Je něco, na co po čtyřicítce už nemáme, nebo na co bychom si naopak netroufli v mladším věku? A co nám brání? Výchova, společenské konvence nebo snad vlastní tělo? Jak se měníme v průběhu dekád?
Asi každý někdy vyslovil větu, která začínala slovy „kdybych tohle býval věděl ve dvaceti...“ S přibývajícími roky nejenže získáváme zkušenosti, ale také naše vztahové chování je rozvážnější, občas možná až zbytečně opatrné. Zatímco na hraně dospělosti jsme do vztahů často skákali po hlavě, po čtvrté dekádě už každé rozhodnutí a změnu déle zvažujeme. Ale nejde jen o stav mysli. S přibývajícími léty se nám prohlubují vrásky, máme méně svalové hmoty, s věkem je stále komplikovanější zhubnout a dostat tělo do formy a časem pocítíme i to, že se jednoduše zmenšujeme.
TIP NA VIDEO: Jak si poradit s úzkostí?
Ale uždávno neplatí, že člověk je starý v padesáti. Věděli jste třeba, že babička Boženy Němcové byla v době, kdy o ní autorka psala, pětapadesátiletá žena? A přitom dnešním pohledem byste si mysleli, že to byla paní na hraně osmdesátky. Ještě v roce 1900 byl průměrný věk dožití 55 let, v roce 1935 to bylo 60 let, v roce 1980 už 72 let a v roce 2005, což jsou poslední celosvětová čísla, byl průměrný věk, kterého se lidé dožívají, 78 let. Dnes jde podle předběžných údajů dokonce k 80 letům.
V souvislosti s trendem dlouhověkosti je jasné, že se musely změnit i naše životy. Problémy a starosti, které jsme ještě před 20 lety řešili na hraně dvacítky, dnes často řešíme až okolo čtyřicítky. Ještě znatelnější než u mužů je tato změna u žen, které se matkami stávají stále později, velká část z nich uvažuje o tom, že děti nechce, nebo je ze zdravotních důvodů už prostě nemůže mít. Protože ruku v ruce se zvyšujícím se průměrným věkem populace roste i počet nemocí a zdravotních omezení, se kterými se potýkáme.
Lidské tělo je naprogramováno ke stárnutí. Ale i v tomhle směru spravedlnost existuje jen zdánlivě. Velkou roli v tom, jak v určitém věku vypadáme a jak se cítíme, hraje genetika. Často si tak můžeme všimnout, že mladé ženy, jejichž matky vypadají i ve zralém věku mladě a svěže, se jim vzhledem přibližují. Podle vědcůzačínáme stárnout přibližně v pětadvaceti letech. Ale o tom, jak rychle a kvalitně to bude, rozhoduje z velké části i způsob života. Velkou roli v našem psychickém i fyzickém vzhledu a pocitu hraje stres a vnější vlivy, jako například kvalita životního prostředí a strava.
Těžko dnes někdo pochybuje o tom, že se biologický věk od toho skutečného může výrazně lišit. Američtí, izraelští, britští a novozélandští vědci sledovali skupinu lidí od narození zhruba do čtyřiceti let. Jejich cílem bylo zmapovat biologické stárnutí a ukázat, jak moc odpovídá reálnému věku. Některé sledované osoby stárly přesně podle reálného věku, jiné kalendář ošálily. Autoři výzkumu uvedli, že osoby, u nichž byl naměřen biologický věk rovnající se šedesátce, měly také nízkou výkonnost, fyzickou i duševní. Že stárnutí není jen biologický proces, potvrzují i studie provedené na dvojčatech.
Je vám... dvacet
Když je vám dvacet, všechno v životě se zdá být strašně komplikované, a současně jednoduché. Je to období, kdy se snažíte zařídit si život podle svých představ. Dá se říct, že polovina žen v tomto věku už žije dospělý život, druhá polovina si spíše užívá studium a cestování a moc neřeší, že začíná být nejvyšší čas pracovat na budoucnosti. V mládí se zdá život často strašně složitý, ale většina starších lidí potvrdí, že to bylo nejkrásnější období, kdy člověk nemusel příliš řešit finance, vztahy a pracovní nasazení. Určitě je dobré si ale už nyní začít uvědomovat, že život plyne velmi rychle a to, jak se o sebe staráme z hlediska psychického i fyzického zdraví, se odrazí v následujících desetiletích. Z hlediska fyzického zdraví se stárnutí zasazuje přibližně do pětadvacátého roku života.
