Zakázané vztahy: Já, můj partner a jeho příliš dobrá kamarádka | Ženy.cz
 


Zakázané vztahy: Já, můj partner a jeho příliš dobrá kamarádka

17. ledna 2021 • 06:00
Scéna z filmu Svatba mého nejlepšího přítele (1997)
Scéna z filmu Svatba mého nejlepšího přítele (1997) • Foto: Profimedia.cz

Máte vedle kamarádek i kamarády, s nimiž jste si blízké? A jestli ano, existuje ve vašem přátelství sexuální přitažlivost? A upřímně, je pak takové kamarádství vždy jen platonické a patří do vašeho života, i když žijete v dlouhodobém monogamním vztahu?

Pokud jste sledovali americký seriál Přátelé, budete přesně vědět, o čem mluvím. V partě kamarádů se vždy do sebe někdo zakouká. Ostatně, nezačala spousta vztahů právě tak, že dotyční spolu trávili nejdřív čas na čistě platonické úrovni a o žádné přitažlivosti nejdřív nebyla ani řeč? Takové vazby jsou všeobecně přijatelné ve chvíli, kdy jsme mladší a svobodní. Ale ve vážném vztahu mohou být příliš těsná kamarádství s opačným pohlavím (pokud mluvíme o heterosexuálních párech) přijímána s nelibostí. Nesou s sebou totiž vždy punc určitého ohrožení, i když vědomě si můžete říkat, že přece nebudete žárlit na kamarádku, co má váš partner od střední školy.

Třetí ve hře

„Rozumím si s ní na úrovni, na jaké s tebou nikdy nemůžu.“ Z těch slov se mi tehdy zatmělo před očima. Bylo mi 21 let a prožívala jsem obrovskou zamilovanost. Můj vyvolený byl vtipný a sečtělý, inteligentní a jemný, klidný a pozorný. Výčet těchto vlastností trochu kalil fakt, že tvořil umělecké duo se svou nejlepší kamarádkou, která mě od počátku našeho randění okázale přehlížela. A ke všemu byla nezadaná, takže i přes veškeré přesvědčování mého tehdejšího partnera i jeho ostatních přátel a rodičů, že s dotyčnou osobou vůbec nic neměl a nemá a jen si lidsky a kolegiálně opravdu rozumějí, jsem jim nevěřila.

Důležitá je vzájemná dohoda mezi partnery, jaká je jejich definice věrnosti, kde jsou jejich hranice nevěry.

Přitom to tehdy můj ex vystihl vlastně dobře, rozuměl si s dotyčnou, protože studovali stejnou uměleckou školu a pobývali na společné stáži v Londýně. Se mnou sdílel jiné zážitky. Byl to čestný chlap, takže když přísahal, že se svou kolegyní a kamarádkou v jedné osobě nic neměl a nemá o ni zájem, mohla jsem mu věřit. Ale vnitřně jsem cítila, že něco nehraje, že se necítím komfortně v takovém podivném trojúhelníku, kdy má můj milý nejlepší kamarádku, která ví o jeho životě úplně všechno. Ona nejlepší přítelkyně mého expartnera mě nikdy nepřijala a po několika letech vztahu, kdy jsem zažila řadu eskapád, co by se hodily do seriálu Beverly Hills 90210, jsem dotyčnému muži jednoduše řekla, že už takhle dál fungovat nemůžu.

Nebudu vás napínat, pracovat s ní skutečně přestal a jeho kariéra paradoxně nabrala velký vzestup v odlišném oboru, ale rozešli jsme se pak stejně. První dva roky našeho vztahu byly ale naprosto otrávené onou postavou nejlepší kamarádky, kterou jsem měla ve své mysli.

Hrajte podle pravidel

Požádala jsem párovou terapeutku Lenku Matoušovou o komentář k tomu, zda je vůbec vhodné, aby měli partneři velmi blízké vztahy s přáteli opačného pohlaví. „Manželství ani jakýkoli jiný partnerský vztah by rozhodně neměl být pro nikoho vězením. To, že jsem zadaný nebo zadaná neznamená, že musím ukončit jakékoli přátelské vztahy či aktivity s ostatními,“ říká terapeutka. Mluví o tom, že dobré vztahy s ostatními nás obohacují, nabíjejí, povzbuzují a pro naši psychickou spokojenost je rozhodně užitečné, abychom smysluplné vztahy pěstovali, i když jsme zadaní.

