„Kočičko, nechceš mi ho vykouřit?“ Catcalling je problém, ne kompliment

3 min čtení

3 min čtení

Vyzkoušet rudou rtěnku, vyjít bez podprsenky, vzít si bodycon šaty nebo mini kraťásky, protože se v tom cítím dobře… Anebo taky ne. Catcalling je problém, který zejména v létě nabývá na významu a přetrvává, ačkoliv se o něm mluví víc než kdy dřív. Někteří jej totiž považují za prkotinu, navíc za něj nehrozí žádný postih. Co se s tím tedy dá dělat?

Pokřikování na ulici, pískání, mlaskání, troubení, vulgární gesta, lascivní poznámky. Pak pocit ponížení a strach, že ten, kdo komentáře vypouští, přejde od slov k pronásledování, osahávání nebo přímo k sexuálnímu napadení. Catcalling je již ustálený výraz pro chování, jehož konkrétní příklad z vlastního života si vybaví většina žen. „‚Kočičko, nechceš mi ho vykouřit?‘ křiknul na mě muž z auta při čekání na semaforu.“ „Parta v kluků v tramvaji komentovala moje prsa v tílku v domnění, že přes sluchátka neslyším. Jeden řekl, že by mi mezi ně narval ču*áka.“ „Při čekání na autobus si začal na lavičce sedící muž mačkat rozkrok a s očima upřenýma na mě hlasitě pomlaskával a dělal ‚čičí‘.“

TIP NA VIDEO: Kdo nejčastěji páchá sexuální násilí? Většinou to vůbec nejsou devianti

Catcalling není forma komplimentu, ale problém, který je třeba řešit a který jen umocňuje léto, kdy nás vysoké teploty nutí odhazovat vrstvy oblečení. Podobné poznámky jsou nejen nechutné, ale také krajně nepříjemné a v ženě mohou často rezonovat několik dní, týdnů nebo třeba i let poté, co jim musela čelit. Málokdy se totiž dočká zastání: ať už přímo v dané situaci, nebo i zpětně, když se rozhodne o zkušenosti promluvit.

„Za catcalling nehrozí žádný postih – nemyslím nutně jen právní, ale ani společenský. Když se něco takového stane, ostatní muži, kteří se bezprostředně neúčastní, se krátce zasmějí, nebo mlčí a koukají do země. Data jasně hovoří o epidemii sexualizovaného násilí v Česku – a catcalling je regulérní součástí tohoto problému. Bezesporu platí, že tolerance takového obtěžování vytváří úrodné podhoubí pro sexualizované násilí,“ říká Jasmína Houdek, lektorka a spoluzakladatelka start-upu Moderní sebeobrana.

Pokud chce žena na toto téma upozornit, často se setká s jeho zlehčováním – nejčastěji ze strany mužů, někdy se ovšem přidají i ženy, což je poněkud s podivem. Nejběžnější reakcí bývá, že když je to jen pokřikování, vlastně se nic neděje, dotyčná to má přejít s nadhledem a naopak se zamyslet, jestli když jí to tak vadí, nemá ona sama se sebou nějaký problém.

„Takové názory jen svědčí o tom, že dotyčný vůbec neví, o čem mluví. V souvislosti s catcallingem někteří muži pravidelně namítají, že i oni mají podobnou zkušenost, jen si se ženami vyměnili role. A dodávají, že nad tím prostě jen mávli rukou. Jejich nevyžádaná rada tedy zní, ať to uděláme taky. Jenomže když jdete do hloubky a zeptáte se, jak se u toho cítili, přiznávají, že jim bylo trapně, nepříjemně,“ vysvětluje Jasmína Houdek. Zároveň ale upozorňuje, že ten rozdíl, kdy se cítíme trapně a nepříjemně, nebo máme skutečný strach o zdraví a život, je důležité si uvědomovat. Žena se na ulici zkrátka cítí jinak než muž: ohroženější, zranitelnější. A to je třeba pojmenovat a řešit.

Jak se ale tedy můžete catcallingu prakticky bránit? V první řadě pomůže použít silnou a ráznou větu. Tu si lze předem – třeba doma před zrcadlem – nacvičit. Je důležité, aby zněla přísně a vy jste u toho vypadala odhodlaně. Tato věta následně slouží jako univerzální odpálkování. Může to být například: „Nechte toho!“, „Nechte mě!“ nebo „Dost!“ Když větu v reálné situaci použijete, je třeba odejít se vztyčenou hlavou a pochválit se za odvahu. Uvědomit si svou sílu i fakt, že jste pocit hanby hodila na toho, kdo vás původně obtěžoval. Posléze je dobré také zkontrolovat, že za vámi dotyčný nejde. Připravte se i na to, že po ohrazení může přijít reakce typu „Stejně jsi hnusná“ či „Měla bys být ráda, že si tě aspoň někdo všímá“. Je to forma kopání, kterou ovšem dotyčný přiznává, že prohrál. 

„Je také třeba říct, že to není vaše povinnost. Nejste to vy, kdo by se musel naučit bránit – nikdo nemá právo na vás pokřikovat. Měnit se má společnost, která by to měla konečně přestat tolerovat, ne my ženy. Na druhé straně je nutno dodat, že pokud se jako žena začnete ohrazovat, pomůžete tím sobě a v konečném důsledku i společnosti,“ uzavírá Houdek.

Celý rozhovor s Jasmínou Houdek o catcallingu doplněný o názor psychoterapeutky na tuto problematiku najdete v červencovém vydání časopisu Dieta. Koupit si ho můžete v on-line trafice iKiosek.cz. Doprava je zdarma!

Časopis Dieta 08/22.