Nahota po padesátce: Slavné ženy, které boří stereotypy o ženské sexualitě

6 min čtení

6 min čtení

Právě teď se v kinech promítá jeden z hitů karlovarského filmového festivalu, snímek Hodně štěstí, pane Veliký. Ano, ten, ve kterém se oscarová herečka Emma Thompson svlékla – poprvé za svou kariéru – zcela donaha. Není však sama, kdo šel v poslední době s kůží na trh. Nahota po padesátce přestává být mezi slavnými ženami tabu. A zdaleka se přitom neuchylují jen k vyretušovaným snímkům.

Snímek Hodně štěstí, pane Veliký je na rozdíl od odvážného outfitu na červeném koberci nebo odhaleného snímku na sociálních sítích přece jen silnější kávou. Stárnoucí učitelka a vdova Nancy v podání Emmy Thompson se v příběhu rozhodne najmout si mladého a velmi atraktivního profesionálního společníka Lea (Daryl McCormack), aby si splnila svoje nenaplněné sexuální tužby. Za celý život totiž spala jen se svým manželem a nikdy neprožila orgasmus.

TIP NA VIDEO: Nejsi v tom sama – Se sexpertkou na téma ženská sexualita

Prvotní oťukávání mezi nesourodým párem je přesně tak bizarní, jak divák očekává. Nancy je nervózní, upjatě stydlivá a několikrát svého rozhodnutí lituje. Naproti tomu Leo je zcela klidný, trpělivý, otevřený takřka všemu a často Nancy až dojemně podporuje, zejména když jí skládá komplimenty. Je to jen profesionální maska a běžná taktika, jak uklidnit klientky, nebo sotva třicetiletý Leo stárnoucí ženu opravdu vidí jinýma očima? Odpověď na tuto otázku divák nedostane, pravda ale je, že jinýma očima se po čtyřech setkáních v hotelu dívá především Nancy sama na sebe.

Emma Thompson (63)

Že byla tahle role pro Emmu Thompson skutečnou výzvou asi nikoho nepřekvapí. V talk show Stephena Colberta herečka prozradila, že své tělo nenáviděla zhruba tak od čtrnácti let a že nedokáže stát před zrcadlem, aniž přitom nepomýšlí na to, co zlepšit. V samotném závěru aktuálního filmu však před zrcadlem nahá stojí, zcela přirozeně a bez příkras a dlouze se přitom prohlíží. Jak dokázala překonat vlastní zábrany?

Loading

Natáčení nahých scén předcházely zevrubné přípravy – Thompson a McCormack vedli dlouhé debaty o svých tělech, o tom, co mají rádi, dokonce svá těla kreslili. Inspiraci pro finální pózu před zrcadlem zase herečka čerpala ze středověkých kreseb zachycujících první ženu Evu. Je pravda, že postupné a konsensuální sbližování herců na plátně působí uvolňujícím dojmem i na diváka, který na konci přijímá pohled na zralou nahotu mnohem snáze. Thompson to považuje za svůj malý příspěvek do diskuse o „normalizaci normálních těl“, která si zaslouží všeobecné přijetí, a ne nesmyslné srovnávání s nedosažitelnými ideály.

Článek pokračuje v následujících kapitolách. >>>