K čemu jsou holky na světě? No přece pro potěchu oka a uspokojení sexuální touhy jiných! Tomu alespoň věří ti, kteří se dopouštějí sexuální objektifikace žen. Co to je a proč je to problém?
Co je sexuální objektifikace?
Objektifikace obecně je projevem odlidštění osoby, v jehož rámci je člověk vnímán čistě jako věc. Sexuální objektifikace pak konkrétně znamená pojímání osoby pouze jako předmětu sexuální touhy. Ačkoliv se může týkat obou pohlaví, častěji je objektifikováno ženské tělo.
TIP NA VIDEO: Podívejte se na rozhovor se zakladatelkou Konsentu Johannou Nejedlovou
Sociální i tradiční média uměle vytvářejí ideály krásy a v běžných ženách vzbuzují představu, že se jim musí přiblížit, aby byly hodnotné – protože jejich vzhled je to jediné, co mohou světu nabídnout. Objektifikace ženy učí, že jejich tělo není jen jejich; že existuje od toho, aby bylo hodnoceno ostatními a aby sloužilo k jejich vizuálnímu a sexuálnímu potěšení. Proto je objektifikace přímou příčinou sexuálního obtěžování – od catcallingu přes nevyžádané sexuální návrhy až po osahávání.
Sexuální objektifikace žen je ve společnosti natolik normalizována, že ji můžeme vysledovat prakticky ve všech oblastech života: nejviditelnější je v sexistických reklamách a na soutěžích krásy. V umění a kultuře se objektifikace žen projevuje jejich nadměrnou sexualizací nebo také skrze takzvaný male gaze (mužský pohled). To znamená, že ženské postavy ve filmech a seriálech jsou vykreslovány tak, aby byly atraktivní, zajímavé a srozumitelné primárně pro mužského diváka. Zcela běžné je to v žánrech typicky spojovaných spíše s mužským publikem (akční a špionážní filmy, komiksové adaptace, případně sci-fi), děje se to ale napříč veškerou produkcí (snad jen s výjimkou romantických komedií, které tradičně cílí spíše na ženské publikum).
Negativní dopady objektifikace na ženskou psychiku
Kromě toho, že objektifikace přispívá k prohlubování společenských nerovností mezi muži a ženami, může být jejím důsledkem také takzvaná sebeobjektifikace. K ženě je tak dlouho přistupováno jako k neživému objektu, až začne sama svoje tělo vnímat jako předmět. To může vyústit v dlouhodobé psychické problémy, jakými jsou například podkopané sebevědomí, deprese a úzkosti, sexuální dysfunkce či pokřivená body image.
Dopadem (sebe)objektifikace může být také rozvoj poruchy příjmu potravy, případně různých závislostí (třeba na lécích na hubnutí či plastických operacích). Pokud je žena objektifikaci vystavována již od dětství nebo během dospívání, může to v ní vyvolat hluboké pocity zhnusení a studu za to, že nevypadá tak, jak by podle měřítek a požadavků společnosti vypadat měla. Tyto emoce pak mohou vést k sebepoškozování nebo i k sebevraždě.
„Když nechám auto odemčené, taky se nebudu divit, že mi ho vykradou“
V diskuzích o sexuálním násilí a obtěžování se v rámci slut-shamingu a victim blamingu často objevují názory, že oběť obtěžování nebo znásilnění si za to mohla sama, protože byla vyzývavě oblečená/výrazně nalíčení/flirtovala – a tak dále. Ruku v ruce s tím jdou mnohdy přirovnání typu „Když nechám na ulici stát odemčené auto s otevřenými dveřmi, taky se pak nebudu divit, že mi ho vykradou“. Takové výkřiky jsou rovněž objektifikací žen, neboť oběti sexuálního násilí a obtěžování (jimiž jsou dle průzkumů častěji ženy) srovnávají s neživými předměty. Připodobňování lidských bytostí k odemčeným autům nebo jakýmkoliv jiným objektům je necitlivé, nevkusné a zcela nepřípustné. Ženy nejsou věci.
3 feministické knihy nejen o objektifikaci, které by si měla přečíst každá žena
Caitlin Moran: Jak být ženou. Skvěle napsané memoáry britské komičky, ve kterých nechybí vtip ani nadhled. Moran vzpomíná hlavně na dospívání, na první lásky, posedlost holením všech částí těla i na zaříznuté tangáče v bokovkách. Čtivě a střízlivě přitom pojmenovává bizarní nároky, jež společnost na ženy klade, a zároveň tak pojmenovává, co z ní udělalo feministku.
bell hooks: All About Love. Zásadní feministická autorka se v jedné ze svých nejlepších knih zamýšlí nad rolí a podobami romantické lásky v moderní společnosti. Jak se proměnilo naše chápání a projevování toho citu? Co skutečně hledáme v milostných vztazích? A proč nás společnost nutí do různých psychologických her, v nichž ženy mají být atraktivní nedostupné objekty a muži nesmí být zranitelní?
Scott Westerfeld: Oškliví. Ve světě budoucnosti všichni musí být krásní, a proto v šestnácti letech povinně podstupují sérii drastických plastických operací, aby toho dosáhli. Patnáctiletá Tally bude mít brzy narozeniny, není si ale tak docela jistá, jestli chce být krásná. Zároveň se doslechne o tajném městě, kde žijí ti, kdo se povinnosti být atraktivní vzepřeli. Románová sci-fi jednohubka s feministickým vyzněním na chladný podzimní večer.
