Florence Pugh vs. body shaming: Proč některé stále děsí ženské bradavky?

3 min čtení

3 min čtení

Nejistá budoucnost, inflace, klimatické změny, válka. Mohlo by se zdát, že společnost má mnoho palčivých témat k řešení. Přesto si mnozí najdou dostatek energie a času na to, aby si v tisícovkách komentářů na Instagramu pustili pusu na špacír a několik dní se pohoršovali nad faktem, že si herečka Florence Pugh oblékla na veřejnou akci šaty, v nichž jí byla vidět ňadra. Kdy konečně už si ženy budou moci na sebe vzít cokoliv, aniž za to budou odsuzovány? A kdy jejich těla přestanou být objektem nesmyslné sexualizace?

Když v roce 2019 vyrazil na Met Gala Harry Styles v průsvitné košili Gucci, mnozí jej adorovali za jeho androgynní vzhled a módní odvážnost. Nikoho by ani nenapadlo jej soudit proto, že mu zpod vázanky sem tam vykoukl hrudník včetně bradavek. O dva roky později dorazil zpěvák Shawn Mendes na stejnou akci dokonce úplně bez topu – torzo těla mu jen částečně zakrývalo rozhalené kožené sako. Ani tehdy nevznikla žádná pohoršená diskuze. A co teprve takový Cristiano Ronaldo, nejsledovanější člověk na Instagramu! Minimálně polovině jeho fotek dominuje odhalená hruď. Snímek napůl nahého fotbalisty držícího čerstvě narozeného potomka si vysloužil téměř 21 milionů lajků a nespočet rozněžnělých komentářů. Kdyby na stejném snímku seděla napůl nahá žena se svým dítětem, fotka by neměla žádný lajk – Instagram by ji totiž pro nevhodnost a nahotu smazal.

TIP NA VIDEO: Odpůrci kojení na veřejnosti sami trpí frustracemi, říká jeho zastánkyně

Loading

Růžové šaty a dvě bradavky k tomu

Dvojí metr ve vnímání mužského a ženského těla tu je s námi dlouho a stále. I když nejde o žádnou novinku, „kauza“ týkající se růžové róby, v níž se britská herečka Florence Pugh objevila na přehlídce módního domu Valentino, nám všem pro jednou zase připomněla, jak absurdní dokáže debata o různých částech ženského těla být. A jak neblahé dopady může mít na psychiku mnoha z nás.

Herečka Florence Pugh na přehlídce módního domu Valentino.

Těšila jsem se, až si šaty na sebe vezmu. Ani na moment jsem nebyla nervózní – ani před, ani během, ani po. Bylo ovšem zajímavé sledovat, jak jednoduché je pro muže zničit ženské tělo, veřejně, hrdě a tak, aby to každý viděl,“ okomentovala herečka na svém instagramovém účtu vlnu kritiky, která se na adresu jejího těla snesla poté, co se její snímky v šatech Valentino dostaly k široké veřejnosti. Paradoxně to nebyly odhalené bradavky, které vzbudily ty nejvášnivější reakce – mnozí diskutéři šli totiž ještě dál a hereččiny fotky vzali jako příležitost, kdy se zcela volně pustili do nekontrolovatelného body shamingu.

Mnozí z vás mi chtěli dát agresivně najevo, jak moc jste zklamaní mýma ‚malýma kozama‘ a že bych se měla stydět za to, jak mám ‚plochou hruď‘. Ve svém těle žiju už dlouho. Plně si uvědomuji velikost svých prsou a rozhodně se jich nijak nebojím,“ opáčila ve svém postu Pugh. „Vždy jsem brala jako svoje poslání říkat ‚nas*at‘ vždy, když někdo očekával, že se mé tělo změní podle toho, co mnozí považují za sexy a atraktivní,“ dodala.

Loading

Malá prsa? Špatně! Velká prsa? Taky špatně!

Proč jsou prsa pro spoustu mužů stále tak děsivou částí ženského těla? A hlavně – proč má tolik z nich pořád tak velkou potřebu veřejně komentovat jejich vzhled, velikost a tvar? Pravda je, že žádná žena z těchto diskuzí nikdy v očích komentujících pánů nevyjde jako vítěz. Když budou prsa dle jejich „expertního“ uvážení moc malá, dostane se jí podobné kritiky plné zklamání a pohoršení jako Florence Pugh. Když budou prsa moc velká, bude dotyčná považována na lascivní ženu, která si průhledné šaty oblékla jen z touhy upoutat pozornost. A když – nedej bože – náhodou uživatelé sociálních usoudí, že se prsa zdají být dokonalá (jak to třeba často bývá v případě modelky a aktivistky Emily Ratajkowski), zredukují celou osobnost dané ženy na objekt sexuální touhy.

Terčem kritiky se navíc nestává pouze ženský hrudník – body shaming se týká všech částí těla. Stačí si vzpomenout na jakýkoliv magazín z nultých let 21. století. Všechny stavěly svůj obsah na souzení celebrit v plavkách, hledání celulitidy a hodnocení, kdo je sexy a kdo ne jen na základě stereotypních představ o ideální kráse.

Loading

Současná otevřená diskuze o toxicitě takového přístupu k ženskému tělu je rozhodně namístě a z dlouhodobého hlediska skutečně může pomoci k otevření mnoha očí. Myslet si, že se situace už ale teď lepší, je bláhové. Vždyť i jen počet hejtů pod fotkou Florence Pugh dokazuje, jak daleká cesta ke změně společenského přístupu k ženskému tělu nás ještě čeká.

Ne každý má tak velký dosah jako slavná herečka, které se ve výsledku dostane mnohonásobně větší podpory a obdivu než prvotní nenávisti a urážek. Mysleme na to při výchově dalších generací, při diskuzích s přáteli, v momentech, kdy někoho ve svém okolí uslyšíme nevhodně se vyjadřovat na adresu jakékoliv ženy a třeba i při scrollování Instagramem, při němž sami máme občas tendenci soudit druhé jen podle několika fotek. Tělo totiž patří vždy a pouze jeho majitelce. A jen ona má právo o něm rozhodovat a jakkoliv jej komentovat.