V období dospívání a mladého věku se často začínají projevovat i různé psychické problémy jako deprese, stavy úzkosti nebo například poruchy sebepřijetí. V souvislosti s rychle se měnícím světem a vnějšími podmínkami u řady mladých lidí stoupá pesimismus a vzrůstá nedůvěra k tomu, že náš svět bude dobrý. Mají pochybnosti o tom, kam spěje. „Tím, že máme každý od narození určité dispozice, reagujeme na vysoký společenský tlak různými způsoby. Někdo ho řeší úzkostmi, někdo agresí a někdo depresemi,“ tvrdí psycholog Jan Kulhánek a dodává, že lidé by především neměli zapomínat na rozumnou životosprávu, čímž má na mysli vyvarování se přemíry alkoholu, návykových látkek, drog a dlouhodobého nedostatku spánku. Pokud jakožto dospívající tušíme, že bychom mohli mít k takovýmto stavům nebo depresivním náladám dispozice, tak bychom si na sebe měli dávat větší pozor.
Je vám... třicet
Třicáté narozeniny jsou pro většinu z nás životní milník. Už od mládí si často říkáme, co všechno bychom měli a chtěli stihnout do třiceti. Především pro ženy je aleobdobí mezi dvaceti a čtyřiceti lety čím dál komplikovanější. Není výjimkou, že téměř do třiceti let stále studujeme a snažíme se připravit na budoucí život. Se stále dostupnější možností studia v zahraničí a téměř neomezeného cestování se naše dospělost odsouvá často až ke zmiňované hranici třiceti let. Současně ale řešíme, jak a kdy založit rodinu, a přemýšlíme, jak zabezpečit svou budoucnost. Češky rodí svéprvní dítě v průměru kolem devětadvaceti let. Vyplývá to z analýzy Průvodce porodnicemi od společnosti Aperio.
Věk do třicítky je i podle lékařů ideální pro prvního potomka, z biologického hlediska bychom dokonce měly první dítě porodit kolem dvaceti let. Po pětatřicátém roce života plodnost prudčeji klesá. U starších matek je také vyšší riziko spontánního potratu, problémů během těhotenství a genetických abnormalit dítěte. Proto se období kolem třicítky ukazuje jako ideální na založení rodiny a plánování budoucnosti z hlediska jejího zabezpečení. I když ze všech stran slyšíme, žeideální je skloubit obě varianty, v realitě je to často velmi obtížné, až nemožné. Muži to mají o poznání jednodušší než ženy, ale i oni často řeší, kdy a jestli rodinu vůbec založit a jak ji zabezpečit.
Je vám... čtyřicet
Také si vzpomínáte, že když vám bylo -náct, čtyřicátníci vám připadali skutečně staří? Říkali jste si, že život po čtyřicítce je už jen čekáním na důchod a odpočinek? Z hlediska věku je ale vývoj společnosti milosrdný. Věk, který se ještě před dvaceti lety zdál jako hranice stáří, je dnes často vrcholem našeho společenského uplatnění. Protože ve čtyřiceti už většinou máme vše víceméně jasné. Kariéra bývá nastartovaná, rodina funguje, případně už o ni tolik neusilujete. Ženy, které rodily jako dvacetileté, opět začínají vést téměř svobodný život. V minulosti bylo časté, že muži měnili partnerky právě s přicházející čtyřicítkou až padesátkou. V současné době se tahle druhá míza týká nejen mužů, ale častěji žen. Ty, které založily rodinu mladé, přicházejí na to, že se jejich očekávání od partnera změnila, a přemýšlejí nad tím, jestli není čas na druhý rodinný život nebo hledání nového partnera víceméně na zábavu.
Co ale dělat, když po čtyřicítce ještě zatoužíme po miminku? „Ženy by určitě neměly považovat porod po čtyřicítce za katastrofu,“ tvrdí docent Michal Koucký, vedoucí Perinatologického centra Gynekologicko-porodnické kliniky VFN a 1. LF UK. Dnešní medicína se dovede s mnoha komplikacemi pozdního mateřství celkem dobře vypořádat. V centrech asistované reprodukce stále častěji nabízejíúčinnou pomoc párům, které mají problémy s početím. Často takové terapie jen stojí spoustu peněz a je nutné připravit se i na to, že vše, co si přejeme, nebudeme mít hned.
