Jak se žije lidem trpícím úzkostnou poruchou? O tom bude pravidelně pojednávat sloupek Život s úzkostí.

Jak se žije lidem trpícím úzkostnou poruchou? O tom bude pravidelně pojednávat sloupek Život s úzkostí. Zdroj: iStock.com

Není to jen špatná nálada! Jak se vypořádat s úzkostmi během PMS?

„Ty to máš zase dostat, že jsi tak nepříjemná?“ Věta, kterou ve svém životě slyšela snad každá žena. Premenstruační syndrom není žádná výmluva na „den blbec“, ale období, kdy se v ženském těle odehrávají změny, které ho ovlivňují po fyzické i psychické stránce. A jelikož PMS neznamená pouze špatnou náladu, ale skutečně intenzivní stav, kdy se můžeme dostat do hluboké úzkosti nebo deprese, obrátila jsem se na trojici žen z mého okolí, které s ním bojují pravidelně. Kdy přesně se u nich úzkosti projevily? A co jim pomáhá cítit se lépe?

Všichni vás nenávidí, vy nenávidíte celý svět a do toho máte pocit, že si přátelé i kolegové šuškají za vašimi zády – o vás, samozřejmě: to je pocit, o němž jsem si ještě před pár lety myslela, že jej prožívám jen já. Se stále otevřenější diskuzí o menstruaci i premenstruačním syndromu, který není (jak si někteří stále myslí) jen vymyšlenou výmluvou, se ale postupně dozvídám, že jde o stav známý spoustě žen. Pokud vám tedy někdo z vašeho okolí ještě někdy bude chtít namluvit, že jste přecitlivělá, zbytečně podrážděná a kvůli blížící se menstruaci přeháníte, nevěnujte mu ani špetku pozornosti. PMS není mýtus. A dokáže nás mnohdy poslat do pěkně temných míst.

TIP NA VIDEO: Co dělat, když se objeví úzkost?

Video placeholde

S premenstruačními komplikacemi, výkyvy nálad i fyzickými změnami (patří mezi ně nafouklé břicho, citlivé bradavky, zavodněnost nebo bolavé klouby) se v životě setkala téměř každá žena. 50 až 70 % pak těmto problémům čelí pravidelně každý měsíc. Některé je pro jejich nenápadnost téměř nevnímají, jiné dostávají do očistce. Někomu se objeví jen pár dní před menstruací, další ženy musí s příznaky PMS žít od konce ovulace do začátku menstruace – tedy klidně i dva týdny.

Na vině jsou samozřejmě hormony – zatímco hladina estrogenu klesá, progesteron stoupá. A právě období, kdy se jejich koncentrace v krvi ustaluje, je označované jako období fyzických i psychických výkyvů – PMS. Pokud vám tedy někdo řekne, že se vám „zase splašily hormony“, má tak trochu pravdu. Rozhodně se ale najde nespočet další způsobů, jak takovou informaci ženě sdělit. Občas by totiž stačilo říct, že její stav dotyčný bere na vědomí a respektuje jej. Případně by někdy nebylo na škodu neříkat vůbec nic a PMS jednoduše přijmout jako přirozenou, byť pro mnohé nepříjemnou součást života.

Začalo to vysazením antikoncepce

Při diskuzi se ženami z mého okolí mě překvapilo, nakolik se míra příznaků PMS u jednotlivců liší. Na sociálních sítích mnohé dámy o této fázi cyklu mluví jako o něčem, co všechny ženy spojuje. Přitom je to právě to, co nás v určitém slova smyslu značně odlišuje. Zatímco jednu ženu bolí hlava a cítí se unavená, jiná si dělá změny v kalendáři, aby se během těchto dní nemusela stýkat s lidmi, a další má slzy v očích při pohledu do zrcadla a propadá úzkosti ze vzhledu svého těla. Každé tělo i hlava jednoduše fungují jinak a tak je potřeba k tomu i přistupovat. Často se totiž i my ženy stavíme do pozice, kdy se PMS snažíme generalizovat a omezovat jej jen na poměrně úzké spektrum příznaků. A právě kvůli tomu máme v konečném důsledku často pocit, že jsme na své tělo i psychické problémy samy.

Od šestnácti do zhruba jednadvaceti let jsem brala hormonální antikoncepci a PMS jsem neznala. Nechápala jsem, o čem kamarádky mluví, když řeší křeče nebo deprese spojené s menstruací, protože jsem nic z toho nezažívala. Zhruba tři měsíce po vysazení hormonální antikoncepce jsem pochopila, protože jsem začala mít menstruační bolesti,“ začíná své povídání K. H., s níž jsem první diskuzi na téma PMS zahájila zhruba před měsícem. Zároveň přiznává, že psychické projevy spojené s premenstruačním syndromem si naplno uvědomuje až posledních pár let. „Bezpečně poznám příchod menstruace podle dvou věcí: zhruba deset až sedm dní předtím mě bolí prsa a přesně den před začátkem mám pocit, že vyletím z kůže, nenávidím svět a on nenávidí mě. Když mě rozpláče i to, že mi při vaření upadne kus zeleniny na podlahu, vím, že menstruace je za rohem.“

K. H. svým vyprávěním zároveň naznačuje, jak úzce propojené mohou v tomto období být fyzické příznaky s těmi psychickými. Když se pak navíc začnou dotýkat velmi citlivých témat a stavů – jako je v případě této ženy vyléčení z anorexie – celkový psychický propad se může o to více prohloubit. „Často se dostanu do spirály, že jsem odporně tlustá a oteklá, smutek pak řeším přejídáním, v důsledku čehož se zase nenávidím. Dělá mi při tom problém se vrátit do reality a uvědomit si, že jde o hormony,“ dodává.

