...

... Zdroj: iStock.com

Jak se bránit psychopatům? A proč jim to všechno prochází?

Mluvíme o nich jako o manipulátorech, narcistech a psychopatech a narazit na ně znamená připravit se na střet. Jestli z něj ale vyjdeme vítězně, je otázka – chovají se jako predátoři, a vidí-li v nás oběť, moc šancí nemáme. Právě mezi „temnými osobnostmi“ najdeme podvodníky, původce domácího násilí, ale i kolegy, kteří si přivlastňují naše zásluhy, a když se něco nepovede, „za nic nemohou“. O tom, proč jim to prochází a jak se lze bránit, jsem si povídala s prof. PhDr. Radkem Ptáčkem, Ph.D.

Když se řekne „temná osobnost“, co vidíte vy jako psycholog a soudní znalec?

V díle C. G. Junga najdeme zmínku, že každý z nás má v sobě část, která je temnou osobností, a ta se může za určitých okolností projevit. Ale pokud budeme mluvit o osobách, jejichž osobnostní charakteristiky jsou mimo normu, můžeme podle intenzity hovořit o problematických osobnostech a při vysoké intenzitě osobnostních rysů i o poruchách osobnosti.

A jaké typy jsou nejčastější a nejproblematičtější?

Výskyt nějakého typu poruchy osobnosti se uvádí od jednoho procenta do asi devíti procent. Kdybychom se podívali na ty nejproblematičtější, budou mezi ně patřit zvláště hraniční nebo disociální poruchy osobnosti. Disociální osobnosti nejsou schopny a ochotny dodržovat společenské normy. Bezohledně narušují psaná i nepsaná pravidla. Jsou z nich často pachatelé opakované trestné činnosti. Možná i proto, že nejsou schopny poučit se ze zkušeností. S disociální poruchou osobnosti se váže také pojem psychopatická osobnost. Psychopatie se od osmdesátých let minulého století spojuje s těmi, kteří nevykazují přímo rysy poruchy osobnosti, ovšem najdeme u nich disociální vlastnosti, jako je bezohlednost, egocentričnost, necitelnost, ale zároveň zvláštní skupinu vlastností, která je charakteristická dobrými sociálními zkušenostmi nebo takzvaným povrchním šarmem, díky němuž dovedou být i dobrými manipulátory. Tedy na rozdíl od osob s disociální poruchou osobnosti, které poznáme obvykle rychle, psychopatické rysy osobnosti neodhalíme tak snadno. Psychopat bude v prvním kontaktu pozorný, zdánlivě empatický. Je to ovšem pouze maska.

Když tedy mluvíme o psychopatech, manipulátorech a narcistech – mají shodné rysy?

Ano, můžeme se u nich setkat se sebestředností, nižší schopností empatie, tendencí manipulovat. Nicméně je také důležité si říct, jak dnes vůbec pojímáme typologii osobností. Už to není tak, že někdo je jen flegmatik, cholerik… Osobnost pojímáme jako mixážní pult, kde jsou nastaveny vlastnosti a charakteristiky různým způsobem. No, a když máte určité rysy na maximum nebo minimum, může se jednat o poruchu osobnosti.

Co nás před nimi může varovat?

Spolehlivé varovné signály neexistují, ale můžeme si všimnout, že se daná osoba nechová podle předpokládané společenské normy. Třeba když se seznamujeme s někým cizím, řekneme si „dobrý den“ a s nějakou mírou sociální kontroly a situační úzkosti pokračujeme dál. Například běžný muž má zábrany oslovit ženu jen tak na ulici. Ale psychopat je nemá… Takže když vás někdo jen tak osloví, když vystupuje extrémně sebevědomě, hned vám začne velmi lichotit, musíte si uvědomit, že to není zcela běžné. Jednou jsem například vyšetřoval obviněného z vraždy, přišel jsem za ním a on hned začal: „Jsem rád, že mě vyšetřujete právě vy, nejvýznamnější osoba soudního znalectví…“ Byla to pochopitelně manipulace… Je tedy potřeba mít radar na to, co je v daných situacích běžné a co ne.

