Stresují vás vánoční rodinné sešlosti? Mentální kouč radí, jak je zvládnout
Každý máme svoji představu, jak a s kým chceme trávit Vánoce. Po celý rok nás okolní svět zasypává povinnostmi a není mnoho příležitostí se potkávat, a tak právě k prosincovým svátkům patří nejrůznější sešlosti. Někdo ale na tom, že se musí sejít celá rodina, lpí až příliš a vytváří tak atmosféru, do které se mnohým z nás nechce. Zapomíná se při tom, že Vánoce jsou především o pohodě a radosti. Tu si ovšem vytváříme sami a je pouze na nás, jestli si ji necháme vzít.
Každý člověk je jiný, má právo na svůj názor, má jiné zvyky, potřeby. Vánoční rodinná setkání jsou obrovskou zásobárnou různých postojů i návyků a celkově jsou živným polem pro názorové střety. Součástí prosincových svátků je sdílení a k němu je třeba umění komunikace. Co to ale je? Jen schopnost mluvit nestačí. Žijeme pouze v představě, že umíme komunikovat. Děláme to tak, jak jsme to okoukali od rodičů. My lidé se učíme nápodobou a mnohdy si vůbec neuvědomujeme, že to dobré i špatné jsme okoukali. Navzdory tomu, že se nám na rodičích něco nelíbí, to po čase nevědomě přivedeme i do svého života.
TIP NA VIDEO: Jak vypadají Vánoce v průměrné české rodině?
Když nám někdo v negativní konotaci řekne „Chováš se jako tvá matka“, naše ego to odmítá, protože přece chceme být jiní, lepší. Sami sebe prostě nevnímáme, nevidíme a často je naše představa o nás samých úplně jiná než to, jak nás reálně vidí ostatní. Máme v hlavě vizi toho, jací chceme být a jak chceme, aby nás vnímalo okolí. To je bohužel pouhá představa, zároveň to ale neznamená, že jsme špatní. Takto to má víceméně každý, bohužel ne každý si dokáže připustit, že nikdo není dokonalý. Že jsme lidé omylní.
Jak se tedy naladit a připravit na vánoční setkání – tedy setkání různých názorů, zvyků i rodinných systémů, kde někdy vládne máma velitelka či otec despota? Je třeba začít tím, že si tuto realitu, do které se pouštím, uvědomím, přijmu to jako fakt a vydám se na setkání v míru, s pochopením a vůlí přijímat odlišné postoje. Přijímání totiž nutně neznamená souhlas. Je to hlavně respekt k druhé osobě, která má plné právo dělat věci jinak, i když třeba z našeho pohledu špatně. Je také dobré si uvědomit, že to nejsme my, kdo má být učitelem takového člověka.
Pokud se při rodinném setkání necítíte příjemně, pomáhá metoda zvaná gramofon; stále si v hlavě opakovat důvody, proč jste na návštěvu přišli. Důvody mohou být různé: chcete sdílet atmosféru Vánoc s rodinou, chcete se střetnout s blízkými, které jste dlouho neviděli, chcete pěstovat vztahy i v případě, že se názorově rozcházíte. Je důležité nepadat do snadno rozpoznatelných pastí těm, kteří se bojí mluvit o sobě a svých problémech a kteří z toho důvodu raději upozorňují na chyby naše. Nepříjemné dotazy nevnímejte jako útok: postavte se za sebe samé a reagujte asertivně. Nedoporučuji snažit se obhajovat či cokoliv vysvětlovat, pouze tím nahráváte na smeč.
Chcete-li se vyhnout nepříjemným dotazům, mluvte o tom, jak se máte a jak žijete, sami od sebe. Můžete se na to i dopředu připravit. Přijeďte k rodině sdílet hodnoty, které nic nestojí: radost a lásku. Sdílejte to, co vás baví, v čem je vám dobře, sdílejte své sny a plány. Příbuzné, kteří jdou hlavou proti zdi, přijímejte takové, jací jsou, a radujte se primárně ze svého vlastního života. Dovolte si užít si Vánoce tak, jak si přejete.