PMS začala řešit i se svým gynekologem, který ji nabídl návrat k hormonální antikoncepci. Pro K. H. to ovšem nebylo přijatelné a možné pomocníky hledala jinde. „Kamarádka mi doporučila přírodní kapky Gynex, které jsem brala poměrně dlouho a opravdu zabraly na křeče a třeba i na rozhozený cyklus. Co se týče psychických projevů PMS, ty jsem nikdy medikací neřešila – přesněji řečeno beru hořčík pro celkovou psychickou pohodu, ale nic specificky na PMS,“ vysvětluje a dodává, že poslední rok se u ní silné PMS doprovázené intenzivní podrážděností a plačtivostí objevuje vždy ob měsíc.

Během horších měsíců se snažím přeorganizovat si denní program tak, abych mluvila s co nejmenším počtem lidí a měla klid si třeba poplakat nebo zalézt na chvíli do postele. Hodně si přitom opakuju, že jde o PMS, že se neděje nic hrozného a že to zítra, nejpozději pozítří přejde. Pomáhá mi to se v té úzkosti trochu ukotvit. Zároveň se celkově cítím lépe od té doby, co jsem si připustila, že mi PMS dělá určité věci, je to součást života a začala jsem tomu nechávat víceméně volný průběh,“ doplňuje.

S bagatelizací těchto PMS projevů se ze strany okolí či svého partnera nicméně K. H. nikdy nesetkala. „Mám štěstí, že žiju s inteligentním feministou, který chápe, že hormonální cyklus prokazatelně ovlivňuje i psychiku. PMS bere jako reálnou věc, ne jako hysterický výmysl. Od začátku vztahu pro mě bylo důležité, abychom o takových věcech spolu otevřeně mluvili. Menstruace je mezi muži trochu strašidelné téma – chápu to, je to podle mě dáno výchovou: generace našich rodičů o tom prostě nemluvila. Je to na nás, tomu našemu partnerovi ukázat, že to jsou všechno úplně normální věci,“ uzavírá K. H.

Nechce se mi mezi lidi

Má druhá známá A. V. mi hned na úvod našeho povídání sdělila, jak moc se jí před menstruací mění chuť a síla vydat se do společnosti. „Zatímco po menstruaci nebo během ovulace jsem nabitá energií a nevadí mi řešit různé věci, týden před menstruací se cítím, jako kdyby na mě někdo hodil deku. Konkrétně se u mě úzkost projevuje tak, že se mi nechce mezi lidi a nechci řešit jakékoliv nepříjemnosti – cítím se zkrátka paralyzovaná,“ svěřila se mi s tím, že by si v ideálním případě podle svého menstruačního kalendáře plánovala i schůzky, výlety, návštěvy rodinných příslušníků nebo naopak zcela volné dny. „Ne vždycky to jde, ale je dobré to brát v potaz – a pokud to jde, tak psychicky náročnější program přesunout na jindy,“ doporučuje A. V.

Úzkosti v období PMS řešila i se svou terapeutkou, která jí kromě vitaminu B6 v kombinaci s hořčíkem poradila vyzkoušet volně prodejný lék na úzkosti Guajacuran, který se doporučuje užívat právě před menstruací. O těchto stavech se jakožto o přirozené součásti ženského cyklu též snaží mluvit doma se svým partnerem i rodinou. „Někdy si ale připadám, jako bych mluvila do zdi. Téma se mnou nerozvíjí, spíš jdou od toho. A i když jsme se s partnerem dohodli, že o PMS budeme mluvit i z praktických důvodů, pořád mu musím připomínat, aby nereagoval s ironickým povzdechem a uvědomil si, že naopak potřebuji třeba obejmout. Bohužel zde platí, že kdo to nezažil, nepochopí,“ dodává.

PMS a ideál krásy

Pár měsíců je bezproblémových, ale pak to přijde. Své PMS výkyvy popisuje třetí známá K. J. jako pouťovou jízdu – jednou bez problémů, podruhé peklo. Co se ovšem opakuje každý měsíc, je zvýšená citlivost. „Jsem empatický člověk a mám tendenci si na sebe vázat bolesti druhých, což nakonec ubližuje jen mně. V období před menstruací jsem ještě citlivější a vnímavější. Doprovází to domněnky, které si vytvářím v hlavě,“ popisuje K. J.

Nakolik je PMS provázaný s psychickou i fyzickou stránkou, si nicméně uvědomila teprve před čtvrt rokem, kdy se dostala do pracovního vyčerpání. „Úzkost mi od té doby vyvolává zejména to, jak vypadá mé tělo. A myslím si, že to tak má spousta žen. V těle se něco děje, nám se objevují pupínky, nafouklý podbřišek nebo třeba bolest prsou, což způsobuje nekomfort. Ten pak podpoří pocit nespokojenosti a následně může vyvolat i úzkost,“ říká K. J. s tím, že právě PMS období často ukazuje, jak v sobě stále máme zakořeněný onen pomyslný ideál krásy, kterého se snažíme (často neúspěšně a hlavně zbytečně) dosáhnout i ve chvílích, kdy naše tělo potřebuje odpočinek a zklidnění.

Jak se podle K. J. z tohoto bludného kruhu dostat? „Pomáhá mi říct si, že musím pro sebe dělat to nejlepší, co dokážu, a to nejlépe hned. Pokud se potěším jakoukoliv maličkostí, zvedne mi to náladu. Zároveň se neustále učím sebelásce a vnímání ženského cyklu. Není to přece úžasné, jak naše tělo funguje? Do takového stavu ale člověk musí dozrát – sám rozhodně nepřijde.“

Doporučujeme

Načíst další články