A mají oni sami naopak radar na to, kdo na ně zareaguje?

Rozhodně. Psychopat je velmi dobrý psycholog. Někdy se popisuje jako vnitrodruhový predátor, umí přečíst své potenciální oběti, vytipovat slabinu a využít ji. To je typické u sňatkových podvodníků, jejichž oběti jsem nejednou vyšetřoval. Dotyčné obvykle opakovaly to stejné. Nikdy se s nikým necítily tak dobře už od prvního momentu.

To predátorské chování je naučené?

Chování predátora se nemůžete naučit. Některé chování asi ano, ale nikdy nedosáhnete té samozřejmosti. Dostanete-li do vínku psychopatické schopnosti, pak je s velkou pravděpodobností minimálně jeden z rodičů má také…

Napadá mě, jestli jsou předurčené i jejich oběti k tomu být oběťmi…

Jakkoli nemůžeme mluvit o univerzálních viktimních charakteristikách oběti, některé osoby jsou skutečně disponovány k tomu – být slabší ve vztazích, být snadněji zneužitelné nebo se stávat obětí trestného činu, a to i opakovaně.

Můžeme takové chování v roli oběti zlomit? Nebo vinou té předurčenosti ne?

Problém ve vztazích s psychopatickými osobnostmi je, že si všechno uvědomíte obvykle pozdě, až ve chvíli, kdy sklapne takzvaná psychopatická past, do níž vstoupíte, nalákaná povrchním šarmem psychopata. Ten si vás nejprve ochočí a pak podkope vaše sebevědomí, takže se stáváte v určitém smyslu závislou… A i když si jeho chování uvědomujete, což nebývá pravidlem, nastupuje další fenomén, naučená bezmoc. A tehdy vám vezme sílu ze vztahu odejít - proto jedním z definičních znaků domácího násilí je snížená akceschopnost. A také tu je další jev, který nazýváme identifikace s agresorem. Nejednou se stává, že agresor odsouzený za domácí násilí jde do vězení, ale po návratu ho vítá ta samá žena. Protože je v ní strach, ale také láska.

My ženy obecně rychle vstupujeme do role „já jsem ta špatná“ a z té se složitě dostává ven…

Martha Stout napsala knížku Sociopat odvedle, v níž detailně popisuje, jak je takové odcházení těžké, ale říká důležitou věc – první krok je, že si to musíte uvědomit. Musíte si uvědomit, že to, co se děje, nejsou nahodilé incidenty v chování toho druhého, ale setrvalá osobnost.

Takže neexistuje, že bych manipulativního, sociopatického či psychopatického hráče „omlouvala“ a přivedla na „dobrou cestu“?

Psychopat se nezmění. A pokud ho omlouváme, jsme u té identifikace s agresorem. Mám-li pocit, že se mnou partner dlouhodobě nezachází hezky, měl bych to s někým konzultovat, uvědomit si, co se děje, a pak ve druhém kroku redefinovat své sebevědomí. Sám nebo za pomoci někoho dalšího. To vám pomůže uvědomit si vlastní hodnotu a pak už je jednodušší odejít. Ale tato redefinice sebevědomí je velmi těžká, protože sebevědomí je to první, co vám psychopat vezme. Proto vyhledejte pomoc při jakémkoli podezření, že s vámi partner zachází problematicky a vy nemáte sílu to sama řešit. Naštěstí se povědomí o domácím násilí i jiných patologických vztazích lepší, takže je snazší vyhledat odborníka či organizaci, jež obětem problematických vztahů a trestných činů pomáhá.

Sebevědomí je tedy nebaví?

Přesně. Proto se dnes mimo jiné setkáváme s jevem, kdy si hodně úspěšných žen mezi třicátým a čtyřicátým rokem stěžuje, že nemohou najít partnera. Možná proto, že běžní muži z nich mají respekt, ale možná i proto, že sebejisté osobnosti nepředstavují dobrou oběť pro psychopaty.

A co třeba přístup „jednou ho přestanu bavit a najde si jinou oběť“?

