Tereza Maxová s manželem.

Tereza Maxová s manželem. Zdroj: Archiv Terezy Maxové

.
Fotograf Tomáš Třeštík vyfotil věci, které mají maminky s sebou, když do azylového domu přijdou.
Fotograf Tomáš Třeštík vyfotil věci, které mají maminky s sebou, když do azylového domu přijdou.
Tereza Maxová, Tomáš Třeštík a Dita Charanzová v Evropském parlamentu při zahájení výstavy.
.
14 Fotogalerie

Tereza Maxová: Když vám žena vypráví, že ji manžel nutil kopat si vlastní hrob, víte, že musíte něco udělat

Irena Sládečková

Domácí násilí zažívá v České republice každé desáté dítě. To znamená, že z každé školní třídy jsou to v průměru dvě až tři děti. Jen k velmi malé části z nich se ale dostane pomoc včas. Často musí dítě v násilném prostředí žít měsíce až léta, výjimkou není ani šest let. O tom, jak negativně tato zkušenost dítě ovlivní, není třeba hovořit. A právě na včasnou pomoc každému dítěti, které ji potřebuje, se zaměřuje nejnovější projekt, za kterým mimo jiné stojí se svou nadací Tereza Maxová.

Vaše nadace rozjíždí nový projekt Dětství bez násilí. O co v něm jde?

Jen od ledna do srpna tohoto roku bylo v České republice utýráno šest dětí. Statistiky jsou v tomto případě strašlivé. Víme, že od první chvíle, kdy stát zaregistruje to, že se něco špatného v rodinách děje, nejčastěji tak, že někdo zavolá policii, trvá v lepším případě rok nebo rok a půl, než se někdo začne zajímat o to, zda netrpí také dítě. A to je v Praze, kde je péče dostupnější. V regionech to může trvat až šest let.

Jak konkrétně v tom pomůže vaše nadace?

Naše nadace spolu s centrem LOCIKA a společností CTP, která poskytla velkorysý finanční dar, chce pomoc pro děti udělat dostupnou i v regionech, kde prostě zatím není. LOCIKA má dlouholetou praxi v práci s rodinami, kde dochází k násilí. Pokud to jde, pracuje i s agresorem, tedy i s rodiči, kteří se násilí dopouštějí. Tím pomáhá už dnes stovkám dětí ročně a prokazatelně snižuje, minimalizuje nebo i zcela odstraňuje trauma, které v souvislosti s násilím dítě zažívá.

Tato práce je nesmírně důležitá, protože jedině tak má dítě šanci překonat model, co vidělo doma, a násilí nebude opakovat jako metodu řešení konfliktu ve své případné budoucí rodině. Pokud práce s agresorem není možná, je nutné zařídit rodině především bezpečí.

Kde rodiny takovou pomoc mohou dostat?

Když mají štěstí, tak v azylových domech. Ale těch je v České republice zoufale málo a jen pět z nich je na neveřejné adrese, kam se oběti schovávají před násilím, aby je agresor nevypátral. Nedávno mi jedna klientka vyprávěla, co doma zažívala. Ponižování, bití, manžel ji nutil kopat si na zahradě vlastní hrob, protože prý pro nic jiného není dobrá. A nejhorší na tom je, že ona měla v tu chvíli pocit, že si to zaslouží. Zpětně tomu sama nedokázala uvěřit, do jak zoufalé situace se nechala zahnat.

.
. | Zdroj: Archiv Terezy Maxové

To se ale může stát v podstatě každému, že, bez ohledu na sociální status rodiny...

Ano, děje se to v rodinách, kde jsou vysokoškolsky vzdělaní lidé, v těch, které jsou materiálně zabezpečené, násilí rozhodně nezažívají jen rodiny zadlužených a alkoholiků. Začíná to postupně, nevinně, občasným vynadáním, ale agresor oběť postupně odstřihne od všech jiných kontaktů – přestávají se stýkat s přáteli i s rodinou a svůj teror stupňuje. Oběti nakonec nezůstane ani špetka sebeúcty, sebevědomí, víry v sebe sama. Postupně se bojí zavolat komukoliv i třeba ve chvílích, kdy už cítí, že potřebují pomoc, nebo kdy jim jde o život. Většinou se odváží až tehdy, kdy jde o život jejich dětí.

To je ostatně vidět na fotografiích z vašich azylových domů

Ano, fotograf Tomáš Třeštík vyfotil obsah tašek, se kterými oběti domácího násilí utíkají před násilníkem. Jsou to tedy většinou ženy, ač víme, že násilí mohou páchat i ženy na mužích. Kabely žen, které fotil Tomáš Třeštík, v drtivé většině neobsahují nic osobního. Jen doklady a zbytek tvoří věci pro děti.

