V diskuzi o sexualizovaném násilí často zaznívá výkřik: „Tak proč to nenahlásil/a?“ Jedním z důvodů, proč tolik obětí znásilnění zločin nehlásí, je obava z takzvané sekundární viktimizace. Co to přesně znamená?
Co je sekundární viktimizace?
Sekundární viktimizace (českým ekvivalentem je druhotné zraňování) označuje proces, během něhož se oběť trestného činu stane obětí znovu v průběhu policejního vyšetřování, případně v důsledku medializace případu. K sekundární viktimizaci velmi často dochází při řešení domácího nebo sexualizovaného násilí.
TIP NA VIDEO: Podívejte se na rozhovor se zakladatelkou organizace Konsent Johannou Nejedlovou
Když se oběť znásilnění rozhodne čin nahlásit, může se setkat s necitlivým přístupem policistů, lékařů a dalších orgánů: její výpověď může být zpochybňována, nepochopena, její zkušenost bagatelizována. Totéž se děje, pokud se případ dostane k soudu, případně když se stane tématem pro média. Podobné reakce mohou vycházet také z blízkého okolí oběti. Oběť tak nejen stále dokola prožívá samotnou traumatickou událost, ale vlivem dalších útoků ztrácí prostor a schopnost se se zážitkem vyrovnat. Řada obětí sexuálního násilí zpětně vnímá sekundární viktimizaci jako bolestnější než původní čin. Zásadní součástí sekundární viktimizace je victim blaming neboli obviňování oběti, které spočívá v přenášení zodpovědnosti za zločin z pachatele na oběť.
Sekundární viktimizaci můžeme předcházet primárně vhodnou komunikací s obětí trestného činu (nebudeme se jí na čin opakovaně vyptávat, nebudeme zpochybňovat její úsudek, nebudeme ponižovat její zkušenost, nebudeme se snažit přenést na ni zodpovědnost za čin dotazováním se, co měla na sobě nebo zda situaci nějak nevyprovokovala) a citlivou podporou oběti ve snaze se s trestným činem vyrovnat.
Sekundární viktimizace ve filmu a literatuře: Tipy, co si přečíst a na co se podívat
Znásilnění, 1988. I po třiceti letech aktuální soudní drama zachycuje příběh servírky Sáry (Jodie Foster), již v baru znásilní několik mužů. Žena se rozhodne zločin okamžitě nahlásit, čelí ale drsnému vyšetřování, nevybíravému přístupu médií a zpočátku jí nedůvěřuje ani její vlastní obhájkyně. Jeden z prvních mainstreamových snímků snažící se o autentické zachycení sekundární viktimizace vynesl Foster prvního Oscara.
Alan Davies: Just Ignore Him. Britský komik ve svých memoárech reflektuje smrt matky a sexuální zneužívání, jehož se na něm v dětství dopouštěl jeho otec. Autor vykresluje silný obraz všeobjímající samoty pramenící z roky trvající manipulace, psychického teroru a internalizovaného přesvědčení, že kdyby promluvil, stejně by mu nikdo neuvěřil.
Neuvěřitelná, 2019. Hraná true crime minisérie od Netflixu vychází z Pullitzerem oceněného článku An Unbelievable Story of Rape. V centru dění stojí mladá žena, která tvrdí, že byla znásilněna, a jíž policie nevěří do té míry, že ji obviní z křivé výpovědi. Jejího případu se poté chytí dvě detektivky (Toni Collette a Merritt Wever) odhodlané dobrat se pravdy.
Co je to terciární viktimizace?
Jako terciární viktimizaci někdy označujeme dlouhodobé nebo celoživotní dopady, jež má násilný čin na oběť, její psychické zdraví a životní styl. Jde například o rozvoj duševních problémů, včetně posttraumatické stresové poruchy. Oběti sexualizovaného násilí často trpí depresemi, úzkostmi, mají zničenou sebedůvěru, nejsou schopny navazovat kvalitní trvalé vztahy s jinými lidmi nebo mít zdravý intimní život. Tyto obtíže u nich mnohdy přetrvávají i desítky let po původním činu. Oběti je mohou řešit terapiemi, případně medikací, a přesto se jich už nikdy nemusí zcela zbavit.