S tím, jak jako společnost bohatneme, rostou i naše možnosti v oblasti toho, jak si život udělat příjemnější. V období kolem čtyřicítky zejména ženy začínají být nespokojené se svým vzhledem a leckdy se zajímají o plastickou chirurgii. Nejrůznějšíomlazovací procedury, invazivní i neinvazivní, zažívají v 21. století boom. Není výjimkou, že na nová prsa od vyhlášeného plastického chirurga si počkáte i déle než rok. Ale jako ke všemu v našich životech je i k možnostem estetické medicíny nutné přistupovat s rozmyslem a nepředpokládat, že plná peněženka nám zajistí nekonečné mládí.
Určitě je dobré o zdraví pečovat i z hlediska preventivní medicíny. Nejrůznější screeningové programy například na rizika karcinomu jsou dnes dostupnější než dříve a většinou k nim stačí doporučení praktického lékaře. Jak prevenci využíváme ve skutečnosti? Na pravidelné preventivní prohlídky u praktických lékařů chodí pouze třetina lidí v Česku. Na vyšetření na rakovinu tlustého střeva a konečníku dochází jen 27 procent z těch, kdo na ně mají nárok. Dvě pětiny žen opomíjejí i screeningová vyšetření na rakovinu prsu a čtvrtina na rakovinu děložního čípku. Zatímco střední délka života českých žen byla v roce 2019, kdy statistiky neovlivnil covid-19, vyšší než 80 let a u mužů přes 75 let, dožití ve zdraví bylo u mužů o deset let nižší a u žen skoro o dvanáct let nižší. „Rozdíly se bohužel v čase nezkracují, zůstávají zhruba stejné,“ tvrdí Pavel Hroboň z Centra zdravotní ekonomie a managementu 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Právě preventivní programy by mohly do budoucna zvýšit počet lidí, kteří dožívají ve zdraví.
Je vám... padesát
Zkuste si vzpomenout na hrdinky seriálu Sex ve městě. Z kdysi bláznivých třicátnic se v nejnovější sérii staly „ženy po padesátce“. Fakt je, že rozhodnutí, jestli nám takový styl, jaký předvádějí hrdinky kultovního hitu, sedí, nebo je to na nás až příliš, je jen na nás. Ale právě v těchto ženách lze najít prototypy toho, kam se jednotlivé ženské charaktery mohou vyvinout. Samozřejmě hrdinky seriálu nejsou typické ženy, a už vůbec ne v českém kontextu. Představa nekončícího bohatství a neomezených rozpočtů je jistě lákavá, ale zkuste si představit, jak komplikovaný by takový na první pohled snadný život mohl být.
Rozhodně ale není dobře po padesátce rezignovat na aktivní a naplněný život. To, co bylo dříve standardem, tedy že ženy po padesátce už byly na okraji společenského zájmu, dnes rozhodně neplatí. Padesát je slovenské prezidentce Zuzaně Čaputové i zpěvačce Daře Rolins, padesátku překročila modelka Tereza Maxová nebo tvář tohoto čísla Jitka Schneiderová. Určitě byste ani o jedné z nich neřekli, že jsou staré nebo že jejich vzhled neodpovídá posledním trendům.
A důležitá připomínka: Ne nadarmo se říká, že tělo je obrazem duše. V posledních letech už není ostudou řešit svoje psychické problémy a strasti s odborníkem, ani ve zralejším věku není pozdě na to, abychom se začali zajímat o hloubku své duše. Resumé. Ať už je váš věk jakýkoli, k tomu, abyste následující roky prožili naplněně a spokojeně, potřebujete hlavně sami sebe. Jen důsledná péče o vlastní zdraví a psychickou pohodu vám může zajistit, že zestárnete s grácií a co nejvyšším zdravotním skóre. Je jedno, jestli je vaše životní cesta naplněna v rodinném životě, nebo v kariéře, podstatné je, abyste se v roli, kterou jste si vybrali, cítili dobře.
Článek vyšel v časopisu Moje psychologie. Aktuální číslo najdete na stáncích nebo jej můžete zakoupit online na iKiosek.cz.
