Nebreč a nech si narůst koule, chlape! Ačkoliv se poprvé objevil už před čtyřiceti lety, pojem toxická maskulinita je běžně užívanou frází i v současné diskuzi o genderových nerovnostech. Občas máme tendenci po něm sahat jako po označení jakýchkoliv projevů mužství. To je ale nepřesné. Maskulinita má totiž různé podoby.
Co je to toxická maskulinita?
Pojem toxická maskulinita se poprvé objevil v 80. letech 20. století. Maskulinita jako taková není toxická – existují ale určité její projevy, které toxické jsou, tedy působí škodlivě na muže a potažmo i na jejich okolí. Konkrétně se jedná o podobu maskulinity, která říká, že opravdový muž je agresivní, dominantní, emocionálně chladný. Toxická maskulinita vytváří jakýsi ideál muže, který ovšem reálně naplňuje jen zlomek z nich.
TIP NA VIDEO: Znáte největší ikony feminismu?
Mezi toxické projevy maskulinity patří vedení chlapců k tomu, aby nebrečeli, neprojevovali pocity a slabosti – nechovali se zženštile. Typická je také orientace na výkon: muž má být schopen vydělávat peníze, aby uživil rodinu, to je jeho hlavní poslání. Součástí toxického pojetí maskulinity je i tlak na úspěšnost v sexuální oblasti, jež je často měřená počtem sexuálních partnerek.
Důsledky toxické maskulinity jsou například homofobie či rozvoj nemocí a psychických problémů u mužů: ať už proto, že se stydí říct si o odbornou lékařskou pomoc, nebo protože se jim nedaří naplňovat společenská očekávání. Toxická maskulinita přímo vede k sexuálnímu obtěžování a sexualizovanému násilí: muži tak projevují žádoucí dominanci nad ženami.
Existuje samozřejmě i toxická feminita. Mezi její projevy patří manipulace a zneužívání postavení na základě identity slabšího pohlaví, tedy například citové vydírání nebo vyhýbání se fyzicky náročným úkolům, protože jsem jen slabá žena. Za toxickou feminitu můžeme označit i agresivní chování mezi ženami vycházející ze vzájemného porovnávání na základě naplňování stereotypních genderových očekávání: Já jsem porodila tři děti, co ty víš o životě, když nemáš ani jedno? Já stíhám chodit do práce a každý den vařit teplou večeři, z čeho ty můžeš být unavená? Já kojím, a ty ne, selhala jsi jako matka!
4 filmy, které tematizují vliv toxické maskulinity na mužskou psychiku
Nikdo, 2021. Bob Odenkirk hraje profesionálního zabijáka na odpočinku, který ve snaze vyhnout se násilí nezasáhne, když jeho rodinu ohrožují lupiči. Ztratí tak respekt své ženy, dětí i okolí, což spustí koloběh událostí, jež ho dovedou zpět ke starým zvykům.
Síla psa, 2021. Oscarem za režii oceněný moderní western, v němž despotický rančer (Benedict Cumberbatch) šikanuje jemnějšího bratra (Jesse Plemons), jeho novou manželku (Kirsten Dunst) a jejího citlivého syna (Kodi Smit-McPhee), jenž nemá s drsným honákem nic společného. Emocionální papiňák, ve kterém potlačené pocity vřou od začátku do závěrečných titulků.
Stud, 2011. Drásavé podobenství o vnitřní prázdnotě společensky úspěšného, vysoce postaveného muže, jehož emocionální stránku zcela zdeformovala honba za sociálním statutem a závislost na sexu. Michael Fassbender ve své životní, dosud nepřekonané roli.
Chlapectví, 2014. Filmový projekt, který režisérovi Richardu Linklaterovi zabral dvanáct let: chtěl totiž svého protagonistu nechat autenticky stárnout. Citlivý snímek na příběhu Masona (Ellar Coltrane) zkoumá dospívání chlapců v západní společnosti, význam otcovských figur a právě i vliv toxické maskulinity na utváření mužské osobnosti.
Krize mužství
O krizi mužství se začne mluvit pokaždé, když společností projde výrazná feministická vlna. V podstatě jde o narušování genderových stereotypů a zajetých vzorců – když nějaký zmizí nebo se promění, muži ztratí určité jistoty a nevědí, co si počít. V některých případech se dokázali přizpůsobit: emancipace žen v pracovní oblasti zprvu působila nemyslitelně, dnes většina mužů pokládá za samozřejmé, že jejich partnerka také vydělává. Stejně tak se stále více mužů zapojuje do péče o děti a domácnost, případně zcela nahrazují matky svých dětí na rodičovské dovolené v pozici primárního pečovatele. V jiných oblastech řešení zatím chybí: o duševním zdraví mužů se sice více mluví na úrovni veřejné debaty, v osobní rovině je to ale pro řadu z nich stále tabu a ostuda.
Aktuálně je debata o krizi mužství nejvíce navázaná na diskuzi o konsentu. Ženy začaly nastavovat výraznější hranice pro ně přípustného chování, což u některých mužů vede k obranné reakci a volání po návratu starých pořádků a takzvaných tradičních hodnot: To už nemůžu ani ženě podržet dveře, aniž bych se musel bát, že mě obviní z obtěžování? To si mám před každým sexem nechat podepsat potvrzení, že je s ním partnerka svolná?To už ani nemůžu plácnout sekretářku po zadku?Tak se to ale dělalo vždycky, chlap je chlap a má svoje potřeby! I to je projevem vlivu toxické maskulinity na mužskou mentalitu.
3 knihy zabývající se mužstvím a jeho proměnami
Richard V. Reeves: Of Boys and Men. Novinář a otec tří synů se v poutavé publikaci zamýšlí nad tím, co mohou společnost, úřady a instituce udělat pro to, aby proměna světa směrem k větší genderové rovnosti muže tolik neděsila.
Haruki Murakami: Muži, kteří nemají ženy. Ze zcela jiného soudku je soubor sedmi povídek populárního japonského spisovatele, jež spojuje motiv osamělých mužů, kteří přišli o životní partnerky: buď zemřely, nebo je opustily kvůli jiným.
David Gilmore: Manhood In the Making: Cultural Concepts of Masculinity. Americký antropolog staví akademickou, nicméně čtivou knihu na zjištění, že tlak na muže být pravým chlapem existuje prakticky ve všech kulturách po celém světě. A i když v detailech se definice toho titulu liší, určité jeho rysy jsou platné univerzálně.
