Panence Barbie je 64 let a za svůj život zažila slávu i tvrdou kritiku. Byl to splněný holčičí sen. Nejočekávanější dárek. Ale také honba za nesmyslně štíhlou postavou a zdravotní následky. Jak moc ovlivnila dospívání mladých dívek a kam dospěla ona sama?
Barbara Millicent Roberts. Že toto jméno slyšíte poprvé? Není se čemu divit. Celý svět z něj totiž většinou zná pouze zkratku Barbie. Ano, jedná se o celé jméno nejprodávanější plastové panenky. Narodila se 9. března 1959, kdy ji světu představila společnost Mattel a majitelé firmy Ruth a Elliot Handlerovi se stali jejími „rodiči“. Když si jejich skutečná dcera Barbara, zvaná Barbie, hrála s panenkami vystříhanými z papíru, vnukla své matce Ruth milionový nápad.
TIP NA VIDEO: Které hračky formovaly naše dětství?
Dosud byly na trhu jen hračky imitující miminka, dívka si ale vyráběla panenky v podobě dospělých žen. Tak vznikla Barbara Millicent Roberts, do níž si dívky mohly promítat představy o své budoucnosti. Vzhled Barbie měl podle jejího stvořitele Elliota Handlera vždy odrážet dobu, ve které nový typ vznikal. Ty první ze šedesátých let na sebe proto vzaly tvář Marilyn Monroe a Elizabeth Taylor a stály pouhé tři dolary. Hned za první rok se jich prodalo více než 300 000. I později do sebe Barbie profilovala podobu celebrit, takže se své miniatury dočkala také modelka Twiggy, zpěvačka Cher nebo herečka Audrey Hepburn.
I když to tak možná nevypadalo, Barbie byla od samého začátku velmi emancipovaná. V průběhu let se vžila do nejrůznějších pracovních rolí a stala se například kosmonautkou, hasičkou, zdravotní sestřičkou, architektkou nebo vědkyní. „Filozofií Barbie je, že díky panence malé dívky mohou být, kým chtějí. Panenka Barbie vždy reprezentovala skutečnost, že každá žena má možnost volby,“ uvedla kdysi Ruth Handler.
Ačkoli šlo jen o plastovou figurku, stala se Barbie velmi brzy celebritou. Vznikla o ní řada filmů a seriálů, psaly se podle ní kuchařky a kolem panenky se vytvořil celý nový svět ve všech tónech růžové. Už nestačilo vlastnit jen Barbie, panenka se totiž stala majitelkou růžového kabrioletu, růžového karavanu, jachty, vlastního domu a dalších doplňků. Barbie byla múzou v hudebním i módním světě. Mohli jste ji proto vidět v oblečení předních značek, jako je Moschino, Armani, Versace, Nasir Mazhar nebo Karl Lagerfeld.
Jelikož to Barbie dotáhla na mezinárodní hvězdu, chtěl se na její slávě přiživit kdekdo, tedy i ostatní panenky. Začaly proto vznikat její napodobeniny, často lacinější. Na první pohled však bylo zřejmé, co je originál a co kopie, a tak není divu, že motto firmy „Ta pravá, od Matella“, které zaznívalo v každé reklamě, bylo mantrou holčiček. Barbie se zkrátka stala kultem. Ruku v ruce s sebou ale přivedla také kult štíhlosti a právě s ním začala být nedotknutelnost dokonalé panenky vratká.
Mánie kolem panenky Barbie rostla. Dívky nejenže chtěly dlouhonohou plastovou blondýnku s bujným poprsím vlastnit, chtěly se jí i podobat. Jenže pravděpodobnost, že by jakákoli dospělá žena mohla dosáhnout jejích proporcí, je podle výzkumu University of South Australia jedna ku sto tisícům. Její míry by musely být 99-47-86. A tak začal boj s větrnými mlýny. Dívky v honbě za postavou, které nemohly docílit, přestávaly jíst, přehnaně sportovaly a začaly trpět poruchami příjmu potravy. Objevil se „syndrom panenky Barbie“, jehož oběti považují nerealistický vzhled Barbie za standard krásy a pohled na vlastní tělo mají zcela zkreslený.
Nepomáhala ani fakta, která podle webu Rehabs.com, specializovaného na problematiku závislostí zahrnujících anorexii a bulimii, dokazovala, že žádná živá bytost by s proporcemi útlé panenky nepřežila. Do jejího těla by se nevešla játra ani část střev, tenké kotníky by neunesly tělesnou konstrukci, dlouhý krk by se zlomil pod velkou hlavou. Posedlost dokonalostí zacházela ještě dál. V touze připodobnit se idolu začaly dívky podstupovat plastické operace a některé po mnoha náročných a nákladných operacích skončily jako plastová monstra.
Po dlouhá desetiletí proto byla Barbie podrobována kritice, že ačkoli se snaží být vzorem dívkám a ženám, tělesně neodpovídá realitě, navíc upřednostňuje štíhlé ženy bílé barvy pleti. Značka Mattel si však za podobou panenky stála a trvalo dlouho, než se rozhodla, že je načase, aby byl vzhled Barbie rozmanitější. Teprve v roce 2016 představila panenky se zaoblenějšími tvary, později se přidaly různé barvy pleti, typy vlasů i rysy obličeje. Poté se výrobce hraček rozhodl poukázat na inspirativní ženy, takže svoji zmenšenou podobiznu dostaly třeba umělkyně Frida Kahlo, šermířka v hidžábu Ibtihaj Muhammad nebo česká snowboardistka Ester Ledecká.
O tři roky později pak světlo světa spatřila řada Fashionistas, kde se objevila Barbie bez vlasů, s kožní nemocí vitiligo, s protézami nebo třeba Barbie i Ken na invalidním vozíčku. Vypadá to, že čím je panenka starší, tím je moudřejší. Chápe, že dokonalost člověka nespočívá pouze v perfektní postavě a vzhledu a že každý z nás je svým způsobem krásný. Barbie nyní dává najevo, že všichni jsme si rovni, a to bez ohledu na barvu pleti, sexuální orientaci, vyznání nebo snad tělesné postižení. Jen tak dál, Barbie!
Článek vyšel v červnovém vydání časopisu Moje psychologie. Aktuální i archivní čísla si můžete koupit v naší on-line trafice iKiosek.cz.