Jak takový osud poznamená dítě?

Dá se to přirovnat k válečnému konfliktu. Děti mohou být silně traumatizované, prožívají panické ataky, v dospělosti těžko navazují vztahy a dost často přebírají násilné vzorce chování. Ale když přijde pomoc včas, může to celé dopadnout dobře. Máme příběhy, kdy terapií prošla celá rodina i agresívní otec a ten nakonec dokázal se svým synem po letech navázat vztah. Ale začít se musí už ve chvíli, kdy někdo z rodiny poprvé zavolá na krizovou linku nebo policii. Čím dříve pomoc přijde, tím je efektivnější a ne tak složitá.

Fotograf Tomáš Třeštík vyfotil věci, které mají maminky s sebou, když do azylového domu přijdou.
Fotograf Tomáš Třeštík vyfotil věci, které mají maminky s sebou, když do azylového domu přijdou. | Zdroj: Tomáš Třeštík

Právě proto chce program Dětství bez násilí ve třech krajích České republiky vytipovat a proškolit tři organizace, které budou tyhle služby poskytovat. Díky tomu se dostane pomoci více než 600 dětem z celé republiky. Pomoc dětem zažívajícím násilí v rodině a rodičům tak bude dostupná nejen v Praze.

Kolik by bylo potřeba peněz, aby se takové pomoci dostalo všem ohroženým dětem?

Podle odhadů organizace LOCIKA je to 80 miliónů korun ročně pro 2 500 dětí, které již nyní eviduje jako ohrožené násilím v rodině Ministerstvo práce a sociálních věcí. Tolik peněz nadace opravdu nesežene.

Jak jste přišli na dárce – firmu CTP?

Dlouho jsem o tom mluvila s kamarádkou Carolien Vos právě z CTP. Když se do České republiky s manželem přestěhovali z Nizozemí, zaskočilo je, že zde není státem hrazená pomoc dětem potýkajícím se s domácím násilím. Z ostatních zemí věděli, že je klíčová nejen pro jejich dětství, ale i celý život. A právě proto se rozhodli s manželem podpořit práci neziskových organizací, jež tuto službu nabízejí. Mimochodem – na Slovensku se alespoň část takové pomoci hradí ze státního rozpočtu už rok.

Dělá letos vaše nadace pro děti nějaký strom splněných přání?

Nedělá, rozhodli jsme se, že se budeme věnovat spíše podpoře toho, aby děti nemusely násilí vůbec zažívat. A pokud ano, aby se brzy traumat zbavily a mohly žít s rodiči a v klidu. Lásku a dětství bez násilí žádný dárek nenahradí.

Kam se obrátit?

Kam se obrátit, pokud zažíváte vy nebo někdo z vašich blízkých násilí v rodině?

Kontakty pro děti

Linka bezpečí 116 111 (bezplatně nonstop)

Non stop linka důvěry 777 715 215, 241 484 149

Centrum Locika 273 130 878, 734 441 233

Rodičovská linka pomoci 606 021 021

Akutní pomoc pro všechny, kteří zažívají násilí v rodině

Intervenční centrum Praha 281 911 883, 734 510 292 – popř. další Intervenční centra v krajích – čísla na konci dokumentu

Bílý kruh bezpečí 116 006 (bezplatně nonstop)

Dona linka 251 51 13 13 (nonstop)

Acorus 283 892 772

Rosa 602 246 102

Profem 608 222 277

Pomoc s agresivním chováním vůči blízkým

Středisko sociálních služeb Praha – program Viola 773 666 784

SOS Diakonie – program Stop násilí ve vztazích 777 734 173

Liga otevřených mužů – Kurz zvládání vzteku 608 120 884

Násilí na seniorech

Senior linka Život 90 – 800 157 157

Kontakty na všechna Intervenční centra

• IC Brno – tel.: 739 078 078

• IC České Budějovice – tel.: 386 323 016

• IC Havířov – tel.: 596 611 239

• IC Hradec Králové – tel.: 774 591 383

• IC Kladno – tel.: 605 765 883

• IC Liberec – tel.: 482 311 632

• IC Nymburk – tel.: 775 561 847

• IC Olomouc – tel.: 585 754 736

• IC Ostrava – tel.: 597 489 207

• IC Pardubice – tel.: 466 260 528

• IC Plzeň – tel.: 777 167 004

• IC Praha – tel.: 281 911 883

• IC Sokolov – tel.: 359 807 001

• IC Ústí nad Labem – tel.: 475 511 811

• IC Vysočina – tel.: 567 215 532

• IC Zlín – tel.: 577 018 265

Doporučujeme

Načíst další články