Jan P. Muchow: Být populární proto, že jsem se chvíli promenádoval před kamerou, mi bylo trapný

3. listopadu 2018
Jan P. Muchow • Foto: profimedia

Když v roce 1996 přišel do kin film Davida Ondříčka Šeptej, stal se Jan P. Muchow, který ztvárnil jednu z hlavních rolí, přes noc idolem mladých dívek a žen. Málokdo tehdy věděl, že je zároveň úspěšný muzikant, jehož kapela Ecstasy Of Saint Theresa se dostala do hitparád v Anglii i v USA. Dnes se věnuje jak filmu, tak muzice, mimo jiné totiž skládá filmovou hudbu. Právě ta momentálně zní na jeho turné se superkapelou The Antagonists, které vrcholí v pondělí 5. listopadu v pražském Divadle Archa.

V redakci jsme se shodly, že si tě všechny pamatujeme z mládí z filmu Šeptej. Vyčerpal jsi tímto filmem tehdy své herecké ambice?

Ano, vyčerpal. Moje herecká filmografie už je kompletní.

Ještě předtím jsi býval nadějným fotbalistou Slavie. Jaká byla tvoje cesta od fotbalu k herectví a hudbě?

Obrazně to byla cesta krátká. Vyměnil jsem fotbalovou Slávii za kavárnu Slávii. Moje iniciace jako hudebníka proběhla tam. V době mých studií na střední škole jsme vysedávali s kamarády v kavárně Slávie každý den a stále se bavili o hudbě a kapelách. A jednoho dne už se mi nechtělo ty hovory zase přerušovat tím, že musím odjet na trénink, a zůstal jsem v kavárně. Zanedlouho poté jsem založil svoji první kapelu.

Pro mladé dívky a ženy jsi tehdy s příchodem Šeptej byl idolem. Vnímal jsi to, nebo pro tebe nebyly takové věci podstatné?

Vnímal jsem to, aniž by to pro mě podstatné bylo. Ona ta "popularita" na mě působila trochu komicky. Přišla nedlouho potom, co jsme s kapelou vydávali desky u anglického vydavatelství, naše nahrávky se prodávaly po celém světě, byli jsme v hitparádách v Anglii i v Americe a naše videoklipy se hrály v běžné rotaci na MTV. Toto se ale v ČR moc nevědělo a my jako kapela jsme to taky do českých médií nějak sami nešířili. Takže být najednou populární proto, že jsem se chvíli promenádoval před kamerou, mi bylo až trochu trapný.

Když to shrneme, měl jsi a máš na ženy velký vliv. Jaký mají ale ony na tebe?

Samozřejmě velký. Pracovně je ten vzájemný vliv výrazný. Mnohem častěji produkuji nahrávky, kde zpívá ženský interpret. I všeobecně mám raději, když je za mikrofonem holka. Chlapům zpěvákům až na výjimky vůbec nevěřím jejich emoce. A na filmech pracuji velmi často s ženami režisérkami nebo producentkami. Možná se tím kompenzuje ta moje fotbalová obsese, kde je to vyloženě mužská záležitost. I když, teď mi došlo, že výsledky ženské fotbalové Slávie sleduji také. Zrovna dneska postoupily do čtvrtfinále ženské Ligy mistrů a mám z toho velkou radost.

Jan P. Muchow

Považuješ ženy za svoji múzu, nebo čerpáš inspiraci jinde?

Ač je slovo múza ženského rodu, mé inspirace jsou unisex. Někdy mě inspiruje sportovní výsledek, někdy počasí a velice často i deadline.

Ženy ovlivňují i tvoji kariéru, spolupracoval jsi s předními českými zpěvačkami Anetou Langerovou, Annou K. nebo Bárou Polákovou. Čím se tyto spolupráce lišily?

Tady bych ještě rád připomněl Moniku Načevu. Pro ni jsem produkoval desku "Nebe je rudý" a byla to jedna z mých prvních produkcí vůbec. Každá z těch spoluprací se lišila výrazně v mnoha ohledech, ale jedno měly všechny společné. Drive a energii, kterou vkládaly do projektu pro co nejlepší výsledek. A pak autentičnost a přirozenost v projevu za mikrofonem, žádný divadlo prostě.

