Šest let randění díky Tinderu. Jak nás tato aplikace změnila?

7. října 2018
  • Šest let randění díky Tinderu. Jak nás tato aplikace změnila?

    Změnilo se seznamování a hledání lásky díky mobilním aplikacím? A mohou seznamovací appky ovlivnit vaše vztahy i přesto, že vy sami jste si možná nikdy žádnou nestáhli? 

    Znáte aplikaci Dáme jídlo? Takovou tu, ve které si během pár kliknutí vyberete, jestli chcete jíst čínu, suši, mexiko, pizzu, nebo burger, rozkliknete některou z nabízených restaurací a objednáte si jídlo, které vám přivezou až domů?

    Seznamovací aplikace, jako je například Tinder, vzbuzují dojem, že podobným způsobem si v ní můžete najít partnera. Nebo přinejmenším společníka na rande. Ta zdánlivá lehkost a nepřeberná nabídka probouzí spoustu nadějí, pohoršení a samozřejmě taky zklamání.

    „Na první pohled to vzbuzuje dojem, že najít tam někoho je tak snadné. Teoreticky přece stačí, když to zafunguje jen jednou,“ konstatuje moje třicetiletá kamarádka Alena, která se na Tinder přihlásila poté, co se přestěhovala do Berlína. „Ale když jsem to vyzkoušela, došlo mi, že propracovat se byť jen k jednomu reálnému rande dá docela práci.“

    Vzpruha pro sebevědomí

    Pokaždé v historii, když se změnil způsob seznamování budoucích partnerských dvojic, to ve společnosti vyvolalo trochu zděšení. Tak například, když v první polovině minulého století začali mladí muži zvát dívky na rande ven, místo aby je navštěvovali v domech jejich rodičů, starší generace byla pohoršena.

    Podle jedné analýzy z roku 2016 totiž 49 procent lidí, kteří někomu napsali přes seznamovací aplikaci, nikdy nedostalo odpověď.

    Vlnu negativních emocí vzbuzovaly i první internetové seznamky. Nejen proto, že svůj protějšek fyzicky nevidíte, takže netušíte, jestli to není „nebezpečný úchyl“, ale hlavně proto, že v prvních letech existence on-line seznamek vládlo masové přesvědčení, že po internetu se seznamují jenom zoufalci. Lidé, kteří jsou natolik divní, asociální nebo nepřitažliví, že nemají šanci seznámit se „normálně“.

    V roce 2012, kdy vstoupila na trh mobilní aplikace Tinder, už tahle první vlna obav víceméně opadla, stigma „po internetu se seznamují jenom lúzři a podivíni“ bylo pryč.

    Hlavní inovace, kterou Tinder přinesl, byl „swipe“ – tedy výběr partnera posunutím jeho fotky doprava nebo doleva. Fotky potenciálních protějšků se vám objevují v náhodném pořadí a jejich posunutí doleva znamená, že dotyčného už nikdy (na Tinderu) neuvidíte. Posunutím fotky doprava říkáte, že se vám dotyčný líbí, a pokud dá doprava i on vás, vznikne „match“ a můžete si případně začít dopisovat. Svým způsobem je to geniální: Když se někomu nelíbíte, nikdy se o tom nedozvíte, jeho odmítnutí vám zůstane milosrdně utajeno. Oproti seznamování v reálném životě, kde je potřeba jít s kůží na trh a ustát, když dostanete košem, to je rozhodně méně bolestná alternativa.

    „Určitě to je vzpruha pro sebevědomí,“ přiznává Alena. „Dáte někoho doprava a zjistíte, že se mu taky líbíte. To se v reálném životě tak často nestává.“ Mnoho mužů ale přiznává, že na Tinderu dají „ano“ téměř každé ženě, jejíž fotku jim systém přihraje, jen proto, aby zvýšili svoje šance. Virtuální match má tedy přece jen jinou hodnotu než to, když na vás někdo v reálném životě laškovně zamrká.

    Článek pokračuje na další kapitole. >>>

  • Lehce najdeš, lehce ztratíš

    A pak je tu další úskalí: Propojení ještě neznamená, že se s dotyčným či dotyčnou opravdu seznámíte. Podle jedné analýzy z roku 2016 totiž 49 procent lidí, kteří někomu napsali přes seznamovací aplikaci, nikdy nedostalo odpověď. A to šlo jen o ty případy, kdy se alespoň jeden z dvojice odhodlal tomu druhému napsat. Lenost? Prokrastinace? Možná. A dost možná také iluzorní pocit, že ve frontě čeká spousta dalších nezadaných a seznámení chtivých protějšků.

    Navíc, stejně snadno jako může na Tinderu vzniknout spojení, může také kdokoli zmizet. Stačí kliknout na tlačítko „unmatch“ a už o něm v životě neuslyšíte. Protože tam, kde je k dispozici nekonečné množství možností, je také každý snadno nahraditelný. Můžete se ho zbavit bez nutnosti absolvovat nepříjemný rozhovor.