Pokud predátor „skolí jednu oběť“, dostane hlad na druhou. Ale tu první určitě běžet nenechá. Když se například budete rozvádět s běžným neurotikem, pak ve chvíli, kdy si najde nový vztah, dá vám pokoj. Kdežto když se budete rozvádět s psychopatem, pak toho na rozdíl od běžného neurotika, kterého konflikt vysiluje, konflikt posiluje. Nikdy se nestane, že by vám dal pokoj, pomstychtivost psychopatů trvá velmi dlouho… Typickou psychopatickou osobností je třeba hrabě Monte Christo. Protože co vy byste udělala, kdybyste utekla z vězení a měla k dispozici pohádkový poklad?

Všechno hodila za hlavu a začala znovu…

Ale Monte Christo prožije pomstou celý život. Psychopatická pomsta je vedená do nejdelšího konce.

Nikdy bych neřekla, že tak romantický příběh je příběhem psychopata! Oni jsou romantici?

To je ta dvojí tvář. Na jedné straně romantik, ale jednoho dne poznáte…

Co mezi přáteli, v práci… Tam se zřejmě vztah oběť a predátor tolik nerozjede?

Záleží na tom, do jaké míry jste s tím psychopatem ve styku. Také jestli je to šéf nebo kolega. Pokud kolega, pak takoví se často k nadřízeným lísají, nikdy nepřiznají chybu, mluví se dokonce o hadech v obleku.

Takže jsou v nějakých oborech častější?

Směřují tam, kde nějakým způsobem pracují s lidmi, mocí a penězi. Například o prostředí některých korporací se mluví jako o takzvaném psychopatickém prostředí. A tam, když si představíte, že je několik psychopatů, kteří všechno ovládají, pak do firmy přijde mladý člověk, který žádné problematické charakteristiky nemá a snaží se pracovat poctivě… Rychle vidí, že jediné, co funguje, je jít bezohledně a neempaticky k cíli, často i ne úplně čistými prostředky, a je možné, že se to sám také naučí. V té souvislosti se mluví o sekundárních psychopatech nebo sociopatech.

Má to jiné řešení?

Odejít. Rozhádat se s nimi za to nestojí. A nejde o to, že způsobí situačně nepříjemné věci, ale o to, že se vám dříve či později pomstí. Vy na konfl ikt zapomenete, ale psychopat se objeví po letech ve dveřích se zlou odplatou.

Mám pocit, že se bavíme hlavně o mužích, ale jsou psychopaty i ženy?

Průzkumy uvádějí, že osobnostmi s psychopatickými rysy a psychopaty bývají častěji muži. Nicméně můj názor je, že ty charakteristiky jsou mezi pohlavími distribuovány stejně. Například v mužských vězeních je daleko nižší výskyt problematického a psychopatického chování než v ženských… Podle mého názoru jsou jen disociální tendence u mužů definovány externalizačním násilnickým a zjevně konfrontačním způsobem. Ženy možná používají jen jiné techniky.

Radek Ptáček
Radek Ptáček | Zdroj: Archiv Mojí psychologie

Profesor lékařské psychologie, klinický psycholog, psychoterapeut a soudní znalec. Absolvoval řadu zahraničních stáží v Evropě i USA, je autorem či spoluautorem mnoha vzdělávacích i vědeckých projektů a více než 100 původních vědeckých prací a několika knih (např. Etika a komunikace v medicíně, Biofeedback v teorii, Zanedbávání dětí…). Působí v redakčních radách zahraničních odborných časopisů, věnuje se vzdělávání lékařů, soudců a sociálních pracovníků. Přednáší na 1. lékařské fakultě a University of New York in Prague a v r. 2018 se stal prezidentem největšího světového kongresu o ochraně dětí.

PROF. RADEK PTÁČEK, PH. D.

Další skvělé články najdete v novém vydání časopisu Moje psychologie. Kupte si ho v naší on-line trafice iKiosek.cz! Dnes objednáte, zítra už ho máte ve schránce. A doprava je zdarma.

.
. | Zdroj: Archiv Mojí psychologie