsledkem je, že jsem začala orgasmus předstírat, abych se nikoho nedotkla.“
TIP NA VIDEO: Věděli jste, že některé ženy mohou dosáhnout orgasmu i při porodu?
Předstírání je pro řadu žen, pro něž je orgasmus s partnerem problém, častým řešením, jak z nepříjemné situace ven. „Po předchozích zkušenostech mám v sobě internalizovaný strach, že jakmile o tom promluvím, automaticky mezi námi vytvořím bariéru,“ dodává J. Podobně to vnímá i B., která při masturbaci s vyvrcholením problém nemá, s klukem nebo mužem ho ale ještě nezažila. „Podle mě si většina mých bývalých myslí, že jsem s nimi orgasmus normálně měla. Párkrát jsem o tom zalhala, spíš mi ale přijde, že většinu z nich moje uspokojení moc nezajímalo,“ uvádí B. s tím, že sama téma mnohdy otevírat ani nechtěla: její blok v oblasti sexu souvisí s potřebou sebekontroly pramenící ze zneužívání, jež zažila v dětství. „Ne každému sexuálnímu partnerovi jsem se s tímhle chtěla svěřovat,“ vypráví B. Díky dlouholeté terapii se ale pomalu učí sebelásce a víc vnímá vlastní sexualitu, což jí umožňuje oddělovat fyzické potěšení od vztahů. „Teď už si uvědomuju, že sex může být radost a nemusí s sebou vždy nést emocionální zátěž. Díky tomu se mi daří se při tom víc uvolnit a myslím, že právě to bude klíč, jak konečně dosáhnout orgasmu i s někým druhým, ne jen sama se sebou,“ říká optimisticky.
To L. neschopnost bezproblémově vyvrcholit její pozitivní vztah k sexu spíš zničila. „Abych se mohla vůbec přiblížit k orgasmu, potřebuju se úplně vypnout, což v praxi občas vypadá tak, že u toho v podstatě ležím jako prkno. Jsem bisexuální, mám za sebou zkušenosti se ženami i s muži. A zatímco ženy mě většinou chápaly a bylo pro ně důležité moje potěšení, většina mužů to kritizovala,“ přidává svoji zkušenost. „Popravdě mě nebaví, že musím neustále opakovat, že když budu aktivnější, zavřu si dveře k uspokojení. A tak jsem se dostala do bodu, kdy vím, že sama to zvládnu lépe, a nemusím nic vysvětlovat. Šťastná jsem i tak.“
Ten se ti poved, chlapáku!
„To, že se při sexu nedokážu udělat, je jedním z důvodů, proč si jako žena přijdu ,nedostatečná‘. Pořád se porovnávám s těmi ostatními milenkami, které s tím neměly problém, a bojím se, že kvůli tomu muže přestanu bavit,“ svěřuje se otevřeně K. „Chtěla bych mít orgasmus při sexu, z toho druhého člověka, ale většinou nejsem ani blízko. A když už se blížím, muž nemá takovou výdrž, aby to dotáhnul,“ upřesňuje. Její vztahy tak mívají podobný průběh: muž se diví, muž se snaží, pořád to nejde, muž začíná být frustrovaný, snažit se přestane, K. sex nebaví, případně se stává vyloženě nepříjemným či bolestivým, a vztah ukončuje. „Moje zkušenost už od mládí je taková, že jsou muži v tomhle hodně křehcí, chtějí si na našich tělech něco dokázat, radu ,jak na mě‘ nechtějí, berou ji jako kritiku a kazí jim to zážitek ze sexu,“ dodává k tomu.
Naráží tak na jeden ze základních kamenů celého problému. Ženský orgasmus byl historicky vždy přehlíženým tabuizovaným tématem: proč by ho měl někdo řešit, když na rozdíl od toho mužského není nezbytný pro rozmnožování druhu? V patriarchální společnosti jsou pak vždy upřednostňovaní muži, jejich potřeby a potěšení. Proto se o ženské sexualitě pořádně začalo mluvit až ve druhé polovině minulého století s nástupem druhé vlny feminismu. Ani dnes diskuze není uzavřená – a jak je vidět ze zkušeností respondentek, na individuální úrovni vázne opravdu výrazně.
Patriarchát muže tlačí do stereotypní představy, že skutečný chlapák je silný, agresivní a samozřejmě bezchybný v intimní oblasti – což znamená vždy schopný uspokojit partnerku. Když to nejde, mnoho pánů má kvůli tomu pocit selhání, k němuž ostatně přispívají i některé ženy (stejně jako muži zmasírované výchovou v toxicky maskulinním prostředí), když svým protějškům vyčítají, že najednou nemají erekci nebo že pokaždé nevyvrcholí. „My jsme to s jedním partnerem i identifikovali, že máme oba nějaký problém,“ říká K. Z toho vztahu si odnesla vůli o věcech s muži víc mluvit, a to i přímo při sexu. „Proto jsme se s mým současným přítelem bavili o sexu od prvního dne, a hned jsme tak zjistili, že máme stejné preference a společné cíle. Díky tomu se po pár měsících stal prvním, se kterým jsem orgasmus zažila. Dosud jen párkrát, pravda, určitě je to ale výsledek spíš toho společně vytvořeného bezpečného prostředí a vzájemné empatie než nějakých speciálních dovedností,“ popisuje K.
Stejně je nyní nastavená i J., která spí jen s lidmi, s nimiž se dokáže otevřeně a upřímně bavit o všem ostatním. „Je to zásadní a snažím se ty rozhovory iniciovat, i když se to často nesetkává s pochopením. Nechci už ale nikdy být prostředek, přes který si někdo nahání ego, a vlastně mu nejde o to, jak se při tom cítím já,“ uzavírá pevně.
