Feminismus – pro někoho zásadní téma a životní přesvědčení, pro jiného sprosté slovo – má dlouhou historii, kterou různí lidé různě vykládají. Nový pravidelný sloupek, nazvaný jednoduše Feministický slovníček, vás seznámí se základními pojmy nejen z dějin boje za rovnoprávnost, ale i s termíny, bez kterých se neobejdete v současné diskuzi. Začínáme od píky...
Co je (a není) feminismus?
Feminismus označuje soubor ideologií a sociálních a politických hnutí, jejichž cílem je výzkum projevů znevýhodňování a útisku žen ve společnosti a aktivní snaha je vymýtit. Kořeny feminismu najdeme už v 18. století. Jeho hlavním cílem nejprve bylo vydobýt pro ženy základní občanská práva – právo na majetek, volební právo nebo právo na vzdělání. Feminismus řeší nerovnosti, které v patriarchální společnosti vznikají na základě genderových rolí a stereotypů (například nerovné platy žen a mužů nebo představa, že péče o domácnost leží primárně na ženách). Mezi velká témata feminismu patří také ženská sexualita nebo (sexualizované) násilí páchané na ženách.
TIP NA VIDEO: Znáte 5 velkých ikon feminismu?
Bez feminismu by ženy nemohly studovat, stoupat po kariérním žebříčku, mít konto v bance, řidičský průkaz či auto, vlastnit nemovitosti. Nemohly by si oblékat, co chtějí. Nemohly by si vybírat, kdy a za koho se provdají, případně neprovdají – ani kolik (a zda vůbec) budou mít dětí. Nemohly by se aktivně podílet na veřejném dění ani se k němu vyjadřovat. Nemohly by si svobodně volit, jakou životní cestou se budou ubírat: zda se stanou matkami, podnikatelkami či umělkyněmi – anebo tím vším dohromady.
Feminismus není bojem opuštěných nešťastných žen proti mužům, které z duše nenávidí. Naopak: feministická společnost je prospěšná i pro muže – například tím, že rozbíjí genderové stereotypy a potlačuje vliv toxické maskulinity. Feminismu jde o rovnost, nikoliv o další, obrácený útlak jednoho pohlaví.
Úvod do feminismu: 5 knížek, jež si přečíst
Clarissa Pinkola Estes: Ženy, které běhaly s vlky. Americká psychoanalytička rozebírá mytické archetypy divokých žen a dokazuje tak, že vnitřní divoženky v nás postupně zabíjí společnost, která nás tlačí do rigidních rolí.
Simone de Beauvoir: Druhé pohlaví. Legendární francouzská spisovatelka, filozofka a feministka ve své možná nejslavnější knize analyzuje úděl ženy a obhajuje její práva. V mnoha motivech stále velmi aktuální dílo.
Lucy Delap: Feminismy: Globální dějiny. Britská historička představuje různorodé, často málo známé podoby a proudy feminismu a připomíná, že dějiny boje za práva žen ani zdaleka nejsou jednou homogenní linkou, jak je často vykládá západní společnost.
Šárka Homfray: Proč jsme tak naštvané? Čtivá sbírka esejů české právničky a odborářky, která v textech poučeně a s nadhledem rozebírá každodenní problémy a překážky, jež současná společnost klade ženám do cesty.
Kateřina Lišková a Lucie Jarkovská: Feministkou snadno a rychle. Populární Duo docentky v knize ilustruje běžné rozhovory, jež ženy-feministky i v roce 2023 musí vést se svými kolegy, přáteli nebo rodinnými příslušníky. Za pomoci humoru i vědeckých poznatků pak autorky nabízejí neprůstřelné argumenty, jimiž z takových situací vyjít se ctí a klidem.
Vlny feminismu
Feminismus v průběhu historie usiloval o různé věci, proto jeho jednotlivé etapy dělíme do vln. Jako první vlnu feminismu označujeme ženský boj probíhající na přelomu 19. a 20. století. Tehdy feministické aktivistky usilovaly hlavně o zavedení volebního práva pro ženy. To začalo v některých zemích platit dokonce až ve 2. polovině 20. století (například ve Švýcarsku teprve v roce 1971). Druhá vlna feminismu označuje období od 60. do zhruba 80. let 20. století. Tehdy ženská hnutí začala otevírat témata nerovnosti mezi pohlavími v rodině a na pracovním trhu.
Třetí vlna feminismu probíhala od 90. let 20. století do nultých let století jednadvacátého. Začala zkoumat samotné sexistické základy společnosti a více se také zabývá intersekcionalitou (tzn. kombinovanou diskriminací, která se děje nejen na základě genderové příslušnosti, ale také třeba rasy, sexuální orientace či třídní příslušnosti). Na to navazuje čtvrtá vlna feminismu, v jejímž rámci probíhá kritika celého současného socioekonomického systému, ale v souvislosti s genderem se diskutuje také třeba o proměně ideálu krásy či o duševním zdraví.
Aby se člověk mohl označovat za feministu, nemusí ve všem souhlasit s žádnou z feministických vln ani se k jejich odkazu aktivně hlásit.
3 zajímavé filmy o historii feminismu
Sufražetka, 2015, režie Sarah Gavron. Dobové drama s Carey Mulligan, Meryl Streep a Helena Bonham Carter v rolích zásadních osobností britského hnutí za rovnoprávnost. Citlivý a upřímný vhled do života žen, které se na začátku 20. století rozhodly vytrvale bojovat za volební právo, i když to pro mnohé z nich znamenalo stanout na okraji společnosti.
Problémissky, 2020, režie Philippa Lowthorpe. Hraná rekonstrukce událostí z Miss World 1970, která se konala v Londýně. Soutěž krásy se tehdy stala dějištěm protestu nově vzniklého Hnutí za práva žen. V historickém filmu se protnou životní zkušenosti několika různorodých žen, které dokazují, že boj za rovnoprávnost není černobílý a nejdůležitější v něm je empatie, pochopení a vzájemná ženská solidarita. V hlavních rolích Keira Knightley, Jessie Buckley a Gugu Mbatha–Law.
Skrytá čísla, 2016, režie Theodore Melfi. Neuvěřitelný, přesto skutečný příběh Katherine Johnson (Taraji P. Henson), Dorothy Vaughan (Octavia Spencer) a Mary Jackson (Janelle Monáe): tří geniálních matematiček, jejichž výpočty stály za vysláním astronauta Johna Glenna na oběžnou dráhu. Drama o ženách, které kromě genderových předsudků dokázaly překonat i diskriminaci spojenou s barvou pleti.