A podotýká, že z naší následné spokojenosti a načerpané energie pak může profitovat i náš partner. „I když si ale se svým partnerem báječně rozumíme, jsou témata a oblasti, o kterých si mnohem lépe popovídáme, či je lépe prožijeme s někým jiným. Pokud si ze svého vztahu uděláme vězení, přestane nás to časem bavit, i kdybychom měli toho nejlepšího partnera na světě. Každý ve vztahu máme právo na svůj malý vlastní svět, kam náš partner nepatří. Tento náš svět může naopak velmi dobře podporovat naši vzájemnou přitažlivost s partnerem,“ vysvětluje Lenka Matoušová.

Ale zcela zásadní je podle ní v tomto jedna věc, a to, jak si to mezi sebou a svým partnerem nastavíme. Přičemž každý pár je naprosto unikátní, a proto neexistuje žádné univerzální pravidlo. „Důležitá je vzájemná dohoda mezi partnery, jaká je jejich definice věrnosti, kde jsou jejich hranice nevěry. Důležité také je, aby důvěra mezi partnery byla skutečně pevná. Pravidla, která si ve svém vztahu s partnerem domluvíme, bychom pak měli opravdu dodržovat, jinak riskujeme ztrátu důvěry i celého vztahu,“ dodává terapeutka.

Kdybych před deseti lety narazila na takovou terapeutku, možná bych se nemusela tolik trápit, blesklo mi po těch slovech hlavou. Problém skutečně nebyla skutečnost, že můj partner má kamarádku. Měla jsem ale pocit, že tím, že ona je ke mně nepřátelská a on je vůči takovým projevům pasivní, jsem byla vydána napospas do podivného spletence. Zřejmě měli vůči sobě něco nevyřešeného, ale to už je mi dnes naštěstí úplně jedno… Zásadní bylo, že problém nebyl vztah mezi mým ex a jeho kamarádkou, ale mezi mnou a mým ex. Nedokázali jsme spolu mluvit tak, abychom se skutečně vzájemně pochopili a z těch diskusí pak mohlo vzniknout něco konstruktivního.

Otevřená hra

Ve skutečné dospělosti, do které patří péče o děti nebo stárnoucí rodiče, není už na přátele tolik času, proto zůstávají jenom ti, kteří jsou prověření časem i nejrůznějšími karamboly. Samozřejmě že můžete vy i váš protějšek mít v životě takové kamarády, ke kterým jste kdysi cítili přitažlivost a dodnes vás jejich uznání či pozornost příjemně polechtá na egu. Pokud jsme nezadaní, ničemu to nevadí, a naopak mají taková přátelství určitou jiskru.

Mají místo i v pevných vztazích, ovšem pouze za předpokladu, že je nenecháme pod rouškou tajemství a budeme o nich s naším partnerem otevřeně mluvit. Takové situace totiž mohou posloužit jako určitý urychlovač diskusí, které by jinak ani neproběhly, a přesto jsou tak zásadní. Patří sem především otázka důvěry a hranic, které by měly být široké, ale zároveň jasně dané.

Nikdo nám nepatří, ani partneři, ani přátelé. A také jsme všichni jen lidské bytosti, chybující, tápající, poháněné nejrůznějšími na první pohled ne zcela pochopitelnými motivacemi. Ale pokud dokážeme být upřímní k sobě i k ostatním, odhodit pocit trapnosti, studu nebo nechuti, můžeme tím jen získat.

Další skvělé články najdete v novém vydání časopisu Moje psychologie. Kupte si ho v naší on-line trafice iKiosek.cz! Dnes objednáte, zítra už ho máte ve schránce. A doprava je zdarma.

Moje psychologie 01/2021 Moje psychologie 01/2021 Autor: Archiv Mojí psychologie
Autor: Anna Nosková
Jdi na homepage Zpět na začátek

Horoskopy