    Odborníci tvrdí, že randění na Tinderu a jiných aplikacích je poznamenané takzvaným paradoxem volby: Čím více možností máme na výběr, tím méně je pravděpodobné, že si skutečně vybereme. Experimentem to potvrdili psychologové Mark Lepper a Sheena Iyengar. Účastníci jejich pokusu si měli vybrat a koupit džem. Když dostali na výběr z pouhých šesti druhů, strávili výběrem jen chviličku a třicet procent lidí si nějaký džem skutečně koupilo. Ale pokud mohli vybírat z 24 druhů, drtivá většina z nich odešla s nepořízenou: Strávili výběrem dlouhé minuty a jen tři procenta lidí si odnesla nějaký džem. A navíc, ti, kteří měli více na vybranou, byli se svou finální volbou méně spokojeni.

    Tam, kde je k dispozici nekonečné množství možností, je také každý snadno nahraditelný.

    „Seznamovací aplikace dávají lidem pocit, že si vybírají ze zástupu potenciálních partnerů,“ říká David Buss, profesor psychologie na University of Texas. „A jeden z důsledků je dopad, který to má na psychiku mužů. Když mají k dispozici – byť jen zdánlivě – spoustu volných žen, často volí strategii nezávazných vztahů. A ženy se musejí přizpůsobit.“ Jak takové přizpůsobení vypadá? Lidé (nejen ženy), kteří chtějí najít vážný dlouhodobý vztah, se to často bojí přiznat, aby protějšek hned neodstrašili. Namísto toho, abychom si s tím druhým vyjasnili, co chceme a kam směřujeme, se často navzájem udržujeme ve střehu nicneříkajícími frázemi: „Je to na pohodu.“ „Uvidíme, jak se to vyvine.“ „Nevrháme se do ničeho po hlavě.“ Nikdo nechce vypadat jako zoufalec, kterému něco chybí a cloumají s ním silné emoce.

    Jenže pokud celý život chcete prožít „na pohodu“ a nikdy se do ničeho nevrhnete po hlavě, těžko máte šanci najít životní lásku.

    Mluvit je tak těžké

    Jak se pod vlivem seznamovacích aplikací změnilo seznamování a randění vůbec? Nikdo netvrdí, že Tinder proměnil současnou generaci mileniálů v bezcitná monstra, která jen pobaveně šoupají fotkami na displeji doleva a doprava. Žádná aplikace nedokáže lidi zbavit skutečných emocí. Pravdou ale je, že něco se možná přece jen změnilo. Snadnost virtuálního seznamování vede k tomu, že seznamování ve skutečném, nevirtuálním prostoru, se najednou jeví jako poněkud děsivé.

    Když se s někým chcete seznámit v baru nebo na autobusové zastávce, musíte ho oslovit a čelit riziku, že vás pošle do háje. To na appce nehrozí.

    A ano, ono vždycky trochu bylo! Když se s někým chcete seznámit v baru nebo na autobusové zastávce, musíte ho oslovit a čelit riziku, že vás pošle do háje. To na appce nehrozí. A když ji využíváte příliš často, může se stát, že ono riziko jste ochotni podstupovat méně a méně. Tak jako studenti v jednom americkém univerzitním kampusu, kde studovala blogerka Lori Vine: „Studenti, které jsem potkávala venku a na chodbách, byli permanentně zahledění do svého telefonu. Bylo to snadnější než mluvit s lidmi okolo. Většina kluků s vámi vůbec nemluvila, pokud vás někdo nepozval na večírek jejich spolku. A spousta kluků nemluvila zkrátka vůbec.“

    Článek vyšel v červencovém čísle časopisu Moje psychologie. Aktuálně je na stáncích říjnové s Terezou Voříškovou na titulce, které je tradičně věnováno podpoře žen s rakovinou prsu. Zakoupením říjnového čísla přispíváte 1 Kč na konto MAMMA HELP, která těmto ženám pomáhá. Objednat si ho můžete i přes sms. Jak?

    Pošlete SMS na číslo 902 11 ve tvaru: 

    PSYCHOLOGIE1810W mezera JMÉNO mezera PŘÍJMENÍ mezera ADRESA mezera MĚSTO mezera PSČ

    Příklad: PSYCHOLOGIE1810W Jan Novak Prubezna 233 Olomouc 77900 

    Cena každé přijaté SMS je 69 Kč vč. DPH (zahrnuje poštovné i balné). Provozuje Czech News Center, a. s., infolinka 296 363 199 ve všední dny 8–16 hod., mobil@cncenter.cz, www.platmobilem.cz.

    Moje psychologie 10/2018Moje psychologie 10/2018Autor: Archiv časopisu Moje psychologie

Jdi na homepageZpět na začátek
1080p 720p 360p
Další příběhy

Horoskopy