Jako herec ses ve výrazné roli od Šeptej už neobjevil, u filmu jsi ale přece jen zůstal jakožto hudební skladatel. Pro jaký film bylo nejtěžší skládat hudbu?

Všeobecně jako žánr jsou podle mého nejtěžší komedie. Tam se hudebně pohybujete na velmi úzkém území a jste každým směrem milimetr od průšvihu. Buď to netrefíte o kousek jedním směrem a hudbou z toho uděláte parodii, nebo se vychýlíte o kousek druhým směrem a z lehké vtipné komedie jste rázem v nějakém dramatu. A pak také platí, že dobrý film hudbou nezkazíte, ale blbej film ani geniální hudba nezachrání, pořád to bude blbej film. To je pak vůbec nejtěžší skládat nějakou hudbu.

Jak vlastně takové skládání hudby k filmu probíhá?

Ve zkratce to probíhá tak, že si přečtu scénář, sejdu se s režisérem a pokusíme se definovat, o jaký filmový žánr se jedná a jaký přístup je ode mě očekáván. Když se domluvíme, jdu do toho. Pak většinou čekám, než vznikne tzv. hrubý střih už natočeného materiálu a začínám komponovat podle konceptu, který jsem se snažil si v hlavě dát dohromady po dojmu ze scénáře a dialogu s režisérem.

Např. u filmu Václav jsem si vymyslel, že ústřední nástroj budou skleničky, aby ten zvuk vystihoval hlavní postavu, která byla křehká a zároveň tvrdá a při necitlivém zacházení dokázala i ublížit. U Grandhotelu jsem věděl, že chci v hudbě vyjádřit zároveň intimnost malého příběhu čtyř lidí a pocit prostoru uprostřed větru a širokým rozhledem do krajiny. A tak dále, u každého filmu je to jiné.

Všimla jsem si, že máš na svědomí i hudbu k seriálům Kriminálka Anděl, Ordinace v růžové zahradě nebo teď nově Stylista. Bereš to jako rutinní práci, nebo tě seriál musí něčím oslovit?

Hudba není rutinní práce na žádném projektu. Každý je úplně jiný, i když je možná spojuje forma. Kriminálka Anděl jsou kriminální příběhy, u Ordinace jsem s Mekym (Meky Žbirka, pozn. red.) dělal produkci ústřední skladby a u Stylisty jsem pro režiséra vyrobil předem "banku témat" na základě zadání. Pokaždé je to úplně jiné. A vždy mě něco oslovilo, jednou žánr a spolupráce s konkrétními tvůrci, podruhé osobnost Mekyho Žbirky a potřetí opět spolupráce na projektu s konkrétními tvůrci (scénář, režie, producent), které mám rád.

Odmítnul jsi někdy nabídku spolupráce na nějakém filmu nebo seriálu?

Ano, někdy se to stane. Tak jako každému v kterékoli jiné profesi. Ale všeobecně platí, že bych na něčem pracoval jen kvůli osobě režiséra (režisérky), i kdyby scénářem byl třeba telefonní seznam, a nebo bych si přál pracovat na nějakých projektech kvůli kvalitě scénáře, i kdyby to mělo režírovat ochočené morče.

Jan P. Muchow

Právě vrcholí tvoje tour s The Antagonists, která je postavená právě na tvojí hudbě z filmů. Které známé skladby na koncertě zazní?

Známé určitě všechny. Lucky Boy tam bude. A pak hudba a písně z filmů Jedna ruka netleská, Grandhotel, Teorie tygra, Ve stínu, Muži v naději, Samotáři a dalších.

Na turné sis přibral doslova superkapelu složenou ze samých skvělých muzikantů a zpěvačku Emu Brabcovou. Mohou fanoušci čekat ještě nějaké překvapení?

Pro mě je už to, že se povedlo postavit takovouhle kapelu obrovsky milé překvapení. Já osobně už žádné další nepotřebuji. Užívám si, že hraju v kapele svých snů.

Co tě čeká po skončení turné?

S projektem Antagonistů chystáme na příští léto velký koncert s Mariánskolázeňským orchestrem a jeden filmový projekt. Mimo Antagonisty mě čekají další filmové hudby a hudební produkce pro různé interprety.

 

Klíčová slova:  Jan P. Muchowhudbainspirace
Jdi na homepageZpět na začátek
1080p 720p 360p
Další příběhy

Horoskopy